Soukromá pomoc uprchlíkům
Pod vlajkou lidskosti

Vzhledem k tomu, že pro dennodenně rostoucí počet uprchlíků chybí vhodné ubytování, vkládají se do věci soukromé iniciativy pro žadatele o azyl, které se pokoušejí uprchlíkům alespoň na přechodnou dobu poskytnout nový domov.

Sdílené bydlení, kdy německý student bydlí s uprchlíkem z Afghánistánu. „Grandhotel“, který vedle turistů ubytovává také žadatele o azyl. Bytový projekt, v rámci kterého vedle sebe bydlí matky samoživitelky a uprchlíci. – Takové nápady sice působí trochu jako vzdušné zámky, ale jsou už realitou. 

V Německu se stále více lidí angažuje v podobných nestátních iniciativách pro utečence, kteří uprchli například před válkou v Sýrii, před vojenskou diktaturou v Eritreji nebo před masivní diskriminací a sociálním vyloučením v Srbsku. Více než 170.000 lidí vyhledalo v roce 2014 ochranu v Německu – tedy o 58 % víc než v předchozím roce. V žádné jiné evropské zemi nepodává žádost o azyl více uprchlíků. Míst v uprchlických ubytovnách je však málo a zacházení s žadateli o azyl je většinou byrokratické. Prostoru pro lidskost se tu nějak nedostává. 

S rostoucím počtem uprchlíků roste také v části obyvatelstva nevole vůči žadatelům o azyl. V Drážďanech a jiných městech demonstrovaly v zimě 2014 týden co týden tisíce lidí proti evropské a německé migrační a azylové politice, která je z jejich pohledu pomýlená. Hnutí má název Pegida, což je zkratka pro „Patriotische Europäer gegen Islamisierung des Abendlandes“, tedy „Vlastenečtí Evropané proti islamizaci Západu“. Koncem ledna 2015 se v Drážďanech shromáždilo 25.000 přívrženců tohoto hnutí, v květnu 2015 se však objevily už jen 3.000 demonstrantů. Většina Němců vnímá obavy formulované hnutím Pegida jako pouhé resentimenty a předsudky. Desetitisíce lidí vycházejí už mnoho měsíců do ulic na protidemonstrace za větší toleranci.

Uprchlík jako spolubydlící

Větší vstřícnost vůči žadatelům o azyl by si přáli také iniciátoři internetové platformy Flüchtlinge Willkommen (Vítáme uprchlíky). „Lidé by měli utečence přijímat s větší vstřícností, ale existuje ještě tolik předsudků a nevědomosti,“ říká berlínská iniciátorka Mareike Geiling. Společně se svým spolubydlícím Jonasem Kakoschkem a sociální pracovnicí Golde Ebding vyvinula internetovou platformu, která uchazečům o azyl zprostředkovává v celém Německu soukromé bydlení. 

Od spuštění iniciativy v zimě 2014 do brzkého léta přišlo více než 1.200 nabídek sdíleného bydlení a nabídek od soukromých domácností. Humanitární organizace navazují kontakt s uprchlíky, pomáhají jim zorientovat se v prostředí a vysvětlují jim financování. „Má-li uprchlík v Německu legální pobytový status, přebírá úřad v mnoha spolkových zemích a obcích náklady na ubytování a stravu,“ vysvětluje Mareike Geiling. Uprchlíkům, kteří legální pobytový status nemají, lze nájemné financovat například z drobných dárcovských příspěvků. Tento koncept prozatím funguje. Mezitím se tato iniciativa ujala i v Rakousku. A poptávka přišla dokonce i ze Švýcarska, Nizozemska a Portugalska.

Hoteloví hosté s azylem a bez azylu

Jinou cestou – cestou integrace uprchlíků – se vydal Grandhotel Cosmopolis v centru bavorského města Augsburg. Ať už jde o lidi hledající azyl, o obchodní cestující nebo turisty – všichni žijí v tomto hotelu pod jednou střechou. Hotel disponuje šestnácti individuálně zařízenými hotelovými pokoji, uměleckými ateliéry, restaurací a kavárnou, které jsou provozovány obecně prospěšnou organizací Grandhotel Cosmopolis e.V. Grandhotel poskytuje také společné ubytování uprchlickým rodinám s dětmi, které je financováno administrativou švábského vládního okrsku a podporováno hoteliéry. 

Slovo „uprchlík“ je však v tomto domě, otevřeném v červenci 2013, slyšet jen zřídkakdy. „Máme tu pouze hotelové hosty s azylem a hotelové hosty bez azylu,“ říká spoluiniciátorka projektu, Susa Gunzner. Zde prý nerozlišují původ, národnost, prostředí ani barvu pleti. Na rozdíl od regulérních ubytoven pro azylanty, ve kterých uchazeči o azyl nemají téměř žádný kontakt s vnějším světem, usilují organizátoři tohoto projektu o to, aby zde lidé žili pokud možno normální všední život. V Grandhotelu vždycky někdo pomůže například s překladem, s návštěvou u lékaře nebo s úřední žádostí. A namísto toho, aby tu člověk s pěti cizími lidmi sdílel strohou místnost s palandami, mají rodiny vlastní ložnice – s opravdovými postelemi, které podobně jako ostatní nábytek pocházejí z darů. 

Podobná iniciativa s názvem Bellevue di Monaco se nyní plánuje v centrální části Mnichova. Tam chce kolektiv Goldgrund spustit projekt bydlení a kultury pro uchazeče o azyl a mladé rodiny – s nabídkou prostor pro vzdělávání a poradenství a kavárnou. Iniciátorům se podařilo přesvědčit o projektu město Mnichov a to chce projekt podpořit. A tak brzy další soukromá iniciativa přispěje k tomu, aby se v budoucnosti více uprchlíků cítilo v Německu doma – a aby více Němců přicházející uchazeče o azyl vítalo.