Architektonická procházka Zlínem
Proměny města obuvi
Zlín vděčí za svůj bouřlivý rozvoj z lokálního městečka v průmyslové centrum regionu obuvnické společnosti Baťa (po znárodnění přejmenované na Svit). Poslední desetiletí probíhající postindustriální proměny města jsou sice méně dramatické, pro jeho další budoucnost však rozhodně zásadní.
V průběhu 20. století definované racionální členění výrobního areálu a jasné funkční oddělení čtvrtí individuálního bydlení (po 2. světové válce též kolektivního) od společných pracovišť byly motivovány co největší ekonomickou efektivností výstavby. Jak píše ve svých vzpomínkách architekt Vladimír Karfík: “Zrejme okrem vykorisťovania ľudí bol Baťa ochotný vykorisťovať aj železobetón.“ Od konce 30. let až dodnes se Zlín paralelně rozvíjí jako město kulturní a univerzitní (filmová studia, průmyslový design...). S tím souvisí ústřední téma postindustriální epochy města představující budoucnost průmyslového dědictví a jeho využití pro soudobé potřeby obyvatel. Kromě rekonverzí stávajících staveb jsou aktuální novostavby obytných i veřejných budov, překonávající anachronismy a typovost výstavby období batismu, komunismu či porevoluční katalogové produkce.
Předložený výběr staveb se snaží zachytit zmíněný fenomén na příkladech realizací v historickém jádru i novém městském centru (mezi hlavním vstupem do výrobního areálu a obytnými zahradními čtvrtěmi). Rozhodující byla kromě kvality provedení zejména jejich veřejná přístupnost. Na závěr jsou zařazeny také dvě realizace v rurálním okolí města.
Polyfunkční dům „Robot“
náměstí Míru 463, Zlín49°13'37.182"N, 17°39'59.716"E
Svatopluk Sládeček, Karel Havliš; 2004
Dům svébytné figury na hlavním (a jediném) náměstí historického centra Zlína vznikl v návaznosti na specifické podmínky staveniště: 6,3 metru široká a 60 metrů hluboká proluka mezi domy rozdílných výšek a objemů, pod pozemkem vedoucí kolektor o profilu 2,2 m, požadavky zachování pěšího propojení z náměstí do ulice Záramí a maximálního využití přízemí stavby pro komerční účely. Tyto faktory iniciovaly rozčlenění novostavby na dva objekty. Šestipodlažní vertikální část doplňující frontu náměstí obsahuje obchodní pasáž, kanceláře a byty se střešními terasami. Dvoupodlažní horizontální trakt s dalšími obchodními plochami potom lemuje průchod přes pozemek.
Obchodní dům Zlaté jablko
náměstí Míru 174, Zlín49°13'35.429"N, 17°40'3.990“E
Svatopluk Sládeček, Ivan Bergmann, Pavel Mudřík; 2009
Opakem subtilního „robota“ je rozsáhlé obchodní a zábavní centrum Zlaté jablko, které pohltilo téměř polovinu vedlejšího bloku domů. Holandský architekt Rem Koolhaas zmiňuje, že dosáhne-li dům určité velikosti, pozbývá schopnost dialogu se svým okolím. Svatopluk Sládeček se tomuto efektu snažil zamezit ponecháním kulis fasád původního objektu Záložny (směrem do náměstí) a participací dalších architektů na projektu (zastavění proluky vedle záložny a parkovací dům na ulici Dlouhé od Ivana Bergmanna, pasarela dle návrhu Pavla Mudříka). Do ulice Dlouhé je potom objem novostavby s kinosály multiplexu přiznán. Pro veřejný prostor města je přínosné, že obchodní plochy nejsou orientovány pouze do vnitřních pasáží, ale mají vstupy také z uličního parteru.
Přestavba vily na kavárnu
Čepkovská 1792, Zlín49°13'45.869"N, 17°39'51.372“E
Pavel Mudřík; 2006
Citlivá adaptace někdejší prvorepublikové vily (architekt Miroslav Lorenz) s ordinací na kavárnu se nachází v blízkosti historického jádra města na protějším břehu říčky Dřevnice. Přestavba zachovává původní charakter domu v zahradě na okraji klidné vilové čtvrti Čepkov. Hlavní objem vily zůstal zachován, přístavba se zimní zahradou, zázemím a průjezdem do dvora nahradila zbouranou uliční část, v zahradě byl dostavěn letní altán. Vlastní kavárna je umístěna v přízemí vily, v patře se nachází kanceláře a zázemí. Interiér oživuje nové vybavení blízké dobovému mobiliáři.
Rekonstrukce 21. správní budovy
třída Tomáše Bati, Zlín49°13'22.983"N, 17°39'30.877“E
Ivan Bergmann, Ladislav Pastrnek; 2004
Legendární zlínský mrakodrap navržený Vladimírem Karfíkem se svými 17 patry a 77,5 metry výšky představoval ve své době nejvyšší stavbu v Československu. Rekonstrukce obnovila symbol baťovské éry města a adaptovala jej pro potřeby Krajského a Finančního úřadu. Změna si vyžádala úpravu původně velkoprostorových pracovišť zabírajících celá podlaží na buňkové kanceláře upřednostňované dnešním byrokratickým aparátem. Jediným renovovaným patrem je ředitelská 8. etáž s původními obklady a kaučukovou podlahovou krytinou. V přízemí byla otevřena restaurace a postavena jižní vstupní markýza s číslicemi 21, ve 2. patře je umístěna tématická expozice, vyhlídkovou střešní terasu domu nově korunuje skleněný box zasedací síně zastupitelstva a kavárny. Součást projektu tvoří také sousední parkovací dům.
Podnikatelské inovační centrum
Vavrečkova 5262, Zlín49°13'26.339"N, 17°39'28.432“E
Pavel Mudřík, Pavel Míček; 2006
Dalším adaptovaným objektem v bezprostředním sousedství „jednadvacítky“ je bývalá výrobní budova č. 23. Zadání projektu požadovalo úpravu stavby pro dosažení maximálního množství flexibilních kancelářských ploch s příslušným zázemím. Ze statických důvodů došlo k odstranění obvodového pláště posledního podlaží, do jehož středu byla nově umístěna ocelová konstrukce lehkého montovaného objektu velkoprostorové kanceláře. Jádro domu tvoří atriová chodba ve vnitřním traktu železobetonového skeletu, která je přirozeně osvětlena otvory ve stropních deskách a čtyřmi horizontálními prosklenými tubusy s jednacími místnostmi. Ty se propisují do exteriéru domu, kde jsou obloženy cortenovou ocelí.
Kavárna Blok 12
Jana Antonína Bati 1249°13'25.504"N, 17°39'33.419“E
2011
12. budova Baťova areálu ukrývá kavárnu, jejíž interiér byl koncipován i realizován svépomocí přímo majiteli. Dřevěná parketová podlaha, obnažené struktury režného zdiva, kožené sedačky nebo přiznané vedení vzduchotechniky vzdáleně připomínají již zrušenou literární kavárnu Loft 577 (navrženou v blízkosti náměstí Míru architektem Mudříkem). Kromě sofistikovaného materiálového řešení dotváří prostor Bloku 12 efektní nepřímé osvětlení, evokující intimní klubovou atmosféru, kterou naplňuje také program zaměřený na hudební večírky nebo módní party.
Kongresové a univerzitní centrum
náměstí T. G. Masaryka 5556, Zlín49°13'23.343"N, 17°39'51.693“E
AI - DESIGN; 2011
V místě někdejších Masarykových škol byl postaven komplex budov kongresového a univerzitního centra, které vybočují z pravoúhlého charakteru zlínské architektury. Formální tvarosloví těchto „lastur“, rozestupujících se po vzoru původní Gahurovy stavby směrem k soše T. G. M., vytváří příjemné oživení uniformní modulové zástavby okolí. Kongresové centrum je z akustických důvodů koncipováno jako dům v domě. Prostorový koncept Univerzitního centra se potom odvíjí od vnitřního atria, sloužícího k pořádání společenských akcí. Na venkovním předsazeném plášti prvého i exteriéru druhého domu jsou použity skleněné tvárnice, oblíbený zlínský stavební materiál.
14|15 Baťův institut
49°13'30.597"N, 17°39'31.801“EADNS, TRANSAT architekti (expozice); 2013
Návrh nejaktuálnější přestavby někdejších výrobních budov č. 14 a 15 vzešel z veřejné architektonické soutěže na spojení krajské galerie, knihovny a muzea. Vítězný projekt, který je v současnosti realizován, propojuje oba domy a jejich tři funkce otevřenou platformou ukrývající sklad knih a poskytující venkovní veřejný prostor pro umělecké instalace i kulturní akce. Centrum by mělo být uvedeno do provozu v říjnu letošního roku. V návaznosti na stěhování krajské galerie z Památníku Tomáše Bati je v plánu také renovace tohoto díla architekta Františka Lýdie Gahury.
KŘÍŽE CESTY SOCHY KRAJINA LIDÉ
Šarovy, Lhota, Salaš, BohuslaviceJan Ambrůz, Pavla Kačírková, Ladislav Plíhal, Oldřich Morys; 2007 - dosud
Obecní úřad
Šarovy 100
49°8'53.459"N, 17°36'25.060“e
Svatopluk Sládeček, Luděk del Maschio; 1997
Dlouhodobý projekt, připomínající rakouský „Kulturlandschaft Paasdorf“, si dle autorů klade za cíl „navrácení člověka do kulturní krajiny, která se postupně díky necitlivému způsobu hospodaření stává pouhým předmětem podnikání a spekulací.“ Na iniciační návrh „Křížové cesty“, jejichž 14 křížů lemuje jednu z cest z Šarov do polí nad vesnicí, později navázal projekt soch – kaplí v katastrech obcí Šarovy, Lhota, Salaš a Bohuslavice u Zlína. První z kaplí již byla realizována. V Šarovech je také možné navštívit zdejší obecní úřad, autorů Sládečka a del Maschia, zařazený Rostislavem Šváchou do výběru padesáti staveb ilustrujících vývoj české architektury v letech 1989-2004.
Výrobní areál firmy mmcité
Bílovice 51949°6'23.050"N, 17°33'29.358“E
Kamil Mrva, Luděk del Maschio; 2009
Poslední zastavení se nachází na vesnici, mobiliář z produkce zde sídlící firmy však zásadním způsobem ovlivňuje podobu veřejného prostoru nejen českých měst. Společnost mmcité, pocházející ze Zlína, vyrábí přístřešky, lavičky, stoly, koše, stojany na kola, mříže ke stromům nebo informační nosiče navržené produktovými designéry. Sídlo firmy se nachází v bývalých objektech JZD, které byly adaptovány pro potřeby vedení firmy, administrativu, výrobu i skladové prostory. Charakteristické je nové opláštění upravovaných budov, které přechází plynule ve střešní plochu a je u prvního objektu tvořeno stříbrnými fasádními fóliemi a u druhého profilovanými plechy.