Lázně a lázeňská střediska
Někdo to měl rád horké
Na léčivou sílu vody sázeli již staří Římané, později vznikaly lázně po celé Evropě: lidé cestovali za horkým koupelemi do Anglie, Německa, Česka – a do Belgie, do města Spa. Jeho jméno přešlo díky britským turistům do anglického jazyka jako synonymum pro minerální koupele.
Od: Sarah Klein
-
Výraz „spa“, pod nímž si dnes představujeme především oázy zdravého životního stylu využívané hotely k propagaci, označoval původně lázně s prameny minerálních vod. V němčině se před jméno lázní dodnes doplňuje označení „Bad“ signalizující, že jsou tyto lokality vzhledem ke svému klimatu, minerálům obsaženým v půdě či právě pramenům cenné z medicínského hlediska.
-
Již za časů antiky věřili lidé v léčebný přínos lázní: Římané, Řekové, Egypťané a Babylóňané zavedli skutečnou lázeňskou kulturu. Římané vybudovali na celém jimi ovládaném území lázně, jejichž pozůstatky lze najít dokonce i v dnešní Libyi. Hadriánovy lázně ve městě Leptis Magna (na snímku) jsou vedle lázeňského komplexu v Kartágu největšími římskými lázněmi na africké půdě.
-
K nejrozsáhlejším lázeňským komplexům starého Říma patřily Caracallovy lázně, které byly včetně všech přístaveb a dekoračních prvků dokončeny roku 235. Antické podobě wellness se zde denně mohlo oddávat mezi šesti až osmi tisíci návštěvníky. Nabídka zahrnovala vedle bazénů s teplou a studenou vodou rovněž masáže, manikúru a služby kadeřníků, množství stánků s nápoji a jídlem a dokonce knihovnu.
-
Rovněž řada dodnes známých lázní pamatuje dobu starověkého Říma. Příkladem může být město Bath v anglickém hrabství Somerset známé do dnešních dnů svým římským lázeňským komplexem. Když oblast v 5. století dobyli Anglosasové, nazvali místo „Hat Batha“ („horké koupele“), z čehož se odvozuje dnešní název „Bath“. Památka náležející ke světovému kulturnímu dědictví byla v 16. a 17. století vyhledávaným lázeňským centrem, teprve v průběhu 19. století ji o její postavení připravily jiné lázně.
-
Všichni, kdo se v 18. století chtěli řadit mezi lepší lidi, absolvovali léčebnou kúru v císařských lázních v Cáchách, které byly ve své době vůbec jedněmi z největších módních lázní. V průběhu staletí se město mohlo pyšnit řadou „císařských lázní“, neboť nad pramenem o teplotě 52 stupňů Celsia vyrůstaly nové a nové plovárny. Nepřekvapí, že i zde byly první budovy lázní dílem Římanů.
-
Od počátku 19. století se lázeňské pobyty těšily takové oblibě, že v celé Evropě vznikaly nádherné lázně, které si navzájem konkurovaly. Mimořádně oblíbená byla například lázeňská města Karlovy Vary (na snímku), Mariánské lázně a Františkovy lázně nacházející se na území dnešní České republiky. Český lázeňský trojúhelník je svými termálními minerálními prameny s vodou horkou až 73 stupňů Celsia proslulý po celém světě až dodnes.
-
A vznešená společnost zavítala rovněž do Belgie – místem setkávání mocnářů se v 19. století staly zdejší léčebné lázně Spa, které přitahovaly šlechtu a průmyslníky z celé Evropy a Ruska. V důsledku toho si Spa záhy vysloužilo zvučný přívlastek „Café de l’Europe“. Britským turistům 16. století vděčíme mimochodem za to, že se výraz „spa“ stal v angličtině synonymem pro léčebné lázně a propůjčil své jméno všem budoucím oázám oddychu.
-
„Hlavní město Evropy letních měsíců“ si v 19. století říkalo lázeňské město Baden-Baden ve Schwarzwaldu. Takováto přízviska – stejně jako „Café de l’Europe“ pro město Spa v Belgii – měla zdůrazňovat význam lázní v evropském měřítku. Baden-Baden, termální komplex s historií sahající rovněž do časů starého Říma, vděčil za návrat k někdejší velkoleposti hospodářskému zázraku 50. a 60. let minulého století. Roku 1955 sem dokonce zavítal perský šach Rezá Pahlaví s chotí Sorayou. Snímek znázorňuje lázeňské hosty během pitné kúry v Baden-Badenu.
-
Co do rozsahu největší léčebné lázně v Evropě, lázně Széchenyi v maďarském hlavním městě Budapešti, byly otevřeny teprve koncem 19. století, roku 1881. Aby bylo možné dostat se k termálním pramenům, muselo se vrtat až do hloubky 970 metrů – úsilí, jež se vyplatilo: Od roku 1904 se lázně Széchenyi mohly honosit titulem „léčebné lázně“. Dnes komplex zahrnuje bazén pro veřejnost, pláž a ambulantní lékařské zařízení.
-
Kultura léčebných lázní a koupelí 19. a 20. století a s ní související rozvoj turismu ve střední Evropě se nyní mají oficiálně stát světovým kulturním dědictvím. Od roku 2010 připravuje svazek několika historických lázeňských měst pod názvem „The Great Spas of Europe“ žádost o zařazení na seznam UNESCO, mezi nimi mimo jiné Baden-Baden (Německo), Baden (Rakousko), Vichy (Francie), Spa (Belgie), Bath (Velká Británie), Františkovy lázně, Mariánské lázně a Karlovy lázně (Česká republika). Aliance chce roku 2019 podat společnou přihlášku. Caracallovy lázně (na snímku) v německém Baden-Badenu byly mimochodem pojmenovány podle římského předobrazu.
-
Také lázně Terme Tettuccio v italském Montecatini (na snímku) jsou uvedeny na seznamu „Great Spas of Europe“. Takováto nadnárodní skupinová přihláška je v dosavadní historii Světového kulturního dědictví UNESCO mimochodem jedinečná a platí za jednu z nejkomplikovanějších žádosti. Počet zapojených měst byl již několikrát snížen, neboť k zápisu na seznam světového kulturního dědictví musí být každé město způsobilé i zvlášť. Zda bude projekt korunován úspěchem, se teprve ukáže.
