Mikael Ross, Nehoda

Mikael Ross Foto (výřez): picture alliance/ Frank May

Grafický román Der Umfall (2018) (Nehoda, 2021) Mikaela Rosse, který do češtiny přeložila Michaela Škultéty v roce 2021, vyšel po dvouletém výzkumu v pečovatelském zařízení pro osoby se zdravotním postižením ve městě Neuerkerode. Autor za něj v roce 2020 obdržel Cenu Maxe a Moritze za nejlepší německojazyčný komiks.

► Další naše knižní tipy

Literatura Mikael Ross


Mikael Ross (nar. 1984 v Mnichově) se vyučil divadelním střihačem v Bavorské státní opeře v Mnichově a studoval na berlínské umělecké škole Weißensee a v Bruselu. V roce 2008 vydal vlastním nákladem své první dílo, komiks Herrengedeck. V roce 2013 vytvořil společně s Belgičanem Nicolasem Woutersem grafický román Les pieds dans le béton, který o rok později vyšel také v němčině pod názvem Lauter Leben! V roce 2018 vydal grafický román Der Umfall. Mikael Ross žije v Berlíně.

O vesnici Neuerkerode jste nejspíš nikdy neslyšeli. To nevadí, protože než o ní Mikael Ross nakreslil komiks, neslyšel o ní také. A přitom je to místo, které si zaslouží, abychom o jeho existenci věděli. Samo o sobě je totiž možná ještě zajímavější než komiks Nehoda, jenž v něm vznikl.

Vydavatelství Centrala vrhá na český komiksový trh v posledních měsících jeden komiks za druhým. Povětšinou jde o kvalitní tituly, které ovšem ani trochu nespadají do mainstreamu a už vůbec se nedají označit jako komerční. To je i případ Nehody Mikaela Rosse, jejíž vydání právě z tohoto důvodu finančně podpořil Goethe Institut. Nehodu skvěle přeložila Michaela Škultéty, takže díky ní můžete také vy oslavit 150 let Neuerkerode – i když pravda, to bylo již před třemi lety, v roce 2018. V českém vydání tedy 153. narozeniny.

Mikael Ross Nehoda
Foto (výřez) © Centrala
Neuerkerode je inkluzivní vesnice ležící na půl cesty mezi Magdeburgem a Hannoverem. V doslovu se píše: „13. září 1868 se pastor Gustav Stutzer, dr. Oswald Berkhan a bankéřova dcera Luise Löbeckeová rozhodli převzít péči o lidi odkázané na pomoc druhých.“ Hnacím motorem byla křesťanská láska k bližnímu svému, což je motiv, který zde přetrvává dodnes. Pravda – až na smutnou výjimku válečných let. Ta je v komiksu zachycena jedinou retrospektivní scénou, která zachycuje vzpomínky jedné z dlouholetých obyvatelek. Neuerkerode tehdy přišlo o značnou část svého obyvatelstva, protože člověk odkázaný na pomoc někoho dalšího nezapadal do hitlerovského pojetí Německa.

Naštěstí se Neuerkerode konce války dožilo a dnes se jedná o sociálně-hospodářský podnik s komplexními službami a přesahující zaopatřovací sítí. Tři tisíce zaměstnanců se stará o několik tisíc klientů vyžadujících pomoc. A právě sem je zasazen příběh autisty Noela, kterému je lehce přes dvacet a miluje svoji mamku. Jenže mamka, která se o něj starala až doposud, tu s ním být nemůže. Krátce před Vánoci totiž upadla v koupelně – Noel od ní ještě stihnul dostat lístky na svou nejoblíbenější kapelu ACDC – a teď je v kómatu.

Co přesně je to kóma, si Noel není úplně jistý, ale bude to zlá věc, protože musí pryč z jejich bytu a zapšklý kníratý pán ho veze kamsi do daleka. Na lidi, jako je Noel, jsou ale v Neuerkerode naštěstí zařízení. Zachytit atmosféru místa se výtvarníkovi Mikaelu Rossovi podařilo, ve vesnici totiž strávil při práci na svém díle celé dva roky. Pouhý den ale kdysi stačil, aby na něj celý projekt bezmezně zapůsobil.

Jsou to právě zkušenosti s vesnicí, které ze stránek komiksu jasně vystupují a jež jsou zároveň tím nejcennějším, co tento projekt k narozeninám přináší. Samozřejmě, že obtloustlý Noel je sympaťák a celý komiks hravě utáhne, ale zároveň jde o příběh, v němž se autor snaží, aby tu hlavní roli měli úplně všichni.

Pochopitelně při práci bylo zapotřebí vybrat jednu centrální postavu. Volba padla na Noela, který je hlasitý a velký a dobrosrdečný a často se dostane do víru událostí, které sice nevědomky rozpoutá, ovšem s jejich řešením už si často rady neví – k tomu ale slouží sociální síť vesnice, kterou se podařilo v komiksu představit více než skvěle.

Komiks se – až na výše popsanou výjimku – drží lineárního způsobu vyprávění. Není koncipován jako ucelený román, ale spíše výběr epizod ze života Noela, které se na sebe vrší spolu s novými zážitky hrdiny v domově, o kterém vlastně neví, co si myslet. Bydlí přece v Berlíně s mamkou, která se o něj teď nějakou dobu nemůže starat.

A tak jdou dny a týdny a Noel postupně prorůstá do nového prostředí, stejně jako pomalu, ale jistě prorůstá Neuerkerode do něj. Najde si kamarády, zamiluje se, někdo jiný se zamiluje do něj, popere se, uteče na koncert ACDC, pardon, „Ejzýdýzý“ a začne chodit na judo. Katarze v opravdovém slova smyslu se nedostavuje, i když se o ni Mikael Ross pokouší ve snovém výjevu s přízrakem mamky v dobách, kdy ještě tančila balet.

V důsledku se ale jedná o nejzbytečnější scénu celého komiksu, kterou v něm potřeboval mít Mikael Ross, možná i vedení nadace, ale určitě ji nepotřeboval Noel. Tomu bohatě stačí nebeští električtí úhoři, kteří způsobují takové to chvění mezi lidmi. A blesky – ty jsou v příběhu, jak se snad sami přesvědčíte, daleko důležitější. Nuže, vzhůru do Neuerkerode, které je podle všeho takovým skutečným Muminím údolím, kde se najde místo i jídlo pro každého, kdo je skutečně potřebuje.

© Richard Klíčník
Autor je redaktorem nakladatelství Argo.
 

Kluk Noel má v životě smůlu. Jeho hodná máma, která mu dala k narozeninám vysněnou elektrickou kytaru a lístek na AC/DC, je v komatu. Pro Noela, který s ní právě na balkoně opékal marshmallowny, tím započíná řetěz nepochopitelných a často dost strašlivých událostí, které nevyhnutelně směřují k přerodu z dítěte v dospělého člověka.

Komiksová kniha Mikaela Rosse je dojemným příběhem o opuštěnosti a o dětství, kterému chybí to nejdůležitější – pocit bezpečí. Hlavní postavu tohoto komiksu potkáváme v krátké expozici, která nám dává nahlédnout na jeho hezký vztah s maminkou. Noel je moc šťastný, protože dostal lístky na svou oblíbenou kapelu. Pak ale dojde k události tak významné a zničující, že se dostala do samotného názvu celého díla: Nehoda. Je to opravdu Nehoda s velkým N – když dítěti, které závisí pouze na jednom jediném pečujícím člověku, náhle tento člověk zmizí a je odkázáno samo na sebe a pomoc dalších, byť sebelaskavějších dospělých. Pro Noela (o němž tušíme, že žije s mentálním postižením, ale v knize o tom nikde není ani zmínka) tím nastává sled provizorních řešení, které vyústí v jeho internaci v domově Neuerkerode, vesnice v Dolním Sasku, ve které žijí lidé s postižením i bez a sdílí tam společně život, práci i volný čas. Právě tady se Noel snaží ze střípků toho, co znal, a z rozbité současnosti sestavit život, který by stál alespoň trochu za to žít.

Výtvarník – a od publikace komiksu Nehoda i scénárista – Mikael Ross používá pro vyprávění svého komiksového příběhu tradičních prostředků: komiks je členěn do klasické třířádkové mřížky, která dobře svědčí jak polocelkům, tak detailům postav, na nichž je komiks postaven. Jeho práce s charaktery prozrazuje dobré oko pro detaily kostýmů, detaily lidských těl i prostředí. Jeho kresba připomíná trochu francouzské animované filmy (a například postavy Nicolase de Crécy), v každém případě je ale dostatečně tvárná, aby vyjádřila plasticky emoce jednotlivých postav i často hrubou tělesnost charakterů.

Objednatelem tohoto unikátního komiksového díla byla evangelická nadace Neuerkerode, která komiks publikovala ke stopadesátému výročí své existence. Její vedení bylo natolik osvícené, že dalo komiksovému autorovi volnou ruku tak, aby vyprávěl příběh podle sebe a své fantazie. To, samozřejmě ve spojení s vypravěčským talentem Mikaela Rosse, dalo vzniknout unikátnímu komiksovému dílu, které představuje jedno z nejvíc empatických a dojemných zobrazení života lidí s postižením, které lze vůbec v současné literatuře potkat. Mikael Ross na komiksu pracoval dva a půl roku, dlouhé měsíce, během nichž měl byt v Neuerkerode, kam se s přestávkami vracel, a stal se součástí místní komunity. To, jak s ní splynul, se samozřejmě odrazilo i v jeho práci – umožnilo mu to o ní dát překvapivě autentickou a zároveň citlivou zprávu. Autor Nehody v rozhovoru pro Der Spiegel řekl, že vypravěč podle jeho názoru musí své komiksové postavy milovat – a právě jeho komiks je ukázkou toho, jak skvěle dopadne, pokud se právě tohle podaří. Rossovi totiž ani tolik nejde o představení jednoho chlapce s těžkým osudem, ale jeho komiks je portrétem celé komunity: mladých i starších lidí, kteří čelí nejrůznějším a často zničujícím životním zkouškám – a přesto berou věci tak, jak přijdou, bez smlouvání s Bohem nebo lamentováním nad svým těžkým osudem. Jejich problémy s láskou, nenávistí, touhou i osamělostí nám někdy hořce, jindy sladkobolně připomínají, že všichni lidé jsou uvnitř víceméně stejní – a v tom právě spočívá nejkrásnější poselství tohoto komiksu.

© Toybox
Autorka je ilustrátorka a komiksová autorka.
 

Nehoda (Der Umfall. avant-verlag, 2018). Přeložila Michaela Škultéty. Centrala, 2021

(14. 12. 1972, Praha), překladatelka a autorka

Michaela Škultéty se zaměřuje na současnou německojazyčnou literaturu a na beletrii pro děti a mládež. Je nositelkou Čestné listiny IBBY 2014 za Českou republiku v kategorii překladatelů (za knižní road movie Wolfganga Herrndorfa Čik) a laureátkou Zlaté stuhy za knihy pro děti a mládež. Dlouhodobě spolupracuje s Goethe-Institutem v Praze a s Pražským literárním domem autorů německého jazyka. V roce 2019 vydává vlastní knihu Život a jiné nesrovnalosti.

Databáze Německá literatura v českém překladu