Encyklopedie
Vzpomínky na Brockhaus

Kdo z těch, jimž je dnes 40 a více let, by si nepamatoval na objemné svazky knih, tížící police rodičovských knihoven: encyklopedie jako Brockhaus bývaly ztělesněním vzdělání a znalostí par excellence. Ovšem jen do té doby, než internet a Wikipedie zahlásili konec jejich éry.
 

Od: Matthias Bischoff

Můj děda miloval křížovky. Sám sice odebíral pouze televizní časopis Hörzu, ale všichni, kdo o jeho vášni věděli, mu nosili svoje přečtené časopisy nebo vystříhané stránky s křížovkami. A já se těšil na prázdniny, kdy jsme spolu sedávali na pohovce, na stole před námi rozložený atlas a samozřejmě encyklopedie.

Můj dědeček byl automechanik a nikdy by ho nebylo nenapadlo dát si na polici vícesvazkovou encyklopedii. Obsah jeho skromné knihovny, včetně tlustého, ale nevýznamného jednosvazkového lexikonu s černobílými ilustracemi, pocházel většinou z nákupů v knižním klubu, jehož členy moji prarodiče byli. Stejně, jako miliony dalších Němců v padesátých a šedesátých letech. V rámci svého členství tehdy dostávali jednou za čtvrtletí nějakou tu knihu za výhodnou cenu, většinou šlo o bestseler. Ten zmíněný jednosvazkový lexikon, ohmataný a zabalený do plastového obal, stála na polici ještě když jsme byt po dědově smrti vyklízeli.

„najdi si to v brockhausu“

V Německu prakticky neexistovala domácnost, v níž byste nenašli alespoň jednu encyklopedii - kromě Bible samozřejmě, ta také téměř nikde nechyběla. Vícesvazkovou encyklopedii ale vlastnili nemnozí a ti, kteří měli v obývacím pokoji pět, deset nebo dokonce dvacet tlustých svazků, tak osvědčovali, že jsou vzdělanci, většinou akademici, ale jistě mezi nimi bylo i hodně zbohatlíků. Můj úplně první Brockhaus jsem viděl u kamaráda ze školy. Kamarád vyrůstal v rodinném domě, Brockhaus měl své pevné místo v teakové knihovně vedle klavíru, a když jsem si tam někdy odpoledne přišel hrát, bylo samozřejmé, že ta tlustá šunka ležela na stole, na němž se psávaly domácí úkoly.

Brockhaus, to nebyla prostě jen tak nějaká encyklopedie. Encyklopedie, nebo lexikon, tak se říkalo všem ostatním příručkám. nikdo nikdy neřekl „najdi si to v Knaursovi! “ nebo „určitě je to v Mayerovi“. Brockhaus byl, podobně jako Duden, považován za směrodatné dílo. Nebyl to jen obyčejný lexikon, nýbrž TEN encyklopedický titul, byl to takříkajíc Mercedes mezi encyklopediemi. Brockhaus, to byla německá obdoba velkých encyklopedií evropských sousedů. Za prvotní encyklopedické dílo je považována francouzská Encyclopédie ou Dictionnaire raisonné des sciences, des arts et des métiers. Jejích 35 svazků vyšlo pod redakcí Denise Diderota a Jeana Baptisty le Ronda d'Alemberta v letech 1751—1780. Přibližně 70 000 článků napsali přední učenci té doby. Encyclopædia Britannica (vydávaná o několik let později, od roku 1768) vycházela rovněž z přesvědčení osvícencké doby o tom, že veškeré lidské vědění by mělo být shrnuto v co nejširší formě a podáno tak, aby mu rozuměl každý. Britannica byla až do prvních let 21. století byla považována za úhelný kámen vědění v celém anglicky mluvícím světě - a její reklamní slogan „When in doubt, look it up. The sum of human knowledge“ (volně: „Nejsi-li si jistý, otevři naše listy. Souhrn lidského vědění.“) nikdo nezpochybňoval.

světové znalosti na polici

V německy mluvících zemích se myšlenka encyklopedie zpočátku zhmotnila v podobně Conversationslexikon mit vorzüglicher Rücksicht auf die gegenwärtigen Zeiten, tedy jako "Konverzační lexikon se zvláštním zřetelem na dobou současnou", jehož šest svazků vyšlo v letech 1796—1806 péčí vydavatelů Renata Gotthelfe Löbela a Christiana Wilhelma Franka. V roce 1808 však vstoupil na scénu Friedrich Arnold Brockhaus (1772—1823), který na Lipském knižním veletrhu odkoupil vydavatelská práva a zásoby Löbel-Frankeho encyklopedie a zadal napsání dalších svazků. Do roku 1811 se Brockhausovi podařilo všech 2 000 výtisků prvního vydání Konverzačního lexikonu. Když v roce 1823 F. A. Brockhaus umíral, už pro něj vytvářela obsahy řada univerzitních profesorů a fungoval zavedený obchodní model, kdy se vydávaly dodatkové svazky. První encyklopedisté totiž nepočítali s prudkým rozvojem přírodních věd, a tak encyklopedie, která měla odrážet aktuální stav věcí, vyžadovala neustálé revize. Mnoho jejích hesel muselo být od vydání k vydání přepisováno, revidováno nebo zcela nově napsáno. V celé Evropě tehdy vznikala specializovaná nakladatelství, která si z vydávní poznatků a jejich šíření v knižní podobě udělala základ svého podnikání. Nejdůležitějším předpokladem prodejního úspěchu přitom byla absolutní důvěra ve správnost informací. A "Der Brockhaus", jak se autoritativní německá příručka nazývala od svého 17. vydání, právě tuto spolehlivost garantovala. Každý, kdo do množství jejích svazků ivnestoval, tak mohl činit s dobrým pocitem, s přesvědčením, že má na své polici na mnoho let, ba na celý život, dostupné veškeré znalosti o světě.

konec jedné éry

Stejně jako mnoho dalších lidí narozených v padesátých a šedesátých letech jsem dostal svou první encyklopedii ke konfirmaci. Samozřejmě, že těch deset svazků vázaných v imitaci kůže nebyl Brockhaus, ale i tak jsem na ně byl pyšný a vystavil jsem si je na nejvrchnější polici. Ostatně jsem coby první gymnazista v rodině byl už téměř součástí vzdělaného středostavovského světa. Tahle encyklopedie mi byla spolu s Duden nezbytnou příručkou pro psaní četných referátů a domácích úkolů, ale zároveň sloužila i jako symbol toho, že skrze vzdělání může člověk dosáhnout společenského vzestupu, což je princip, v nějž velká část neakademické populace pevně věřila. Ještě v roce 1980 skládalo maturitu jen 17 procent studentů v ročníku.

Nikdy bych nevěřil, že o půl lidského života později z tohoto pevně zakotveného světa nic nezbude. Ještě na začátku 21. století jsem si kupoval příručky na CD-ROM, které jsem si pak v pouzdrech ukládal na poličku. Na vědění mělo být možné si sáhnout, nemělo být proměnlivé, i když i já jsem si samozřejmě uvědomoval, že období, během nějž tištěná encyklopedie zastarává, je až směšně krátké. A pak se objevilo nové vědomostní médium zvané Wikipedie, jenž činí všechny knihy zbytečnými a přesouvá encyklopedické ideály do digitálního věku. Wikipedie existuje pouze online, je podporována a neustále rozvíjena velkou komunitou přispěvatelů. Pokud si v ní přečtete nějaký článek, najdete u něj i odkaz na jeho poslední přepracování, k němuž často došlo jen před několika týdny nebo měsíci.

Éra papírových encyklopedií trvala dobrých 200 let. Během té doby rozšířily encyklopedie obzory milionům lidí, stanovily normy a ukotvily krédo západního světa o tom, že "ve vědění je síla". Byly velmi hmotným symbolem společnosti, jež věřila ve vzdělání prostřednictvím knih, a tím samozřejmě vždy také trochu symbolem postavení. Dne 30. června 2014 byla distribuce tištěné encyklopedie Brockhaus ukončena; poslední tištěná verze Encyclopdia Britannica byla vydána již v roce 2010.