Fotoreportáž
Prahou Franze Kafky

Kde Franz Kafka žil a pracoval, kde trávil volný čas? Zveme vás na fotografickou prohlídku budov, které navštěvoval: bydlišť, pracovišť, kin či kavárny. Většina z nich existuje dodnes - byť některé v jiné funkci.

Od: Petr Machan (fotografie) aTomáš Moravec (Text)

Ano, byla by chyba omezovat Franze Kafku pouze na stověžaté české hlavní město. Vždyť kde je Siřem, kam tak rád jezdíval na venkovský statek své sestry? Kde moravská vesnička Třešť, v níž trávíval prázdniny? Kde je Výmar, Paříž, Lugano či Brescia, tedy všechna ta místa, která navštívil sám či s přítelem Maxem Brodem? A co teprve Berlín, Vídeň či smutně proslulý Kierling?

Jako nemůžeme nikdy zcela odvyprávět příběh konkrétního člověka, nemůžeme ani zaznamenat všechny jeho stopy. Zůstaňme tedy ve staré dobré Praze. Jak ostatně Kafka o svém rodném městě napsal: Tahle matička má drápy. A nutno dodat, že tyhle „drápy“, které vás zachytí a nepustí, ať již jste rodilý Pražan, přistěhovalec či turista, jsou i po více než sto letech stejně silné a plné příběhů.

Domy, byty, kavárny, kina, kanceláře a sem tam i nějaký ten podnik nevalné pověsti: tak jako každý člověk, i Franz Kafka žil, pracoval a miloval. Pojďme se podívat, kde vlastně. Zveme vás na historicko-architektonickou procházku starou Prahou.

Dům U Věže

Náměstí Franze Kafky 3

Začněme tu cestu po Praze přesně tak, jak jí začal i Franz Kafka. Zde, v tomto rohovém domě na okraji Staroměstského náměstí, se Franz Kafka narodil. Anebo vlastně ne: máloco je totiž v tomto „stověžatém“ městě přesně takové, jaké se zdá a zde, na dnešním náměstí Franze Kafky, to platí dvojnásob.

Kafka se narodil v barokním domě U věže (míněna je věž přilehlého kostela sv. Mikuláše) 3. července 1883 a osmý den po narození zde byl i po židovském zvyku obřezán. Stihl zde však udělat jen ty úplně první dětské krůčky: Už v roce 1885, kdy malému Franzovi byly dva roky, se rodina stěhovala. Důvodem byla asanace přilehlého Josefova, židovského ghetta, které padl za oběť i barokní dům U věže. O pár let později však byla postavena jeho kopie: stojí sice o pár metrů více vzadu a je o něco vyšší, než původní dům, do novostavby byl nicméně včleněn původní barokní portál a balkon. Takže ano i ne: v tomto rohovém domě se Kafka nenarodil, přesto ale jeho cesta do světa vedla skrz barokní portál, který vidíte na fotografii.

Dům U Minuty

Staroměstské náměstí 2

Kafkovi vystřídali pár dalších bytů, nakonec se ale nestěhovali daleko: pouhých 190 metrů, nějaké tři minuty chůze. Domov jim poskytl pozdně gotický dům U Minuty (na snímku uporostřed). Ten dnes vyniká nádhernými renesančními sgrafity z druhé poloviny 16. století, které ovšem Kafka v dětství neznal, byla tehdy totiž ještě zabílena.

V domě, jehož název pochází z italského „al minuto“ (prodávalo se v něm drobné zboží) se v krátkém sledu narodily všechny tři Kafkovy sestry: Gabrielle (Elli), Valerie (Valli) a Ottilie (Ottla). A byla to také nejspíš zdejší pavlač, na niž byl malinký zlobivý Kafka jedné noci vystrčen, což byl zážitek, ze kterého se o mnoho let vypsal ve slavném a nikdy neodeslaném Dopisu otci.

A ještě jedna vzpomínka: v září 1889 odsud šel Franz Kafka poprvé do školy. Ta opět nebyla daleko, ale cesta se i tak stávala trnitou: přes rozlehlé náměstí to ještě šlo, ale v křivolakých gotických uličkách kolem Týnského chrámu už se malý Franz začínach chytat kuchařky za sukni a domů za nákolníky – do školy se bál, i když k tomu vlastně neměl důvod. Ostatně, přečtěte si jeho Dopisy Mileně, ve kterých ony těžké cesty do školy moc krásně popsal.

Dům U Tří králů

Celetná 3

Když bylo Kafkovi devět let, stěhoval se opět. Tentokrát ne do zcela neznámého. V přízemí domu U Tří králů (jemuž se také někdy říká U Tří královen) provozoval Kafkův otec Hermann od roku 1887 svůj obchod a sklady; obchodní prostory jsou zde ostatně dodnes. Víme, že malý Franz zde byl jako doma (ostatně z domu U Minuty jsou to sem sotva dvě minuty chůze). Později se sem rodina přestěhovala úplně, a to do druhého patra, kde obývala šestipokojový byt.

Kafka zde prožil celá gymnaziální i vysokoškolská léta. Česká vychovatelka jeho sester vzpomínala, že „Mladý pán byl vysoký, štíhlý, vážné povahy, moc řečí nenadělal... dveře jeho pokoje byly stále otevřeny. Vedle dveří byl psací stůl, na něm leželo římské právo ve dvou svazcích.“ A na Dějiny římského práva, dvousvazkový fascikl o téměř 2500 stranách, vzpomíná i Rainer Stach v kapitole Svody prvního svazku své kafkovské trilogie nazvané Kafka: ranné roky. Právě tato kniha prý zapříčinila to, že se Kafka naučil i něco jiného než jen právnické obraty. Od učebnice, položené na stole u otevřeného okna, prý příliš často shlížel dolů do Celetné ulice, kde býval obchod s oděvní konfekcí a v něm půvabná krámská. Ta pro změnu začala pošilhávat nahoru, do okna švarného studenta. Zbytek je historie spojená s lehkými drby, jisté je jen jedno: mezi osudovou čtveřici Kafkových žen se milá krámská nakonec nedostala.

Palác Hrzánů z Harasova

Celetná 12

V roce 1906 Hermann Kafka přestěhoval svůj obchod a o pár let později i celou rodinu. Ani se nedá říct, že to bylo za roh – vždyť to bylo sotva přes ulici, jen nějakých 60 metrů. Palác Hrzánů z Harasova, vrcholně barokní stavba architekta Giovanni Battisty Alliprandiho s románskými základy a gotickým jádrem, se stal Franzi Kafkovi domovem od roku 1907.

V té době měl už Kafka napsaný například Popis jednoho zápasu (1904-05) a tvořil povídku Svatební přípravy na venkově (1907-1908). Celetná ulice č. 12 mu byla domovskou adresou i v době, kdy psal (a vydával!) třeba Rozhovor s opilcem (1909) nebo když tvořil zanícenou reportáž Aeroplány v Brescii (1909), které obdivoval během své italské cesty s Maxem Brodem.

Palác Gotz-Kinských

Staroměstské náměstí 3

V říjnu 1912 stěhoval Hermann Kafka svůj obchod naposledy. Opět to nebylo daleko, zato ovšem šlo o velmi prestižní adresu: do paláce Gotz-Kinských, přímo na Staroměstské náměstí. Mimochodem do stejného paláce, ve kterém se Hermann Kafka kdysi ženil, a kde také sídlilo Německé gymnázium, jejž Franz Kafka navštěvoval.

Staroměstské (tehdy ještě Velké) náměstí bylo středobodem slavné Prahy a bydlet – či pracovat - zde, na nejlepší adrese, bylo znamením úspěchu a sociálních jistot. Pro Kafkovu maminku, Julii rozenou Löwy, nic nového – její rodina na tomto náměstí bydlela už dávno a ona sama zde vyrůstala. Pro Hermanna Kafku, obchodníka z chudé rodiny z jihu Čech, bylo ovšem bydlení zde či v bezprotředním okolí známkou společenského vzestupu – stěhovala-li se tak Kafkova rodina, nebylo to nikdy dál, než pár desítek či stovek metrů odsud.

Dům U Lodi

Pařížská ulice 36

Ve čtvrtém patře nového secesního domu U Lodi, který vyrostl na troskách bývalého židovského ghetta jen pár set metrů od Staroměstského náměstí, bychom Franze Kafku a jeho rodinu našli mezi lety 1907 a 1913. Dnes už bychom tu nenašli ani je, ani dům, který byl zničen během Druhé světové války, resp. Pražského povstání z května 1945, kdy nacisté ostřelovali z protilehlých kopců na Letné Pařížskou ulici a Staroměstské náměstí. Od roku 1974 na jeho místě stojí brutalistní hotel Intercontinental.

V září 1912 zde Franz Kafka během jediné noci napsal povídku Ortel. A ve stejném roce zde vzniklo ještě jedno dílo: Proměna. Pokud ji důkladně pročtete a srováte s tím, co víme o bytě Kafkových v domě U Lodi, zjistíte, že se odehrává přímo v něm. Slavný byt s Kafkovým průchozím pokojem, v němž se jednoho rána z nepokojných snů probudil Řehoř Samsa, už dnes nexistuje. Je ironií dějin, že místo, kde byla napsána Proměna, je už dávno samo změněno k nepoznání.

Oppeltův dům

Staroměstské náměstí 5

Na rohu Staroměstského náměstí a někdejší Mikulášské, dnešní Pařížské ulice, se tyčí honosný Oppeltův dům. Do něj se Kafkova rodna přestěhovala v roce 1913, ovšem Kafka zde pobýval se stále většími přestávkami. Není se co divit: však už mu v té době bylo třicet let, čas na to, se trochu osamostatnit.

Po propuknutí svého onemocnění v roce 1917 se do rodičovského bytu, vzdáleného jen 100 metrů od místa, kde se narodil, přece jen čas od času vracel. Svému učiteli hebrejštiny, Friedrichu Thiebergerovi, kdysi ukázal výhled z okna Oppeltova domu a pravil: „Tady bylo mé gymnázium, tam v té budově naproti univerzita a kousek dál vlevo moje kancelář. V tomhle malém kruhu“ – a o opsal prsty pár malých kroužků – „je uzavřen celý můj život."

Pražský hrad

Zlatá ulička 22

Jedním z míst, která jsou v Praze pevně spojena s Franzem Kafkou – a jsou tedy i odpovídajícím turistickým magnetem – je půvabný domek ve Zlaté uličce č. 22 přímo v areálu Pražského hradu. V uličce dříve bydleli příslušníci hradní stráže, údajně též alchymisté vyrábějící zlato, později celá řada umělců a autorů: zmiňme například Gustava Meyrinka, jenž sem umístil děj svého Golema.

Domek č. 22 si v létě 1916 pronajala Kafkova sestra Ottla, přenechávala jej ale bratrovi, který sem chodil zhruba od listopadu 1916 do března 1917 psát; hledal klid, protože v jeho tehdejším mládeneckém bytě v domě U Zlatého sumce v Dlouhé ulici neměl prý potřebné ticho. A co zde napsal? Ve stínu svatováclavské katedrály, v samém srdci českého hlavního města, vzniklo dílo veskrze neměstské: soubor povídkových textů Venkovský lékař. Předlohou lékaře byl mimochodem jeho strýček z matčiny strany, Siegfried Löwy.

Schönbornský palác

Tržiště 15

„Někdy v té době jsem se vrátil z Mnichova s nově nalezenou odvahou a zašel jsem na bytový úřad, kde mi jako první nabídli byt v jednom z nejkrásnějších paláců. Dvě místnosti, předsíň, jejíž polovina byla zařízena jako koupelna. Šest set korun ročně. Bylo to jako splněný sen. Vydal jsem se tam. Pokoje vysoké a krásné, červené a zlaté, jako ve Versailles. Čtyři okna do tichého, zapadlého dvora, jedno okno do zahrady. Do zahrady! Když člověk projde branou do paláce, sotva věří tomu, co vidí", psal Kafka Felice Bauerové v zimě 1916-1917.

Jeho nadšení brzy zchladlo: byt v Schönbornském paláci, velkolepé barokní stavbě z druhé poloviny 17. století, nakonec dostal, ale jiný. Menší, o něco útulnější, ve druhém patře a s výhledem do ulice: „Dostanu ten byt s výhledem do ulice za šest stovek, ale bez nábytku, se kterým jsem počítal. Jsou tam dva pokoje a předsíň. Je tam elektrické světlo, ale žádná koupelna, žádná vana, ale tu ani nepotřebuju.“ Když si pak do velkého pokoje barokního paláce postavil malou vypůjčenou postel, začalo mu být úzko, a tak zde vydržel jen od března do září 1917. Poté se vrátil zpět do rodičovského bytu v Oppeltově domě a 2. 9. 1917 sestře Ottle napsal: „Tak jsem přesídlil. Okna v paláci se naposledy zavřela, dveře se zamkly, jak podobné to musí být umírání.“

Od roku 1924 v paláci sídlí velvyslanectví USA.

Assicurazioni Generali

Václavské náměstí 19

Když bylo Franzi Kafkovi 24 let, vrhl se na úřednickou kariéru. V kapse měl čerstvý doktorát z práv a v hlavě – natožpak v srdci – stále ještě poměrně nejasnou představu o své budoucnosti. A tak zaúřadoval další strýček z matčiny strany: vlivný ředitel madridských železnic Afred Löwy získal pro Franze místo u pražské filiálky italské pojišťovny Assicurazioni Generali.

Do velkolepé neobarokní stavby, kterou si pojišťovna nechala navhrnout od Friedricha Ohmanna (a upravit od Osvalda Polívky) na Václavském náměstí, vstupoval Franz Kafka (v rámci svých možností) plný optimismu. Záhy mu ale změstnání začalo lézt krkem: stěžoval si zejména na nedostatek volného času a snil o tom, že by mu madridský strýček mohl opatřit místo jiné, lepší, exotičtější: ideálně někde v zámoří. Leč nestalo se, a tak dal Kafka po devíti měsících výpověď (údajně ze zdravotních důvodů) a odešel ne za moře, nýbrž jen o pár ulic dál, do Úrazové pojišťovny dělnické pro Království české.
 

Kino Ponrepo

Karlova 20

Samozřejmě, nejen prací byl živ Kafka. Jak víme z knihy Kafka jde do kina od německého publicisty Hannse Zischlera (odborný výtah představila ve stejnojmenném článku Alice Aronová), byl Franz Kafka zaníceným cinefilem. Kam chodil? Třeba hned do prvního biografu, který v Praze vznikl. Ten byste od roku 1907 našli v Karlově ulici 20, nedaleko slavného Karlova mostu, v krásném světlemodrém domě nazvaném U Modré štiky.

Zdejší pražský biograf se jmenoval Bio Ponrepo a řídil jej iluzionista Viktor Ponrepo (vlastním jménem Dismas Šlambor). Kinosál už zde dnes nenajdete, ovšem kino Ponrepo existuje stále, jen o pár ulic dále. Na jeho současnou adresu v Bartolomějské ulici sice Franz Kafka už chodit nemohl, přesto je tam dodnes přítomný: biograf provozovaný českým Národním filmovým archivem se Kafkovi na filmovém plátně čas od času rád věnuje. Třeba promítáním Kafkových oblíbených snímků, jako byla Bílá otrokyně (Den hvide sklavehandel, 1911). To samozřejmě s podporou Goethe-Institutu.

Cafe Arco

Dlážděná 6

Působivou nárožní stavbu u dnešního Masarykova nádraží (tehdy zvaného Praha státní nádraží) postavil a z části jako kavárnu v roce 1907 otevřel kavárník Josef Suchánek. Záhy se v jejích zdech začal scházet pražský německojazyčný liteární spolek, nazvaný podle ní.

Ke Café Arco patřila řada německojazyčných autorů, jako byli například Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, Oskar Baum či Max Brod, který sem zval i svého přítele Franze Kafku. Ten zde trávil čas poměrně rád, nicméně narozdíl od výše zmíněných přicházel poměrně nepravidelně. Přesto je dnes právě on prvním, na koho si Pražané ve spojitosti s Café Arco vzpomenou. Kafkovi se tak povedlo zastínit například i vzpomínku na Alberta Einsteina, který do Acra chodíval v dobách svého pražského pobytu v letech 1911-1912.

Salon GoGo

Kamzíkova 6

Český Národní památkový ústav o domě U Červeného páva praví, že se jedná o klasicistní novostavbu, postavenou podle plánů Jana Maxmiliána Hegera v roce 1836 na místě dvou malých středověkých domků. Co už ovšem nepraví, je skutečnost, že se zde od roku 1866 nacházel přední pražský nevěstinec, jemuž se nevyhýbaly mnohé slavné osobnosti: Franze Kafku nevyjímaje.

Salon Gogo, pojmenovaný na počest svého prvního provozovatele, vetešníka Abrahama „Gogo“ Goldschmieda, je umístěn sice centrálně (k obchodu Hermanna Kafky na Staroměstském náměstí je to odsud jen tři minuty chůze), ovšem – jak se na podnik této pověsti sluší - hezky zastrčeně v křivolaké a nenápadné Kamzíkové ulici. Podle názvu ulice mimochodem prý kdysi hosté říkali, že chodí „na lov kamzíků“, čímž tedy mysleli návštěvu lehkých žen. Kolik jich v domě U Červeného páva ulovil Franz Kafka, nevíme. To, že mu ovšem noční život v podnicích, jako bylo GoGo, Trocadero či Eldorado nešel proti srsti, nám řekl sám. „Ich ging an dem Bordell vorüber, wie an dem Haus einer Geliebten,“ zapsal si např. do deníku 1. 1. 1910.

Dělnická úrazová pojišťovna

Na Poříčí 7

Vekou část svého života ovšem Franz Kafka netrávil ani po kavárnách, ani po nevěstincích. A dokonce ani na cestách mimo Prahu, ač by tomu jistě byl nakloněn. Ba ne: velká část jeho času musela patřit práci, a to bohužel ne té spisovatelské.

Poté, co odešel z Assicurazioni Generali, stala se Kafkovým pracovištěm na dalších (a posledních) 14 let jeho života neobarokní budova Úrazové pojišťovny dělnické pro království české. Šlo o největší finanční ústav v rakousko-uherské monarchii, který se zabýval úrazovým pojištěním. Kafka zde měl zhruba 260 kolegyň a kolegů, Čechů a Němců: židé zde v době jeho nástupu pracovali jen tři. Zatímco v hierarchii Kafka postupem let stoupal, umístění jeho kanceláře se snižovalo – zprvu sedával ve čtvrtém patře, ale  po jmenování místotajemníkem měl svou pracovnu v patře prvním, hned vedle kanceláře ředitele. V budově dnes mimochodem sídlí hotel, který si je své „kafkovské“ minulosti velmi dobře vědom.

Nový židovský hřbitov

Izraelská 1

Životní pouť Franze Kafky se uzavřela 3. června 1924 v Kierlingu u Vídně. Osmý den po smrti bylo jeho tělo pohřbeno na Novém židovském hřbitově v Praze, téměř přesně pět kilometrů od místa, na němž se Kafka 3. července 1883 narodil. O několik let později byly do stejného hrobu uloženy také ostatky jeho rodičů. Hřbitov je veřejně přístupný: na Kafkův hrob tak můžete po židovském zvyku položit malý kamínek, coby vzpomínku.

Pomník Franze Kafky

Dušní ulice

Vzpomínek na Franze Kafku najdete po Praze celou řadu. Může jí být pamětní plaketa na Kafkově rodném domě U Věže, kresby v interiéru hotelu Century, bývalé Dělnické úrazové pojišťovně, otočná skulptura – hlava - Franze Kafky od Davida Černého u obchodního domu Quadrio či Muzeum Franze Kafky v Cihelné ulici 635.

Za bližší zmínku stojí alespoň jedna z nich: bronzový pomník Franze Kafky, který se od roku 2003 nachází nedaleko Španělské synagogy. Pro tehdejší Společnost Franze Kafky jej vytvořil slavný český sochař Jaroslav Róna, jenž se inspiroval citátem z Popisu jednoho zápasu:

Vtom jsem s neobyčejnou obratností vyskočil svému známému na ramena a tím, jak jsem mu vrážel pěsti do zad, jsem jej přiměl k mírnému klusu.