Pre "mannovských" začiatočníkov
Ako čítať knihu „Čarovný vrch“?

Román Thomasa Manna Čarovný vrch má povesť knihy pre „skutočných intelektuálov“. Nemusí to však byť také zložité: tipy pre nezasvätených do Mannovho diela a začiatočníkov, ktorí chcú dať tomuto literárnemu klasikovi šancu. Text publikujeme v českom preklade Kateřiny Sitařovej.

Von Hernán D. Caro

Kouzelný vrch Thomase Manna vydaný v roce 1924 je považován za jeden z nejvýznamnějších románů 20. století. A mnozí – zejména ti, kteří knihu dosud nečetli – ji mají také za jednu z nejobtížnějších.

Děj románu lze poměrně snadno shrnout: Mladý začínající inženýr Hans Castorp navštíví svého bratrance v sanatoriu pro tuberkulózní pacienty na jednom kopci ve švýcarských Alpách. Plánuje tam pobýt jen několik týdnů, ale nakonec tam zůstává sedm let – mimo jiné proto, že se zamiluje do jedné z pacientek. Kopec opouští, až když odjíždí bojovat do první světové války. Mezitím vede s různými lidmi dlouhé a složité rozhovory o filozofii, teologii, politice a historii a noří se do tajů botaniky, astronomie a evoluční teorie.

Román si brzy získal pověst knihy pro „opravdové intelektuály“ a „souhrnu evropské kultury“. Výsledkem je, že mnoho lidí, kteří si pohrávají s myšlenkou román přečíst, vůči němu pociťuje především: strach.

Je však tento strach skutečně oprávněný? Ne nutně. Kouzelný vrch může být příjemnou četbou i pro nevědce, neodborníky a nešílence. Zde je několik tipů, jak se s Kouzelným vrchem úspěšně – a ano, i zábavně – vyrovnat.

1. Nechte se okouzlit

V předmluvě ke Kouzelnému vrchu Thomas Mann – nebo alespoň vypravěč knihy – vysvětluje, že příběh Hanse Castorpa má „to či ono společné s pohádkou“. Tento pohádkový (a také mytologický) charakter se projevuje v různých aspektech románu: v opakovaném výskytu čísla 7, ve zvláštní přírodě v dějišti příběhu – sanatoriu „Berghof“, místě, kde panují neobvyklé časové a klimatické podmínky a které málokdo opouští živý – nebo v použití archetypálních postav. Je tu nezkušený hrdina Hans, který se vydává na nejistou cestu. Ale také záhadný a podivný „pán domu“, tedy sanatoria, doktor Behrens, italský „humanista“ a duchovní průvodce hrdiny Lodovico Settembrini, nebezpečná svůdkyně Clawdia Chauchatová nebo servírka, která je v knize provokativně označena jako „trpaslice“.

Berte tedy Thomase Manna – nebo alespoň jeho vypravěče – vážně (i když s mírou, viz čtenářský tip č. 5): Čtěte román stejně jako prastarou pohádku – s otevřenou myslí vůči událostem a postavám, které jsou podivné nebo někdy i trochu nepochopitelné.

2. Nebojte se přeskakovat

Dlouhé pasáže Kouzelného vrchu jsou poměrně přístupné a je radost je číst. A ty úseky, které jsou obtížné, lze bez velkých ztrát rychle přelétnout (alespoň při prvním čtení; viz čtenářský tip č. 7). Například sáhodlouhé diskuse mezi osvíceným a možná až příliš optimistickým Settembrinim a jeho protějškem, reakcionářským a temným Leem Naphtou. Jak kdysi napsal anglický dramatik W. Somerset Maugham, něco přeskočit je naprosto v pořádku, protože „rozumný člověk nečte román za úkol, ale pro potěšení“.

3. Sežeňte si pomoc!

Nejste v tom sami – nebo alespoň nemusíte být. Máte dvě možnosti: Založte ke Kouzenému vrchu čtenářský a diskusní kroužek a případně kroužek skupinové terapie. Budete překvapeni, kolik lidí má chuť a možná i trochu strach se do této knihy pustit. A zjistíte, do jaké míry kolektivní povídání si o literatuře přispívá k vyplavování hormonů štěstí.

Pokud přece jen dáváte přednost individuálnímu zážitku: Knihovny i internet nabízejí nepřeberné množství pomůcek ke čtení. Kromě nejdůležitějších životopisů Thomase Manna, jako je Thomas Mann: Das Leben als Kunstwerk od Hermanna Kurzkeho a Thomas Mann: Werk und Zeit od Dietera Borchmeyera, vám jako skvělí „průvodci četbou“ mohou posloužit následující praktické knihy:

• Daniela Langer: Erläuterungen und Dokumente zu Thomas Mann Der Zauberberg
• Thomas Sparr: Zauberberge – Ein Jahrhundertroman aus Davos
• Volker Weidermann: Mann vom Meer. Thomas Mann und die Liebe seines Lebens

Doporučit lze také esej polské literární vědkyně Karoliny Watroby v angličtiněThe Anxiety of Difficulty – Trying to Read Thomas Mann.

4. Používejte knihu jako nástroj meditace

Věty Thomase Manna jsou často poměrně dlouhé a složité. Německý jazyk koneckonců nabízí výrazové možnosti, které spisovateli umožňují vyjádřit se podrobně, rozvláčně, hravě, občas provokativně, s nadsázkou a zároveň přesně či malicherně. Mann toho v Kouzelném vrchu a v mnoha svých dalších esejistických i literárních knihách důsledně využívá. Takové věty mohou být otravné. Ale zároveň mají jedinečný rytmus. Jsou schopny čtenáře vtáhnout a při čtení uvést do jakéhosi stavu flow, do kontemplativního transu, podobně jako některé rituální litanie a náboženské zpěvy. Zapomeňte na šosáckou ambici považovat každou větu knihy za rozhodující pro „děj“. A také se vzdejte snahy hledat „vzrušující zápletku“ – a nechte se vtáhnout do zvláštní muzikálnosti a kadence stylu Thomase Manna. Vaše mysl vám za to poděkuje.

5. Neberte Kouzelný vrch příliš vážně!

Kouzelný vrch je příběh o nemoci a dekadentní touze po smrti. Hans se v blízkosti nemocných a umírajících cítí, jak sám říká, „ve svém živlu“. Tato kniha je ale místy i velice legrační. Pokud se o tom chcete přesvědčit, přečtěte si například tyto pasáže – samozřejmě za předpokladu, že máte smysl pro humor:

• Asi všude, kde mluví Dr. Behrens. Způsob, jakým mluví, je tak svérázný – rozvláčný a přitom pedantský, podlý, nápaditý, nehorázný! - že si nemůžete pomoct a musíte se hlasitě smát.
• Třetí kapitola, část „Škádlení. Viatikum a přerušená veselost“: V této kapitole se představí „spolek jedné plíce“, bizarní skupina pacientů a pacientek, mezi něž patří i jistá „Hermína Kleefeldová“, která umí "pískat pneumotoraxem“.
• Šestá kapitola, část „Odražený útok“: Sanatorium navštíví Hansův korektní a také prostomyslný strýc James Tienappel, který má v plánu přivést svého synovce zpět do „nížiny". Mannovo líčení Jamesova charakteru a jeho vášně k jedné z pacientek, paní Redischové, je velmi vtipné.
• Sedmá kapitola, část „O věcech nejzáhadnějších“: Během jedné seance v sanatoriu vyvolají ducha jménem Holger, který tvrdí, že za života býval básníkem – a nabídne přítomným absurdní ukázku své poezie. Mannova parodie básníka je zlomyslná a vtipná.

6. Užijte si pobyt na „Berghofu“

A také: ano, Mannova kniha je obrovský intelektuální výkon. Ano, je to působivé encyklopedické dílo. Ano, přináší geniální analýzu duševního stavu nejdistingovanějších evropských občanů před první světovou válkou. Ale je to také velmi smyslná kniha. Skeptická? Pak dejte šanci těmto alternativním výkladům:

• Kouzelný vrch jako místy křečovitě erotický román: to dokazují četné pasáže, v nichž Hans myslí na „madam Chauchat“, pozoruje ji (a je jí pozorován) nebo se k ní snaží přiblížit. Zejména vášnivý dialog, který spolu vedou ve francouzštině (v části „Valpuržina noc“, pátá kapitola), dokáže znervóznit i ty nejchladnější čtenáře.
• Požitkářská kniha: V Kouzelném vrchu zdraví lidé onemocní a nemocní lidé umírají. Ale dokud žijí, vedou pacienti v sanatoriu vcelku požitkářský život, který Mann skvěle popisuje. Cestují s „kabelkami z krokodýlí kůže“, absolvují kúry na lehátkách zabalení do drahých dek z velbloudí srsti, kouří vynikající doutníky, ke každému jídlu si dopřávají opulentní menu a pijí vynikající vína až do opojení (například v části „Vingt et un“, sedmá kapitola).
• Kouzelný vrch jako "nature writing": Mann dokáže fantasticky popsat krásu, vznešenost a sílu přírody. Přečtěte si například popisy rostlin na začátku části „Ještě někdo“ nebo proslulou část „Sníh“ - jeden z nejoblíbenějších textů německé literatury - oba jsou součástí šesté kapitoly.

7. Brzy se vraťte

Poslední čtenářský tip je od samotného Thomase Manna:

„Co mám říci o knize samotné a o tom, jak ji číst? Začnu velmi arogantním požadavkem, totiž že byste si ji měli přečíst dvakrát. Tento požadavek ovšem okamžitě beru zpět pro případ, že by vás napoprvé nudila. Umění by nemělo být školním úkolem a povinností, nemělo by být occupatio contre cœur, ale chce a má přinášet potěšení, bavit a osvěžovat, a na koho dílo takto nepůsobí, měl by ho odložit a věnovat se něčemu jinému. Kdo jste však Kouzelný vrch už jednou dočetli, doporučuji vám, abyste si ho přečetli znovu, protože je napsán zvláštním způsobem, jako hudební skladba, takže je čtenářův požitek napodruhé ještě větší a hlubší – stejně jako musíte hudbu znát, abyste si ji mohli náležitě vychutnat." (Thomas Mann, z přednášky před studenty Princetonské univerzity v roce 1939)

Autor děkuje Janě Burbachové a Maxi Wolfovi, kteří k tomuto textu přispěli svými nápady a slovy.