Integrace a sport
Multikulturalismem k úspěchu
The German-Tunisian and Hertha star Änis Ben-Hatira supports his “little brothers” at MitternachtsSport nearly every weekend | © MitternachtsSport e. V.
Sport spojuje lidi z nejrůznějšího prostředí. Právě v profesionálním sportu se jasně ukazuje, že heterogenní mužstva jsou obzvlášť úspěšná.
Záludnosti života v multikulturní společnosti se projevují často v detailu. Takovým detailem může být například otvor pro mince u nákupního vozíku. To zjistil i Miroslav Klose, když kdysi jako osmiletý stál poprvé před německým supermarketem: „Nevěděl jsem, jak získat nákupní vozík. Nevšiml jsem si, že se tam musí strčit jedna euromince. A tak jsem si stoupnul stranou a pozorně jsem sledoval, jak to dělají ostatní.“
Navzdory tomu, že v 80. letech to ve skutečnosti byla ještě jedna západoněmecká marka, a ne euro, které otevřelo dveře do konzumního světa – mladý přistěhovalec a pozdější hráč německé fotbalové reprezentace Miroslav Klose dokázal svým sportovním duchem a bdělostí své obtíže v cizině brzy zvládat.
Fotbal mu otevřel dveře
Později mu dveře k nové vlasti Německu otevřel především fotbal. Bylo to v klubu SG Blaubach-Diedelkopf, za který hrál od svých 9 do 21 let a za který nastřílel 71 gólů – tedy více než kdokoli jiný.Zážitek ze supermarketu byl jednou z věcí, na kterou Miroslav Klose nikdy nezapomněl, jak vylíčil téměř o 30 let později už jako mistr světa a držitel střeleckého rekordu ze světového šampionátu, když v Berlíně přebíral od nadace Deutschlandstiftung Integration cenu Goldene Victoria. „Jste skvělý vzor a příklad schopnosti dobrého vzájemného soužití v běžném životě,“ řekla spolková kancléřka Angela Merkel. „Dokazujete, že Německo je vaše vlast, ale zároveň jste hrdý na svůj polský původ.“
Sport je banální i významný zároveň
Do jaké míry pomáhá sport překonávat tuto rozdvojenost? Obecně platnou odpověď lze dát jen stěží. Sport má dvojí tvář – je banální a zároveň i významný. Na jedné straně funguje sport v malém, konkrétním světě jako obohacení všedního života, na druhé straně je pateticky přikrašlován a oslavován jako pojidlo kultur. Jeho pravý účinek se nachází někde mezi tím.Jisté je, že vedle hudby patrně neexistuje jiná forma vzájemného sdílení, která dokáže tak snadno překonávat věci, jež nás rozdělují. Sportovní herní prostor vytváří rovnost šancí, která je jinde zablokovaná v důsledku rozdílů ve vzdělání a v jazyce. Ne nadarmo se hře, zápasu či utkání říká také „setkání“.
Prvky společné různým kulturám
„Sport má ze všech kulturních statků nejvíce prvků, které jsou společné různým kulturám,“ zaznělo v roce 2006 z Německého olympijského sportovního svazu (DOSB). Avšak integrující účinek organizovaného sportu rozhodně není samozřejmost. Spolkový statistický úřad zjistil při dotazování v domácnostech v rámci studie Mikrozensus 2013, že asi 20 % lidí žijících v Německu pochází z migrantského prostředí. Podle Zprávy o vývoji sportu v sezóně 2013/14, vydané Německým olympijským sportovním svazem, udává však migrantský původ jen asi 6 % členů německých sportovních svazů, a to s klesající tendencí ve srovnání s předchozí zprávou.Existuje celá řada úspěšných a oceňovaných sportovně-multikulturních projektů. Dobrým příkladem je sportovní organizace MitternachtsSport, kterou pomohl založit fotbalový mistr světa Jérôme Boateng, syn Němky a Ghaňana, ve svém rodném městě Berlíně. Tato organizace je určena dětem ulice, které mají své kořeny v mnoha různých zemích světa.
Sport automaticky neintegruje
V méně prominentním prostředí, kde se odehrává všední život s nejrůznějšími problémy, je situace často méně růžová. Vedle multikulturně koncipovaných sportovních organizací, ve kterých lidé z desítek různých národů společně sportují, se právě v nižších třídách fotbalových soutěžích vyskytuje mnoho klubů organizovaných podle etnického původu, kde přistěhovalci zůstávají „mezi svými“. Studie Německého olympijského sportovního svazu, věnovaná tématu Sport a přistěhovalectví, zjistila, že „sport nemá automaticky integrující účinek“.V profesionálních ligách pokročili v tomto ohledu dál. Na vrcholové úrovni je fotbal už dlouhou dobu zrcadlem společnosti, ve které žije velký počet migrantů – s profesionálem jako vzorovým příkladem globálně mobilního dočasného pracovníka v mnohonárodnostních, multikulturních pracovních společenstvích jménem fotbalový klub. Nebo také v národních týmech, jak to předvedla v roce 1998 Francie jako první mistr světa s hráči z pěti kontinentů. Také Německo jako fotbalový mistr světa z roku 2014 bylo oslavováno za normalizování etnické rozmanitosti v národě a v národní jedenáctce. „Velkolepým poselstvím“ tohoto mužstva je podle slov spolkového prezidenta Joachima Gaucka to, že „zcela samozřejmé zrcadlí společnost přistěhovalců“.