Dějiny
Od roku 1990 v Praze

Kteří lidé ovlivnili směřování a pověst Goethe-Institutu? Čím je zajímavá práce propojující českou a německou kulturu? Monika Loderová, dlouholetá opora programové činnosti českého Goethe-Institutu, vypráví o euforii 90. let, o návštěvě Václava Havla, ale i o tom, jak se stěhuje kontrabas.

Pražský Goethe-Institut byl otevřen 4. října 1990, hned druhý den po sjednocení Německa, a to v budově bývalého velvyslanectví Německé demokratické republiky. Jochen Bloss, zakládající ředitel, vzpomíná na dobu, kdy na naše akce chodil dokonce i prezident Václav Havel. 

New York, Káhira, Súdán nebo Praha: Gabrielle Becker pracovala pro Goethe-Institut po celém světě. Co jí ale zůstane ve vzpomínkách, když se ohlédne za roky, které strávila ve městě na Vltavě? Přečtěte si o Christě Wolf, Hertě Müller a o skurilním muzeu NDR ve sklepě.

Stoletá voda, vševidoucí oči Václava Havla nebo Západovýchodní divan. To zní sice jako fragmenty z filmu Wernera Herzoga, ve skutečnosti ale jde o vzpomínky hraběnky Ute von Baudissin, pro niž se Praha stala kouskem domova.

Stephan Nobbe vedl náš institut v letech 2003-2008. Přečtěte si jeho osobní dopis - napsal jej pro své Pražany, aby jim ukázal, jak moc se s nimi cítí být spojený.

Divadlo, hudba a evropská identita – to jsou některá z témat, která Goethe-Institutem rezonovala v dobách, kdy jej vedl ředitel Heinrich Blömeke. Přečtěte si více o době mezi lety 2008–2013.

Když Goethe-Institut mezi lety 2014 a 2018 vedl Berthold Franke, bzučelo to v domě prakticky neustále hosty a kulturními akcemi. Institut byl nefalšovaným místem setkávání lidí – což se nám dnes, uprostřed pandemie koronaviru, už zdá být poněkud nezvyklé.

Jaké je to vést Goethe-Institut v době pandemie? Co všechno se musí v každodenním režimu změnit, když i jazyková a kulturní činnost začne náhle podléhat krizovému vedení? Rozhovor s Angelikou Ridder, ředitelkou Goethe-Institutu v Česku.

Často se říká, že nic není starší než včerejší noviny. Pro Angeliku Hájkovou byly staré noviny to, co jí změnilo život. Přečtěte si příběh o první východoněmecké ajťačce v Praze, pro níž se Goethe-Institut stal srdeční záležitostí.

Když překročíte práh pražského Goethe-Institutu, máte velkou šanci, že na recepci spatříte právě jeho. Richarda Frýborta, recepčního. Kdo je člověk, který v německém kulturním institutu na břehu Vltavy už 25 let „hlídá bránu“?