Kafkárna
Kafkovy stopy v češtině

Kafkovsky: nepřehledné uspořádání ulic
Kafkovsky: nepřehledné uspořádání ulic | Foto (Detail): Chris Linnett; © Unsplash

Slovo "kafkovský" zná téměř každý. V češtině existuje celá řada dalších kafkovských slovíček - a někdy jimi může být i docela slušně "překafkováno".

Od: Tomáš Moravec

Když nahlédneme do Dudenu, pravidel německého pravopisu, pod písmeno „k“, vyskočí na nás mj. půvabný výraz kafkaesk. Slovo je nutno chápat ve smyslu „nevyzpytatelným způsobem ohrožující“ a s vysvětlením, že původ se odvozuje od rakouského spisovatele F. Kafky (1883–1924).

Ponechme nyní stranou ono „rakouského“ (k němuž by jistě mnozí mohli mít výhrady) a všimněme si zejména toho, že slovo kafkaesk v Duden vůbec je, resp. že měl Franz Kafka na němčinu takový vliv. Je to jistě velká pocta, ostatně nic takového, jako „goethesk“ či „schillersk“ v němčině neexistuje. Tento výraz v bledě modrém najdete i v dalších jazycích: kafkaesque v angličtině, kafkaïen ve francouzštině, kafkowski v polštině a dokonce i švédština zná kafkaartad.

Největší stopy zanechal pražský spisovatel v jazyce českém. Většinou se jedná o hovorové výrazy a o slovní hřičky, které umožňuje česká gramatika, nicméně zejména výraz „kafkárna“ to dotáhl velmi daleko a řada českých rodilých mluvčí jej používá téměř denně (a to nejen těch, kteří mají co dočinění s úředním šimlem). Jak správně hádáte, „kafkárna“ je (na rozdíl od kafkaesk) podstatné slovo. Je rodu ženského a označuje absurdní situaci, případně instituci s přebujelou byrokracií, v níž se jeden může cítit jak u blbých na dvorečku.

„To je ale kafkárna“, řekne si třeba paní na úřadě práce, kterou úředníci posílají od jedné přepážky k druhé. „Takovou kafkárnu si neumíš ani představit,“ může říct kamarád druhému, když popisuje třeba blázinec na svém pracovišti. Mimochodem, podobně zná čeština i slovo „švejkárna“ a to ve smyslu zeměšňování úředních míst či vyhýbání se povinnosti. Pokud zde slyšíte narážku na Josefa Švejka, literární postavu z knih Jaroslava Haška, slyšíte správně.

Ale zpět ke Kafkovi: Je-li ho někdy někde příliš (což se například v pražských obchodech se suvenýry může stát), lze říci, že je někde „překafkováno“ (überfüllt mit Kafka). Oproti tomu, pokud je někde Franze Kafky málo, můžeme muvit o „nedokafkovanosti“ či „podkafkovanosti“. Žádné z těch slov ve slovníku spisovné češtiny nenajdete, místní ale pochopí, kde vás tlačí bota.

A samozřejmě, že je v češtině i adjektivum kafkaesk. Překládá se jako „kafkovský“ a lze ho skloňovat (kafkovský, kafkovská, kafkovské, kafkovští, kafkovským, kafkovskými… a tak dále) i stupňovat: kafkovštější (mehr kafkaesk) a nejkafkovštější („am Kafkaesksten“).

A kafkaesk je i situace, kdy Češi někdy místo adjektiva „kafkovský“ říkají „kafkovitý“ (což opět na sto způsobů skloňují a stupňují) a myslí tím existenciální, absurdní, ale i pochmurný – prostě v tom smyslu, v jakém zrovna vnímají Kafkovo dílo. Jenže, jak se v češtině také říká, „kolik třešní tolik višní“, neboli kolik čtenářů Kafkova díla, tolik názorů na něj. A tak rozhodnout, zda je něco zrovna „kafkovské“ či „kafkovité“ může být pěkná kafkárna.