Literární rezidence v Broumově
S boxerskými rukavicemi do kláštera

Spisovatelka Ika Sperling se zúčastnila česko-německého literárního pobytu v broumovském klášteře. Jeho cílem je vytvářet prostor pro soustředěnou a tvůrčí práci v inspirativním prostředí Broumova a pomoci s oživením kulturního života tamtéž: Ince se obojí podařilo beze zbytku, k čemuž jí napomohla nejen klávesnice jejího notebooku, ale také boxerské rukavice. Přinášíme vám Inčino vyprávění o tom, co vše jí Broumov dal (a nevzal).
 

Od: Ika Sperling

Příjezd v pravý čas

Na konci dubna 2023 mě při cestě do Broumova překvapilo, jak přesné a spolehlivé jsou v Česku vlaky. V batohu jsem měla jen kreslicí podložku, blok, vodovky, iPad Pro a pár kousků oblečení, k tomu ovšem kompletní tréninkové vybavení na Muay Thai, včetně boxerských rukavic, chráničů holení, zubů a různé bandáže. Kolegyni v Bromouvě, která měla můj tamní pobyt na starosti, jsem už dříve napsala poněkud rozpačitý e-mail s dotazem, zda se náhodou v klášteře nenachází boxovací pytel. Ráda totiž ve volném čase trénuji thajský box. Následoval nadšený e-mail, v němž stálo, že hned naproti klášteru je boxerský klub, kam určitě mohu chodit trénovat.

Po příjezdu do kláštera jsem si nejdřív vše krátce obhlédla, načež jsem obdržela klíče od velké těžké brány do klášterní zahrady a do kuchařova domku, v němž jsem měla bydlet. Představa, že budu po večerech po návratu domů muset otevírat a zavírat tak obrovskou bránu, mě vcelku odrovnala.

Téměř 200 let starý domek, tyčící se nad hradním, resp. klášterním příkopem,  je neuvěřitelně krásný. Malý problém byl jen v tom, že jsem v jeho kuchyni nesměla nic smažit, neboť bych tak mohla omylem spustit kouřový alarm. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem plotýnku připojila na prodlužovací kabel a postavila ji ven na nádvoří, kde jsem si mohla cibulku dusit jak jsem jen chtěla. K všeobcnému pobavení turistů v klášterní zahradě.

Každodenní život pod kaštany

Můj denní režim v Broumově se většinou skládal ze spánku do osmi hodin, ze snídaně, z pití kávy pod kaštanem před domem nebo při krátké procházce zahradou a pak také z práce. Na oběd jsem zpravidla chodila do veganské restaurace, kam se musíte předem nahlásit přes Facebook. Vždycky mi tam moc chutnalo. Když jsem si potřebovala trochu odpočinout, chodila jsem na každodenní procházku a dávala si v parku limonádu.

Atmosféra v Broumově byla tak klidná, že mě často lákalo jen tak se někde povalovat nebo se celý den procházet, pozorovat ptáky na zahradě nebo rybičky v potoce za supermarketem, případně si trochu zdřímnout. Vejít do boxerského klubu jsem si nakonec netroufla, i když jsem se kolem něj často rozpačitě ochometala. Zato mě ovšem pozorní návštěvníci klášterní zahrady mohli po večerech zahlédnout, jak boxuji ve stínu nahoře u kompostu mezi jabloněmi.

Ke konci svého pobytu v Broumově jsem vedla několik malých workshopů na místním gymnáziu a také jsem se jednou zapojila do výuky němčiny v kurzu pro pokročilé. Tamnímu osazenstvu jsem vyprávěla, jak moc mě v Česku nadchla železnice, s níž mám jen pozitivní zkušenosti, díky čemuž jsem si k tomuto systému přepravy vypěstovala absolutní důvěru. Studenti se mi smáli a říkali: „Asi jste měla jen štěstí. Jinak tady vždycky všechno jezdí pozdě.“ Myslím, že většina studentů si ani neuvědomuje, jak moc bývají zpožděné německé železnice...

Celkově jsem si rezidenční pobyt, klid a krásnou přírodu v Broumově opravdu užila a jsem Goethe-Institutu za tuto příležitost nesmírně vděčná!