Od 11. století se na území dnešní České republiky začali usazovat Němci. Německy mluvící obyvatelé sami sebe považovali za Čechy, Moravany nebo Slezany a za poddané vládnoucího panovníka, příp. za poddané Svaté říše římské. Až do rozpadu Rakousko-Uherské monarchie byli součástí mnohonárodnostního státu.
V Československu, které vzniklo z rozpadlé monarchie po první světové válce, žila velmi velká a významná německá menšina. Praha byla tehdy považována za město s nejkrásnější němčinou na celém světě, ve kterém tvořili svá německá díla slavní spisovatelé jako Egon Erwin Kisch nebo Franz Kafka. Až ve 20. století začaly být oblasti Čech, Moravy a Slezska a jejich němečtí obyvatelé označovány jako Sudety. V období po druhé světové válce byly česko-německé vztahy poznamenány odsunem sudetských Němců a Benešovými dekrety. Při sčítání lidu v roce 2011 udalo 18.722 obyvatel příslušnost k německy mluvícím menšinám v České republice. V Praze informuje veřejnost v německém jazyce jedna rozhlasová stanice a jedny noviny. Sdružení německy mluvících menšin v České republice vydává ještě další noviny v němčině.
