Chytrá města
Kdo postaví město zítřka?

Pojem „smart city“ neboli „chytré město“ budil doposud pozornost především v souvislosti s velkými asijskými projekty. I v Německu však tento koncept hraje stále důležitější roli.

Osud lidstva je – ze statistického hlediska – ve městech. Více než 50 % světové populace žije dnes v urbánních centrech, v roce 2050 to bude výhledově přinejmenším 70 %. Velká část světové spotřeby energie a emisí skleníkových plynů vzniká ve městech. Budoucí vývoj měst má proto velký vliv na jejich prostředí. Věda, politika a průmysl jsou si těchto skutečností vědomy a pracují na řešení problémů spojených s urbanizací. Takovým řešením by mohl být koncept „smart city“ neboli „chytré město“, zvaný také „město budoucnosti“, město zítřka“ nebo „ekoměsto“.

„Mobilní, bezpečné, trvale udržitelné“

Na Spolkovém ministerstvu pro vzdělání a výzkum (BMBF) jsou „chytrá města“ označována jako „města zítřka, která jsou neutrální z hlediska produkce CO2, efektivní z hlediska nakládání s energií a zdroji a přizpůsobená klimatickým změnám“. Ministerstvo organizuje už několik let společně s iniciativou Wissenschaft im Dialog (Věda v dialogu) takzvané „roky vědy“. V roce 2015 se „rok vědy“ věnuje kompletně tématu město budoucnosti. Občané, vědci a obce by se v daném tematickém roce měli lépe informovat a vzájemně komunikovat, aby i urbanistický výzkum probíhal transparentněji. Podle definice Fraunhoferovy společnosti je „chytré město“ městem „informovaným, propojeným, mobilním, bezpečným a trvale udržitelným“.

Budoucnost je blízko

„Chytrá města“ mohou být velmi výkonná. Inteligentní řídicí systémy regulují dopravu, takzvané energetické informační sítě transportují energii a zároveň v ideálním případě redukují spotřebu, která je monitorována prostřednictvím toku dat. S pomocí inteligentních informačních a komunikačních technologií lze propojit a kontrolovat všechny oblasti, jako je doprava, správa, zdravotnictví, bydlení, vzdělávání a kultura. Tento inteligentní nový svět, ve kterém pro všechno existuje nějaké technické řešení, je podle Fraunhoferovy společnosti „blíž, než si myslíte“. 

Města budoucnosti se ve skutečnosti už dávno budují. Výrazným příkladem je jihokorejské město New Songdo City, jehož základní kámen byl položen v roce 2003 a ve kterém dnes žije více než 20.000 lidí. Nebo Fujisawa Sustainable Smart Town – modelové sídliště na okraji Tokia. Toto sídliště má v roce 2018 zahrnovat přibližně 1.000 domácností. V Evropě se plány soustřeďují doposud spíš jen na implementaci prvků „chytrého města“ do měst, která už existují. K těmto projektům patří například Amsterdam Smart City nebo Smart City Wien.

Telekom-City – německý projekt

Doposud nejrozsáhlejším projektem „chytrého města“ je Telekom-City Friedrichshafen. V jihoněmeckém městě Friedrichshafen ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko byly aplikace „chytrého města“ testovány nejprve po dobu pěti let a potom po dobu dalších tří let v městské administrativě („E-Government“), v dopravě („E-Ticketing“) a v propojených domácnostech. Projekt dokončený v únoru 2015 měl ukázat, jakou přidanou hodnotu dokáží produkovat inovační informační a komunikační technologie. 

Urbanisté z Geografického institutu Univerzity v Bonnu, kteří projekt doprovázeli, dospěli k pozitivnímu výsledku. Také město Friedrichshafen a společnost Deutsche Telekom uvedly, že se v rámci projektu hodně naučily. Široká účast obyvatelstva, o kterou projekt usiloval, ani nadšení obyvatel se však prý „nezdařily“, praví se v prohlášení. A zjistilo se také, že „pro mnoho občanů bylo téma příliš abstraktní“.

Kritika „chytrého města“

Téma „chytré město“ je už léta podporována zejména velkými firmami. Technický rozvoj New Songdo City je v rukou technologického podniku Cisco; Fujisawa Sustainable Smart Town je zase stavěno konsorciem osmnácti firem, v čele s firmou Panasonic. Německý technologický koncern Siemens působí mimo jiné v „ekoměstě“ Masdar ve Spojených arabských emirátech. Dokonce i v orgánech Evropské unie, které se projektem „chytrých měst“ zabývají a které rozhodují o směrnicích EU a o dotacích, sedí zástupci velkých firem. 

To je jeden z hlavních bodů kritiky ze strany Christopha Laimera, předsedy vídeňské organizace pro urbanismus Derive a šéfredaktora stejnojmenného časopisu. Podle něj a ostatních kritiků nejde téměř u žádného projektu „chytrého města“ o zájmy občanů. „Smart city“ neboli „chytré město“ je podle Laimera centralistický, velkými koncerny řízený projekt, plánovaný metodou „shora dolů“, v rámci kterého je na obce vyvíjen nátlak a občané vystupují jen jako konzumenti. Laimer požaduje veřejné, „objektivní vypořádání se s momentálně nejdominantnější projektovou vizí pro budoucnost našich měst“.

Rok vědy jako šance

Možná, že tuto diskusi vyvolá právě projekt Rok vědy 2015 – Město budoucnosti. V rámci tohoto projektu se koná několik set různých akcí – mezi nimi například soutěž měst, které se účastní 52 městských správ. Cílem tohoto roku vědy je nalézt společně řešení pro dlouhodobě udržitelné městské koncepty. Město budoucnosti zde funguje jako „město spoluúčasti“ a občan jako „rovnoprávný partner“, bez kterého se „dlouhodobě udržitelný rozvoj měst“ nemůže podařit.