Žurnalistika a média
Chytrý, ale závislý a neseriózní

Chytrý, ale závislý a neseriózní
Ilustrace: © Martina Hamouzová

Kdyby žáci gymnázií, středních odborných škol a učilišť sestavovali profil průměrného českého novináře, patrně by vynikal svým vzděláním. Naopak by měl trochu problém s nezávislostí a seriózností. I to ukazuje čerstvý průzkum o mediální gramotnosti mezi českými středoškoláky. V seznamu nejznámějších novinářů jmenovali studenti i televizního kutila a kuchaře podle bizarních receptů Láďu Hrušku.
 

Od: Vojtěch Berger

Průměrný novinář by podle středoškoláků nebyl ani výjimečně odvážný, ani zbabělý, morálku by měl na průměrné výši, nebyl by ani přetížený, ani nevyužitý, neměl by si stěžovat na mzdu, protože by ho zaměstnavatel mírně přeplácel, a byl by průměrně kritický vůči politickému režimu.

I když to pro novináře nevypadá zrovna jako vysvědčení se samými jedničkami, příliš dobře nedopadli v průzkumu ani sami žáci.

Jedna večeře nic nezkazí

V dotazníkovém průzkumu provedeném společností Median pro organizaci Člověk v tísni odpovídali i na otázku, jaké chování považují u novinářů za přijatelné respektive nevhodné. Většině by například nevadilo, kdyby novinář přijal pozvání na večeři od ředitele firmy, o které píše reportáž.

Podle většiny středoškoláků by naopak novináři neměli používat skrytou identitu za účelem získání citlivých informací o vrcholných politicích (tímto způsobem se ale rozkrývají například kauzy týkající se politické korupce, kdy se reportéři vydávají například za lobbisty a schůzky s politiky natáčejí na skrytý mikrofon či kameru).

Studenti také jasně odmítají situaci, kdy je majitel zpravodajského média sám aktivním politikem (což byl třeba případ Andreje Babiše před převedením jeho majetku do svěřenských fondů) nebo když majitel zpravodajského webu přijímá peníze na jeho provoz od politiků (případ Parlamentních listů, které se prezentují jako zpravodajský web, finance ale získávají i z plateb za inzerci od politiků a politických stran).

1002 respondentů ; v grafu jsou znázorněna % odpovědí
1002 respondentů ; v grafu jsou znázorněna % odpovědí | © Jeden svět na školách | Člověk v tísni

Kdo je tu vlastně novinář

Zároveň ale studenti neumí často poznat, že už tato situace nastala. Správného majitele média určila většina dotázaných jen v případě TV Barrandov.

To, že zpravodajský portál iDNES.cz patří přes vydavatelství Mafra a svěřenský fond Andreji Babišovi, nevěděla ani polovina dotázaných. Ještě méně jich správně určilo majitele webu SeznamZprávy.cz (Ivo Lukačovič), webu Parlamentní listy (Ivo Valenta), nebo portálu Aktuálně.cz (Zdeněk Bakala).

Když měli středoškoláci některé novináře jmenovat, vytvořili zajímavý mix komerčních moderátorů (kteří jsou spíše než novináři „mluvícími hlavami“) a naopak novinářských ikon „pražské kavárny“. V první desítce se tak sešli Rey Koranteng, Lucie Borhyová a Karel Voříšek na straně jedné a Martin Veselovský, Daniela Drtinová a Erik Tabery na straně druhé.

Že pojem novinář nemá pro některé středoškoláky zdaleka jasnou náplň, ukázalo i jméno Ládi Hrušky – televizního kutila a propagátora bizarních receptů – kterého někteří žáci rovněž jako novináře zmiňovali.


„Veřejnoprávní“ Parlamentní listy

Výsledky ukázaly i to, jak nejasný je pro teenagery pojem „veřejnoprávní“. Do této kategorie médií zařadila třetina dotázaných i TV Nova či TV Prima nebo Rádio Impuls a dokonce i portál Parlamentní listy.

Většina dotázaných také nevěděla, že i komerční stanice mají ze zákona povinnost mít objektivní a vyvážené zpravodajství.

Že jsou česká média nezávislá, studenti spíš nevěří, právě nezávislost médií ale dvě třetiny z nich považují za důležitou podmínku fungující demokracie.

1002 respondentů ; v grafu jsou znázorněna % odpovědí
1002 respondentů ; v grafu jsou znázorněna % odpovědí | © Jeden svět na školách | Člověk v tísni

Člověk v tísni už na téma mediální výchovy publikoval dříve další průzkumy. Ten z počátku roku 2018 například ukázal, že jasno v mediálním prostoru zdaleka nemají ani všichni učitelé, kteří mediální výchovu vyučují. Shrnutí výsledků této studie lze dohledat rovněž v rámci projektu #Klartexte: Nejistí učitelé