Nalezený vrchol
Matěje Peterky

Tvar reliéfu připomíná kopec či horu, archetypální symbol překonávání překážek a společného směřování k cíli. Po jeho povrchu stoupají drobné ocelové kuličky, představující jednotlivce, kteří sami o sobě působí nenápadně, avšak společně vytvářejí sílu schopnou dosáhnout vrcholu. Výstup zde není metaforou individuálního úspěchu, ale procesu založeného na vzájemné podpoře, sdílení zkušeností a pomoci druhým. Dílo odkazuje jak k historickým a symbolickým výstupům, například na horu Říp, tak k každodenním situacím, ve kterých se spoléháme jeden na druhého.

Návštěvníci jsou navíc vyzváni k interakci a mohou ocelové kuličky po povrchu objektu přeskupovat. Stávají se tak součástí příběhu díla a spoluutvářejí jeho význam. Na samotném vrcholu se nachází otvor, do něhož lze nahlédnout. Uvnitř se ukrývá zrcadlo odrážející oko diváka. Vrchol se tak proměňuje v okamžik osobního uvědomění: sounáležitost není pouze něco, co od společnosti přijímáme, ale také odpovědnost za to, jakým členem společenství sami jsme.

Matěj Peterka je student architektury, který ve své tvorbě propojuje architekturu, současné umění a společensky orientovaný výzkum. Dlouhodobě se věnuje tématům veřejného prostoru, dostupnosti bydlení, lidských práv a proměnám městského prostředí.

Jeho pohled na prostor a společnost formovaly mimo jiné zahraniční zkušenosti, zejména studijní pobyt v Peru a pracovní pobyt v Japonsku. Právě v Japonsku objevil techniku kovotepání a hlubší vztah k řemeslné práci s materiálem, která dnes tvoří důležitou součást jeho uměleckého projevu.

Pracuje napříč médii, od architektonických návrhů přes texty až po prostorové instalace, do nichž často zapojuje nalezené a odpadové materiály. Zajímá se o to, jak může umění otevírat veřejnou debatu o aktuálních společenských otázkách a vytvářet nové způsoby vnímání prostoru. Je členem architektonicko-uměleckého kolektivu Cyrkulárka a působí také v aktivisticko-divadelním uskupení IPUP.
 

Významnou inspirací pro vznik díla se stala autorova zkušenost z Japonska. Matěj Peterka tuto svou zkušenost popisuje takto:

„V horské oblasti prefektury Tojama, kde jsem tehdy žil, se v té době přemnožili medvědi a z nařízení úřadů se nedoporučovalo vycházet po setmění nebo se vzdalovat od města. Tento čas jsem proto trávil v místní kovodílně, kde mě do principů tohoto řemesla zasvětila má nynější kamarádka Saya Watanabe – a jí patří můj velký dík.

Po návratu jsem tyto nově nabyté dovednosti využil při tvorbě reliéfu pro Goethe-Institut. Zadané téma sounáležitosti pro mě znamená být součástí celku, který člověku poskytuje oporu. V určitých momentech života totiž můžeme dosáhnout vrcholu jen tehdy, máme-li silné zázemí ve svém okolí. Proto ocelové kuličky stoupají k vrcholu společně a dílo tak diváctvo přímo vybízí ke hře a přeskupování. Pokud však pohlédnete do nitra tohoto vrcholu, spatříte odraz vlastního oka. Je to připomínka, že pokud chceme být oporou druhým, musíme nejprve pěstovat odolnost sami v sobě.

Práce na reliéfu pro mě po dlouhém čase stráveném v zahraničí znamenala proces návratu domů. Tisíce úderů do hliníku mě krok za krokem usadily zpět do tohoto města, zpět do Prahy."

Vznik díla byl financován z projektu CYCLE UP!, spolufinancovaného Evropskou unií.