Literatura
Nesnesitelná těžkost bytí Milana Kundery

První polovina roku 2020 se nese ve znamení katastrof. Jeden aby se skoro bál otevřít si ráno noviny. Co se na něj vyvalí tentokrát? Politický puč, epidemie zmutovaného viru, teroristický útok nebo přírodní katastrofa?

Od: Viktorie Hanišová

První polovina roku 2020 se nese ve znamení katastrof. Jeden aby se skoro bál otevřít si ráno noviny. Co se na něj vyvalí tentokrát? Politický puč, epidemie zmutovaného viru, teroristický útok nebo přírodní katastrofa?

Poté, co se Česko vyrovnalo s korokrizí, připravilo se na ekonomický propad, přestálo sucho a následné záplavy, stojí před další náročnou výzvou. Národní ikona Milan Kundera, světově zřejmě nejproslulejší český autor, je v nové monografii Jana Nováka denunciován jako manipulátor, udavač a sluha totality. Bouře, která se v českých médiích, je srovnatelná snad jen s kauzou Güntera Grasse a jeho členství ve Waffen SS či s odhalením, že Lech Walesa byl komunistickým agentem.

Co se Kundery týče, nejedná se o zcela objevnou kauzu, již před lety byl v médiích hojně propírán případ agenta Dvořáčka z 50. let, který si po údajném Kunderově udání odseděl v těžkém žaláři 14 let. Nové je ale Novákovo tvrzení, že Kundera zůstal věrný totalitnímu smýšlení i po své emigraci do Francie v roce 1975. Kundera je navíc označován za autora bez dostatečné invence.

Média se přou: Zakládají se Novákova tvrzení o Kunderově udání na pravdě? Pokud ano, lze čin vysvětlit mladickou nerozvážností (tehdy 21letý Kundera byl zapáleným stoupencem komunismu), kterou autor posléze dostatečně reflektoval ve svém díle? A hlavně se řeší otázka, která je stejně stará jako literatura sama: je autorův život vůbec podstatný pro interpretaci textů?

V jednom má však většina komentátorů jasno: Další z pilířů, na kterých stojí naše novodobá republika – jako třeba víra v kapitalismus či možnost se začlenit mezi západní státy jako rovnocenný partner – se hroutí.

Abych se z toho jeden nezbláznil, nezbývá mu nic jiného než sáhnout po jedné z mála neotřesitelných jistot. Moc bezmocných od Václava Havla je dílo natolik kvalitní a autentické, že jeho autor na rozdíl od jiných nejen českých ikon bezpochyby nikdy svodům totality nepodlehl. Ostatně si ho oblíbili i naši papoušci, jak je vidět z fotky. Na závěr ještě připojuju malou radu pro čtenáře: pokud by vás vaše děti přesvědčovaly, abyste si pořídili právě tak roztomilé papoušky, počkejte na konec koronaviru. Dva uřvaní ptáci v domácí karanténě vedou doslova k vražedným myšlenkám.

Tento článek vznikl jako příspěvek alterantivního zpravodajského portálu Literárního kolokvia Berlín.