Každodennost
Komedie naší doby

Co dělat, když ústřední topení v činžáku není dost silné na to, aby vyhřálo i byty v nejvyšším patře? Maximilian Buddenbohm přemýšlí – o radách, které mu dal domovník, a o rozhovorech se sousedy.
 

Od: Maximilian Buddenbohm

Tohle píši se studenými prsty, neboť náš byt je možné vytopit sotva na skromných 18 stupňů Celsia. A to ještě musíme mít štěstí, aby snaživé zimní slunce alespoň trochu prohřálo jižní fasádu našeho domu. Někdy, za šedých, upršených nebo mlhavých zimních dnů, vytáhneme topení stěží na 17 stupňů. Já vím, že to, při jaké teplotě se lidé cítí dobře, je velice individuální věc, ale přece jen mi přijde, že když člověk pracuje v sedě za počítačem, tak je 17 nebo 18 stupňů je poměrně hodně málo. A na tom toho moc nezmění termoprádlo ani horký čaj. Pokud člověk hodiny ťuká do klávesnice, tak se přitom dvakrát nezahřeje – a ano, samozřejmě by šlo sem tam udělat pár dřepů nebo tak něco…  ale to nakonec stejně nikdo neudělá, tedy alespoň já ne. Ostatně si myslím, že by to pomohlo leda tak na chvilku.

Poslední radiátor v řadě

Skromná pokojová teplota v našem bytě není výsledkem naší úporné spořivosti, k níž bychom se snad už od podzimu uchýlili z důvodů politických, ekologických, kvůli inflaci či kvůli cenám energií. Ne: jak nám vysvětlil náš domovník, mrzneme z velmi prozaického, technického důvodu. Ten domovník, kterému jsme nakonec přece jen zavolali, když už naše topení hřálo asi jen tak, jako hřeje šálek čaje, který už dobrou půlhodinu stojí na psacím stole a dávno se z něj nekouří. Říkali jsme si, že venku je čím dál chladněji, zima přituhuje, možná dojde na sníh a mráz, a tak bychom to naše netopící topení měli začít řešit.

„Váš radiátor je poslední v řadě,“ vysvětlil nám domovník poté, co zkušeně položil ruku na vlažná žebra topného tělesa. „A protože jsme kvůli enegetické krizi již před několika týdny snížili výkon kotle, rozumí se samo sebou, že…“. V tomto místě se na nás domovník tázavě zadíval, jako by se chtěl ujistit, zda jsme vůbec postřehli, že nějaká energetická krize je. „Ano ano, to jsme postřehli, jistě.“

„Takže kvůli tomu přenastavení kotle,“ pokračoval náš domovník, „k vám do bytu prostě nedojde dostatek tepla.“ Pravil to a jeho obličej přitom říkal: „Tak to prostě je“, jako to říkají obličeje všech techniků, kteří laikům vysvětlují věci, jenž jsou pro ně samotné zcela jasné a vysloveně logické.

Všechno teplo zůstává dole

Dále nám vysvětlil, že čím víc naši sousedé topí, tím méně tepla zbývá na nás. Ostatní byty zkrátka stihnou všechno teplo spotřebovat dřív, než vůbec dorazí k nám. Celý topný systém v našem činžáku je starý, moc starý, a prostě nezvládá to, co by v těchto chladných dobách zvládat měl. Pokud jde o mě, musím domovníkovi věřit vše, co říká, protože sám těmhle technickým věcem nerozumím ani za mák. Pochopil jsem nicméně, že pokud by naši sousedé topili méně, tak by bylo tepleji i u nás: „Možná byste si mohl s ostatními obyvateli domu trochu promluvit,“ řekl nakonec a já hned nevěděl, jestli to myslí jako vtip, nebo ne.

Byla to nicméně zajímavá myšlenka, to se musí nechat. Tak určitě, mohl bych oběhnout dům, každému vykládat o tom, že mrzneme, a prosit ostatních jedenáct partají, aby svá topení trochu ztlumily. Ale jestli by to k něčemu bylo? Na okamžik jsem si takové rozhovory ve vší vážnosti představil – to, jak sousedky a sousedé postávají ve dveřích svých dobře vytápěných bytů, zkoumavě si mě prohlíží a přemýšlí, zda jsem se už dočista nezbláznil. A jestli je pro ně představitelné stáhnout v rámci sousedské pomoci teplotu svých bytů alespoň o jeden stupeň dolů. Představuji si, jak mě někteří sousedé po zazvonění přátelsky pozvou k nim do bytu a já hned řeknu: „Ó, vy tady máte ale hezky teplo!!“ Vpálit jim to hezky zčerstva, jak se říká.

„Jmenuji se Buddenbohm a je mi zima“

Předpokládám, že naši sousedi už určitě přemýšleli o svých financích, o své ochotě šetřit a o tom, při jaké pokojové teplotě se cítí dobře. A jistě už také ohledně teploty svých bytů dávno k nějakým závěrům došli. Vždyť přece všichni lidé v Německu, pokud ne v celé Evropě, se už dlouho musí důkladně zaobírat otázkou, kolik tepla si chtějí a mohou během této zimy dovolit, kde a v jakých hodinách. A pak k nim najednou má přijít soused se shora a chtít, aby svou pokojovou teplotu stáhli ještě o jeden, nebo o dva stupně…?

K tomu je nutné dodat, že většinu našich sousedů v domě ani neznám. Jak už to tak ostatně ve velkoměstech bývá, obzvláště v těch severoněmeckých. Tady si cizí lidé navzájem moc nepovídají, ani na chodbách ne. Spíš tak nějak mlčky bereme na vědomí, že kolem nás ještě žijí nějací další lidé. Musel bych se jim všem nejdřív představit a říct: „Jmenuji se Buddenbohm a je mi zima.“ Vybavily se mi přitom před očima až divadelní scény: možná by se o tom dala napsat komedie, taková pro naši dobu velice trefná. Hned tady od nás za rohem je Divadlo Ohnsorg, kde se uvádí frašky v dolnoněmeckém dialektu, to by se k tomu docela hodilo. Topí se vlastně v dnešní době v divadlech? Může se tam člověk zajít ohřát?

Představuji si, jak sousedům celý problém v pár větách nastíním, oni s pochopením pokývají hlavou – a pak pro mě neudělají vůbec, ale vůbec nic. Jak taky jinak! Představuji si, jak pak večer svým drahým polovičkám vypráví, že u nich odpoledne klepal soused se shora, takový ten divný týpek, a přišel s takovou divnou záležitostí…

Se sousedy je lepší nemluvit

Takže ne, s našimi sousedy o jejich teple a o našem mrznutí mluvit určitě nechci. Chtěl bych, aby se k věci čelem postavil hlavně domovník. Chtěl bych, aby udělal něco s technikou, cokoliv, co by topný systém v domě změnilo. Sám nevím, co přesně by měl udělat, taky je mi to jedno, ani tomu nechci rozumět. On je tady domovník, a tak by zkrátka něco udělat měl. Pro mě za mě ať ten problém vyřeší domovní správa nebo majitel činžáku, možná je to v jejich kompetenci. Možná je třeba nejdřív něco prověřit, na něčem se dohodnout nebo něco koupit. Jen ať dělají, co umí. Někdo by to ale každopádně řešit a vyřešit měl. A jistě ne já.

Copak mi nenáleží alespoň 19 stupňů, možná ještě o něco víc? Mohl bych si samozřejmě zjistit, na jakou pokojovou teplotu mám coby nájemník právo a požadovat ji, ale proč? Vždyť já bych se spokojil i jen s jedním, dvěma stupni Celsia navíc. Copak teplo nemá být rozdělováno všem v domě stejným dílem? A nemusí se někdo postarat o to, aby to tak opravdu bylo? Protože to je přece okolnost, o které není třeba dlouze přemýšlet, to se přece rozumí samo sebou, že to tak má být. A proč mi poslední dobou všechno připadá tak alegorické?

No, budu o tom všem ještě dál přemýšlet. A asi si k tomu uvařím horký čaj…