V sanatoriu
Poslední dny Franze Kafky

Franzi Kafkovi bylo 40 let, když byl na jaře roku 1924 převezen na soukromou kliniku v Kierlingu u Vídně. Budova kliniky se od té doby příliš nezměnila, ale změnil se její poměr ke světové literatuře.
 

Od: David Granda

„No, není to elegán?“ ptá se ředitelka Pamětní místnosti Franze Kafky v Kierlingu, který je dnes součástí Klosterneuburgu. Zálibně se dívá na poslední Kafkovu fotografii, kterou si spisovatel nechal udělat ve věku 40 let v jednom berlínském obchodním domě a která se mezitím stala ikonickou. „V životě existují vážné okamžiky, ve kterých člověk prostě nedokáže zadržet smích. Jak referují životopisci slavného spisovatele, nedokázal mladý Kafka potlačit smích například ani tehdy, když mu jeho šéf v pojišťovně nabídl povýšení.“ – „Byl to nejlépe vypadající muž své doby.“

V nejčastěji citovaném zápisku z jeho deníků, datovaném 2. srpna 1914, Franz Kafka píše: „Německo vyhlásilo válku Rusku. – Odpoledne plavání.“ Málokdo ví, že Klosterneuburg, vzdálený 15 kilometrů od Vídně, má jednu z nejlepších pláží na březích Dunaje, s přírodním koupalištěm. Kafka tam 19. dubna 1924 přijel, protože mu byl doporučen pobyt na čerstvém vzduchu. Spisovatel, který ve svém díle předjímal odcizení člověka v moderní společnosti, dobrý plavec, milý vegetarián a piják piva, milenec s nedospělým strachem se vázat, génius, jehož dílo měl o několik desítek let později zfilmovat Orson Welles a o kterém měla o století později zpívat třeba i španělská indie kapela Sr. Chinarro, byl na smrt nemocný.

Klidová terapie a morfium

V srpnu 1917 začal Kafka poprvé vykašlávat krev. Byla mu diagnostikována plicní tuberkulóza. Ve věku 39 let v Praze jako úředník odešel do předčasné penze a krátce poté zjistil, že se mu nemoc rozšířila do hrtanu. 11. dubna 1924 byl s přetrvávající horečkou převezen do Vídeňské všeobecné nemocnice, jedné z nejlepších nemocnic v Evropě. Tam se však nedokázal smířit s blížící se smrtí, a proto se vydal do soukromého sanatoria Dr. Huga Hoffmanna v klidné obci Kierling, která je dnes součástí města Klosterneuburg, kde doufal v uzdravení. Formality za něj v Praze vyřídil přítel Max Brod a ve Vídni spisovatel Franz Werfel.

Kafka nebyl sám. Doprovázela ho mladá Dora Diamantová, se kterou se seznámil v lázních Graal-Müritz u Baltu – třetí žena, se kterou se chtěl oženit, ale nakonec to neudělal. A nablízku mu byl i jeho dobrý přítel Robert Klopstock, který ve své aktovce přechovával morfium, aby mohl mírnit Kafkovo utrpení.

Ke Kafkovu pokoji přiléhal slunný balkon, kde si Kafka mohl číst a oddávat se klidové terapii s výhledem do zahrady a lesa. Zahrada i les stále ještě existují a u brány, která je navzájem odděluje, visí dodnes stará cedule s nápisem „Sanatorium“. Ve dvoupatrovém domě v Hauptstrasse číslo 187 se dnes nacházejí soukromé byty, které zahrnují i prostory, kde kdysi pobýval Kafka. Byt koncipovaný jako Pamětní místnost Franze Kafky se nachází hned vedle a překvapivě je každoročně navštěvován zejména korejskými turisty. V Jižní Koreji existuje totiž velká komunita Kafkových fanoušků, kteří jsou fascinováni Kafkovým dílem.

Legenda o požáru

Bez Maxe Broda by nebylo Franze Kafky. V jedné vitríně je umístěn list s křivkou naměřené tělesné teploty a Kafkova zdravotní karta (Kafka, muž vysoký 185 cm, vážil při příjezdu do Kierlingu pouhých 45 kilogramů). V regálu jsou uložena díla, která Kafka publikoval za svého života, přibližně 350 stran povídek, mezi nimi například Proměna (Die Verwandlung). Jsou umístěna vedle ostatních děl, která Brod zachránil před požárem a vydal až po Kafkově smrti, jde zhruba o 3400 stran. Traduje se, že Kafka ve své závěti nařídil zničení všech svých rukopisů, ale Brod se tomuto nařízení vzepřel. Podle všeho se však jedná o výmysl samotného Maxe Broda, který byl nejen Kafkovým přítelem a vykonavatelem jeho závěti, ale také jeho nakladatelem a prvním životopiscem. Vymyslel tedy správnou strategii, aby Kafka neupadl v zapomnění, ale stal se známým po celém světě.

Ve skutečnosti chtěl Kafka nechat spálit pouze písemnosti intimního charakteru a své nedokončené povídky a romány, tedy díla Nezvěstný (resp. Amerika, něm. Der Verschollene), Proces (Der Process) a Zámek (Das Schloss). Maxi Brodovi vděčíme za mnohé, ale možná je toho až příliš – Milan Kundera Brodovo jednání odsoudil, Brod podle něj zveřejněním a odhalením nejintimnějších dopisů a deníků svého přítele zradil.

Kafkovy slzy

Legenda vymyšlená Brodem však není zcela v souladu s tím, jak Kafka trávil své poslední dny ve zmíněném sanatoriu. Na slunném balkoně, mezi pobyty na čerstvém vzduchu a klidovou léčbou, pročítal Kafka z posledních sil sloupcové korektury své povídky Umělec v hladovění (Ein Hungerkünstler), zrovna on, který tehdy už nemohl jíst. V den, kdy patrně četl sloupcové korektury knihy, kterou už neměl šanci vidět po jejím vydání, se mu oči zalily slzami.

Spisovatel Vila-Matas si v románu Rizika a vedlejší účinky (Risiken & Nebenwirkungen) představuje Kafkovy poslední chvíle ze 3. června 1924: „Když se lékař na okamžik vzdálil od lůžka, aby očistil injekční jehlu, řekl mu Kafka: ‚Neodcházejte!‘. Lékař na to: ‚Ne, neodejdu‘. A Kafka hlubokým hlasem odpověděl: ‚Odejdu já.‘“.

Ve svém posledním dopise, den před smrtí, Kafka napsal: „... a stále ještě nejsem moc hezký, vůbec se na mě nedá dívat. [...] Nenecháme to tedy prozatím být, milí rodičové?“