Zemřít ve třiceti

Francie, 1982, 95 min.
Režie: Romain Goupil

Jedním z nejdůležitějších svědectví Pařížského máje roku 1968 je dokumentární snímek Zemřít ve třiceti někdejšího studentského revolucionáře z májových barikád Romaina Goupila, který tu líčí osudy svého přítele Michela Recanatiho, který deset let po známých protestech – v březnu roku 1978 – spáchal sebevraždu. Tento návrat nazpět je přitom autorovi příležitostí, aby se pokusil bilancovat roky politického boje i toho, co vlastně zůstalo po něm.

Velmi působivý film byl oceněný mimo jiné Zlatou kamerou na festivale v Cannes 1982 a Césarem za nejlepší debut. Goupil se v něm vrací ve vzpomínkách na nerozlučné přátelství z dětství i na to, jak se mezi náctiletými kluky kolem protestů proti válce ve Vietnamu zrodil zájem o politiku, až se za pár let ocitli ve středu dění května roku 1968. Film proložený i archivním materiálem natočeným samotným autorem na super-8 přibližuje jejich mladistvé i nesmiřitelné naděje, revoluční vášně a zklamání, které následovalo. Francouzi odjeli po generální stávce na dovolenou a Pařížský máj se hned po referendu, které zorganizovali gaullisté a jež mělo rozhodnout o příští formě vlády, vytratil do ztracena.

Goupilovo svědectví o jeho přátelství k Michelovi přibližuje příběhy dvou lidí, kteří ještě zkraje 70. let házeli Molotovovy koktejly a plánovali odbojné akce proti buržoazní společnosti, aby se nakonec – každý jinak – pokusili vypořádat s probuzením z levicových snů do reality.