Světové konjunktuře rezidencí odpovídá role soudobého umění, která se od 90. let výrazně mění. Umělci už nepracují sami v ateliéru, ale jednají komunikativně, kontextově a sociálně angažovaně. Jejich projekty spojují různá místa, věci, lidi a diskurzy. Rezidenční programy se staly ústředním katalyzátorem dočasných a translokálních konání.
Princip uměleckých rezidencí byl mezitím přenesen i do jiných profesí – mezi kurátory, kreativce, ale také právníky, šachisty a politiky. Rezidence jsou takříkajíc médiem kooperace a propojení a nabízí možnost vzájemného propojení uměleckých, kritických a sociálních praktik na různých místech. Ba co více, rezidence se staly metaforou pro souvislost života a práce ve 21. století. Ať už jde o umělce nebo o migranta, takové prekérní, dočasné formy života dnes už nejsou výjimkou, ale pravidlem. Rezidence jsou proto vhodné také jako kritický nástroj k přemýšlení o (trans)národních a globálních formách produkce, konfliktu a spolupráce. Zkušenost umělců a umělkyň z rezidenčních programů střední a východní Evropy mohou posloužit jako východisko nových strategií a kulturních produkcí také v Německu.
Rezidence jsou pro Goethe-Institut důležitým nástrojem podpory umělecké mobility, propojení a kulturního transferu. Ve střední a východní Evropě existují lokální dlouholeté zkušenosti, na které lze navázat. Goethe-Institut zároveň vyvíjí se svými lokálními partnery nové modely a formáty, o nichž se můžete na následujících stránkách informovat.
