Schaufenster Enkelgeneration

Natalia Semagina Khveshchuk, Luzk

Od dětství vyprávěla Natalii její babička Ida Semagina, rozená Bender, příběhy o životě a zvycích Němců. Babička se odstěhovala do Německa a dnes žije v Drážďanech. Hlavně kvůli ní se chtěla Natalia naučit dobře německy. Natalia studovala německé a anglické překladatelství v Lucku, dnes vyučuje němčinu. „Němčina se mi líbí – její melodie a zvuk. Jsem ráda, že můžu německý jazyk předávat dál.“

„Jsem Němka, která žije v Ukrajině. Mám ráda obě země a uznávám jejich kultury, zvyky i jazyky.“

Kateryna Buyar, Lwiw

Před 250 lety byli po manifestu carevny Kateřiny II. předkové Kateryny přesídleni z Bádenska-Württemberska na Ukrajinu. Na Krymu pak založili s dalšími Němci osadu „Rosenthal“.

„Moje maminka i dědeček jsou původem Němci – to je uvedené v jejich rodném listě. Já se cítím víc jako Němka než jako Ukrajinka. Vyrůstala jsem s vědomím, že jsem Němka. Je jen otázka času, kdy budu žít v zemi svých předků.“

Diana Warwartsewa, Mukatschewo

Do roku 1918 byla Zakarpatská oblast součástí rakousko-uherské monarchie. Teprve potom byla přičleněna k Ukrajině. Po rozpadu Rakouska-Uherska byla součástí Československa, pak Maďarska Ukrajiny a potom Sovětského svazu. V roce 1991 se stala součástí samostatné Ukrajiny. Proto mluvilo mnoho obyvatel z Mukačeva a okolí německy a maďarsky.

Do roku 2006 vedla Dianina babička v Mukačevu Centrum německé kultury, potom tuto funkci převzala Dianina matka. 

„Není dne, kdy by se v naší rodině nemluvilo německy. Němčina je jako naše mateřština. Sama sebe vnímám jako Ukrajinku s německými kořeny. Můj sen je propojovat němčinu s německou kulturou být dál aktivní v této oblasti.“

Lisa Kais, Ust Tschorna

Předkové Lisy Kais přišli roku 1775 z Rakouska. V obci Usť Čorná (dříve se německy jmenovala Königsfeld) žijí obyvatelé maďarské, slovenské, rumunské a rakouské menšiny. V důsledku slučování rodin se mnoho tamních obyvatel vystěhovalo do Rakouska. V současné době žije v obci už jen deset rakouských rodin.

Volodymyr Kais, Lisin otec, je učitel němčiny a angličtiny v obci Usť Čorná. Lisa má sedm mladších sourozenců.

„Od dětství jsem na vícejazyčnost zvyklá. Němčina je můj druhý jazyk. S ní mám spojený hornorakouský dialekt, kterým mluví můj otec s babičkou. Cítím se jako Ukrajinka s rakouskými kořeny. Moje dvojjazyčná identita pro mě znamená příslušnost k evropskému společenství.“

Alina und Vadym Pätkau, Kiew

Předkové Aliny přišli do Ruska na pozvání carevny Kateřiny II. na konci 18. století. Na počátku 20. století se její pradědeček přestěhoval se svou rodinou na Sibiř. Tam je dodnes mnoho vesnic, kde žijí němečtí přesídlenci.

„Sama sebe vnímám jako ruskou Ukrajinku s německými kořeny. Němčinu mám ráda stejně jako ukrajinštinu nebo ruštinu. Moje matka je Ukrajinka, otec je ruský Němec. Často mí říká, že se musím učit německy. Přitom sám umí německy jen trochu. To mě někdy štve.“

Max Weisser, Odessa

Maksym sice studoval strojírenství, ale dnes učí němčinu na jedné soukromé škole. Pracovat s dětmi a učit je německy ho opravdu baví.

„Poté, co jsem se nějakou dobu hledal, jsem přišel na to, že to „německé“ je ve mně nejsilnější. Má to asi něco společného s tím, jak přemýšlím a vnímám. Ačkoli jsem vyrostl v Oděse a dodnes tu žiju, cítím k některým zdejším lidem určitý emocionální odstup. Myslím, že to způsobuje to “německé” ve mně.”

„Němčina je pro mě především emocionální jazyk. Vnímám ji jako hlubší, než je ruština. Je to vlastně zvláštní, protože ruština je moje mateřština, ale básničky a písničky píšu mnohem raději v němčině. Zpívám taky velmi rád německé lidové písně - představují pro mě lidovou moudrost.“

Anna Awdeewa, Odessa

To „německé“ ve mně – to je pro mě otázka mentality a taky morálky. Co je správné a co špatné? V Ukrajině ta hranice není moc zřetelná. Moje německá část osobnosti mi tu hranici vždycky dokázala určit. Nemyslím si, že by to souviselo jen s výchovou.

“Cítím se jako etnická Němka a jsem na to hrdá. V naší rodině uměl německy jen můj dědeček. Skoro celý život se chtěl do Německa vrátit. Já teď mám tu možnost si jeho sen splnit. Ale nevím, jestli to opravdu chci.”