Kraftwerk
Hudba budoucnosti

Když popová kapela slaví 40 let své existence, je to skutečná událost. Zejména když se tato kapela jmenuje Kraftwerk a je mezinárodně nejvlivnější hudební formací, kterou kdy Německo zrodilo. Od svého výročí v roce 2010 získává kapela Kraftwerk znovu značný respekt.

Kraftwerk by však nebyli Kraftwerkem, kdyby své vlastní jubileum v rozsáhlé míře neignorovali. Neohlašovali žádné bombastické turné ani luxusní nová vydání svých hitů. Melancholická retrospektiva je této kapele už z ryze koncepčních důvodů cizí. Kraftwerk, to je symbol moderny, pokroku. Pozoruhodným zůstává, že tato kapela dokáže zastávat své principy i po čtyřiceti letech.

Přesný den jejího založení není známý, ale ví se, že Kraftwerk vznikli v roce 1970 z nepříliš úspěšné popové skupiny Organisation. Oba zakládající členové Ralf Hütter a Florian Schneider si vybudovali své dnes už legendární Kling-Klang-Studio a vydali své první album. Revoluce na sebe nechala ještě pár let čekat, ale základní kámen už byl položen.

Po prvních experimentech s hudební žánrem krautrock objevili Hütter a Schneider rychle možnosti, které jim nabízely nové zdroje elektronického zvuku. První pokus s poměrně nenáročnou popovou hudbou ztroskotal, ale pak začala éra, ve které kapela sice neměla vyloženě hity, ale zato přinesla bezpočet průkopnických počinů. Dnes je jako své vzory a inspiraci uvádějí celé šiky hudebníků, dva až tři hudební žánry je oslavují jako své otce zakladatele a David Bowie je jejich největším fanouškem. Ve své vlasti jsou možná stále ještě sporní, ale v zahraničí jsou považováni za bezpochyby nejvýznamnější německý přínos pro historii popu.

Oprostit hudbu od veškerého balastu
Jak výrazný tento přínos je, lze slyšet ještě dnes. Dnes už klasické tracky kapely Kraftwerk – ať už přes třicet let staré skladby jako Das Model /Modelka nebo dokonce téměř čtyřicet let starý titul Autobahn /Dálnice – znějí i dnes nejen soudobě, ale dokonce jako by byly do současnosti za trest přemístěny ze vzdálené budoucnosti.

Svými tehdy ještě nikoli počítačově vytvořenými, nýbrž na bicích nahranými, ale přesto strojovými rytmy předjímali Kraftwerk v sedmdesátých letech hudební směr, který byl vynalezen až v letech devadesátých – techno. To byl pozoruhodný výkon, především když vezmeme v úvahu, že v tehdejší rockové hudbě dominovali vlasatci, kteří se ztráceli v nekončených sólových improvizacích, a jejich antipodi, pankáči, kteří kategoricky odmítali jakékoli příliš vycizelované řemeslo.

Skupina Kraftwerk nebyli doma tady ani tam. Jejich přístup spočívající ve snaze oprostit hudbu od veškerého zbytečného balastu, vypracovat strukturu a hudebníka chápat jako pouhý výběžek stroje, byl nejen revoluční, ale především jedinečný. Jejich hudba zněla jako science fiction, moc v ní přebíraly stroje, sériovost průmyslové výroby byla konečně přesazena do popové kultury. Ve své estetické přísnosti rozbíjela hudba Kraftwerku jakoukoli tehdy panující hudební konvenci.

Novinkou byl tehdy i nápad doplnit tento radikální celkový koncept o důslednou vizuální image. Dodnes vystupují Kraftwerk v uniformním jevištním oblečení, před publikem mají nehybnou mimiku a – podobní automatům – neprojevují žádné emoce. Na tiskové konference posílali místo sebe lepenkové panáky nebo vlastnoručně vyrobené atrapy robotů, do televize pak později své digitální avatary. Pro Kraftwerk už umělec neexistoval, oni sami se dokonce ani neoznačovali za hudebníky, ale za „hudební dělníky“. Anebo si rovnou říkali „lidské stroje“.

Tento koncept ovlivnil celé generace muzikantů. Syntetický pop 80. let a kapely jako Depeche Mode nebo Heaven 17 by bez Kraftwerku nebyly vůbec myslitelné. Také dřívější producenti hiphopu jako Afrika Bambaata milovali Kraftwerk a vydatně samplovali jejich futuristické zvuky.

Ve vlasti jsou sporným zjevem

Navzdory této neuvěřitelné reputaci je kapela, sdružená kolem jediného zbylého zakládajícího člena, dnes už 63letého Ralfa Hüttera, ve své vlasti dodnes poměrně neznámá, ba dokonce sporná. Ještě v roce 2000, kdy organizátoři světové výstavy angažovali Kraftwerk k vytvoření znělky Expa, vyvolala kapela tvrdou kritiku. Nejenže široká veřejnost měla potíže identifikovat jako velké umění počítačový hlas, který v různých jazycích přeříkával „Expo 2000“, ale značný rozruch vzbudil především honorář 400.000 marek. Dokonce i tehdejší spolkový kancléř Gerhard Schröder cítil potřebu se k tomu vyjádřit: „Nikdy bych byl za to neutratil tolik peněz.“

O deset let později byla spolkovou kancléřkou Angela Merkelová a kapele Kraftwerk bylo 40 let. Říká se, že málokdo je ve své zemi prorokem – a ani Kraftwerk nebyli doma oceňováni tak, jak by si už dávno zasloužili. To pak skutečně nebyl důvod k oslavám.Od roku 2011 však Kraftwerk získávají znovu značný respekt díky svému koncertnímu turné – nejdříve to byly tři 3D koncerty v Mnichově a jedna videoinstalace v mnichovské galerii Lenbachhaus, v roce 2012 celkem šest mezinárodních koncertů a v roce 2013 osm koncertů v Düsseldorfu (rovněž doplněných výstavou) a osm koncertů v Londýně.