Mladé pěvecké sbory
Společné zpívání místo předzpěvování

Tradiční německé mužské pěvecké sbory působí ve 21. století dost zastarale. Rozmach naopak zažívají formáty společného zpívání jako například takzvané „Rudelsingen“, tedy „zpívání v houfu“ případně „zpívání ve smečce“. Chuť zpívat mají Němci každopádně stále stejně velkou.
 

V atraktivní lokalitě v Darmstadtu se nachází protáhlý sklepní prostor s hrubými stěnami z lomového kamene a valenou klenbou. 200 lidí, většinou středního věku, se tu sešlo ke „zpívání ve smečce“. Zní to nebezpečně, ale je to zcela nevinné. Vepředu stojí „vůdce smečky“ Jürgen Siewert, který tento druh společného zpívání uvedl v život. Tento pedagog z univerzity v Siegenu a nadšený sbormistr obsluhuje laptop, pomocí kterého jsou texty písní promítány resp. „beamovány“ na plátno. Sbormistr udává tón a pobízí publikum. Jeho společník Steffen Walter obsluhuje keyboard.

Začíná se skladbou Music od Johna Milese. Pak se pokračuje – následují popové písničky, šlágry, hity z aktuálních hitparád a taky italský evergreen Funiculi, Funiculà. A na závěr dokonce i „opravdová opera“, jak říká Jürgen Siewert – populární sbor židovských otroků Va, pensiero z opery Giuseppa Verdiho Nabucco. Navzdory tomu, že tento spontánní pěvecký sbor nikdy společně nezkoušel, natož aby už někde vystupoval, a ani nebyly rozdány listy s notami, není nutné si zacpávat uši. Falešné tóny totiž v nadšeném a vytrvalém forte beztak zaniknou. „Lidi chtějí prostě zpívat, a to sborově – bez nacvičování a předvádění, chtějí se prostě setkat a zazpívat si,“ říká Siewert. Chtějí zpívat radši společně s ostatními než sami doma ve sprše.

Televizní spot o společném „zpívání ve smečce“

Zpěv je i z medicínského hlediska považován za prospěšný pro naše zdraví, zvlášť když člověk zpívá společně s ostatními lidmi. Zpěv podporuje dýchání i činnost střev, reguluje srdeční tep a krevní tlak a povzbuzuje krevní oběh a okysličování krve. Vedle fyzických faktorů může společné zpívání příznivě ovlivňovat i psychiku, protože může podporovat hojivé procesy, soustředění a schopnost navazování kontaktu, zdolávat zlobu a stres, uvolňovat napětí a odbourávat agresivitu. To souvisí s kontrolou dechu, což působí zpětně na tělesnou i duševní rovnováhu a tím se nakonec posiluje pocit vitality. Není tedy divu, že zpívání jako činnost posilující identitu má pozitivní účinek jak na jednotlivce, tak i na skupiny.   

SBOR A TRADICE

Tomu, co si člověk obecně představuje pod německou tradicí sborového zpěvu, jsou však radostně nezávazné akce jako „zpívání ve smečce“ na hony vzdálené. A pěvecké spolky (tzv. „Liedertafeln“ a „Gesangsvereine“), které vznikaly převážně v 19. století ve znamení sílícího nacionalismu a které byly většinou mužskou doménou, působí dnes už hodně zastarale. Klasické mužské pěvecké sbory, které pěstují tradiční písňový repertoár, se ve skutečnosti potýkají s nedostatkem dorostu, což platí zejména na venkově. To potvrzuje i Nicole Eisinger ze Německého svazu pěveckých sborů (Deutscher Chorverband), ve kterém je organizováno přibližně 21.000 z celkového počtu asi 60.000 pěveckých sborů v Německu.

Celkově je však německá scéna sborového zpěvu velmi živá. Dětské a mládežnické pěvecké sbory zažívaly například v minulých letech skutečný rozmach, jak říká Friederike Dahlmann, jednatelka Pueri Cantores, což je sdružení katolických chlapeckých, dívčích, dětských a mládežnických pěveckých sborů. Před deseti lety existovalo 300 takových sborů, dnes jich je 450 s celkovým počtem 19.000 mladých zpěvaček a zpěváků. Podobné zprávy jsou slyšet i od Svazu chrámových sborů evangelické církve v Německu (CEK). Dohromady zaznamenalo 28 německých svazů pěveckých sborů – světských i chrámových – v sezóně 2015/16 kolem 2,156 milionu členů (zdroj: statista.com).

DŮVODY ROZMACHU

Důvody tohoto rozmachu nelze jednoznačně určit. Je možné, že v tom určitou roli hrají televizní castingové show, které jsou oblíbené především u mladých lidí a které se od roku 2002 snaží pod značkou Deutschland sucht den Superstar (Německo hledá superstar) a s pomocí následných konkurenčních formátů, jako je The Voice Of Germany nebo Voice Kids, přilákat na televizní scénu pěvecký dorost. Potvrzené počty zatím neexistují. Vedle mediálně zprostředkované euforie pravděpodobně přispívá k přetrvávajícímu nadšení pro zpěv také intenzivnější práce s mládeží ve svazech pěveckých sborů – nebo k tomu přispívá prostě jen doba a skutečnost, že se sborový zpěv dokázal mezitím zbavit pověsti vypjatého němectví a zatuchlého zpátečnictví.

„Největší trauma z období nacismu jsme snad už překonali,“ říká Michael Betzner-Brandt, hudební pedagog z Berlína a organizátor různých formátů společného zpívání po vzoru „zpívání ve smečce“. Národními socialisty živené nadšení pro monumentální zpěv a jejich propagandistické zneužívání německého písňového repertoáru totiž způsobilo dlouhotrvající skepsi vůči všem písním a formám zpěvu. Ty však lze jen velmi vzdáleně spojovat s aktivitami tehdejších let. Narychlo svolané sborové zpívání v Mohuči (Mainz)

Zdá se však, že chuť společně zpívat je dnes už zase velká, a to navzdory rozptylujícím digitálním svodům. Především u mladých lidí vyúsťuje dokonce v sílící trend dlouhodobě se zapojovat do různých spolků. Digitální svět skýtá navíc možnosti i pro sborový zpěv. Módní narychlo svolané akce (takzvané „flash moby“) pro lidi, kteří si chtějí společně zazpívat, si na internetových platformách jako Youtube získávají pozornost, která by se jen obtížně dala srovnávat s pozorností, jež by se takové akce dočkaly v analogových dobách. Z flash mobů, jaké byly zorganizovány například v létě 2016 v hamburském nákupním centru Europa Passage nebo v září 2017 na mohučském náměstí Kirschgarten, kde si lidé společně zanotovali slavný song Stairway To Heaven, se staly často naklikávané internetové události, které ještě více umocňují dojem ze společného zpěvu.

NOVÉ FORMÁTY, NOVÁ MÉDIA

„Zdá se, že sborový zpěv jako kult je ve 21. století zase myslitelný,“ praví se v jedné studii o „amatérském muzicírování“, kterou v roce 2014 zveřejnila Německá hudební rada (DMR) a Německé hudební informační centrum (MIZ). Oblast sborového zpěvu, která vykazuje sklon k individualizaci, se přitom stále více diferencuje. Stále více sborů se specializuje na vybrané styly zpěvu, existují například jazzové sbory nebo gospelové sbory. Gospelových pěveckých sborů jsou v celém Německu podle zmíněné studie už asi 3.000 a zahrnují 100.000 členů. Jiné sbory se soustřeďují na cílové skupiny – existují například pěvecké sbory gayů a leseb. Tyto sbory ve svém repertoáru také tematizují svou sexuální identitu, často se špetkou ironie. Jiné sbory pak sázejí na výkon a vysokou uměleckou kvalitu, jako například pěvecký sbor Neubeuern, který vzešel z hornobavorského pěveckého spolku a který pod vedením svého dirigenta Enocha zu Guttenberga vystupoval už i v newyorské Carnegie Hall.

Nejatraktivnější jsou však momentálně formáty společného zpívání. Vedle už zmíněných sborových flash mobů a „zpívání ve smečce“ existují i „hospodské pěvecké sbory“ („Kneipenchöre“) nebo akce „Sing de la sing“ nebo sbory, které ve svém názvu avizují, že „neumějí zpívat“ („Ich-kann-nicht-singen-Chöre“). Chybí tu tlak na homogenitu a dokonalost a chybí i konkurenční myšlení, jaké bývá patrné v profesionálních nebo poloprofesionálních sborech. V duchu motta „zapojit se do společné věci je vším“ jde v první řadě o radost ze zpívání a o pocit sounáležitosti. Zájemci se domlouvají spontánně, často přes internet, bez závazných termínů zkoušek a spolkových formalit. To je pro rychle žijící, mobilní společnost ideální. Berlínský hospodský sbor v akci

ZPÍVÁNÍ BEZ PUBLIKA

Lidé si zpívají do jisté míry sami pro sebe, ne pro publikum. „Jde u nás také o to, abychom při zpívání vnímali sami sebe a dostali se do kontaktu s vlastními náladami a emocemi,“ říká Michael Betzner-Brandt, který řídí berlínský „Ich-kann-nicht-singen-Chor". Ve sboru se setkává až stovka lidí, kteří rádi zpívají. Pod sbormistrovým vedením připravují malý program na jeden večer. I zde se bez not a stálých hlasových skupin zpívá formou „obřího karaoke“. Betzner-Btandt přitom zjistil, že ani vícehlasý zpěv nemusí v této spontánní sestavě znít, jako když tahá kočku za ocas. „Místo obávaného chaosu se tóny podivuhodným způsobem řadí do trojzvuků a komplexnějších akordů. Bezpochyby existuje něco jako přirozený cit pro harmonii."

V době vrcholící migrační krize založil Betzner-Brandt v Berlíně mezikulturní pěvecký sbor, ve kterém  se uprchlíci, dobrovolní pomocníci i původní obyvatelé Berlína mohou scházet při společném zpěvu a lépe se poznávat. „Zpěv je vlastní mateřská řeč lidí.“ Tato slavná věta z úst velkého hudebníka, sira Yehudiho Menuhina, zde ožila a ožívá. Přinejmenším vždy na pár hodin.