Kriminální seriál Místo činu (Tatort)
Odvážní a drzí

Německý kriminální seriál Místo činu (německy Tatort) slaví 45 let. V roce 2016 se bude vysílat už jeho tisící díl. Přesto tento formát ještě ani zdaleka nedosloužil – naopak.

Je nedělní večer, čas 20 hodin 15 minut někde v Německu. Titulní melodie Místa činu volá k televizi. Nitkový zaměřovací kříž, prchající kroky a neklidná, dynamická hudba doprovázejí krátkou předehru. Kdo teď okamžitě nenechá všechno ležet a nezačne seriál sledovat, zmešká pravděpodobně vraždu, protože k té dochází často právě na začátku. Diváci to dobře vědí, protože s tímto nejněmečtějším detektivním seriálem vyrůstali. Po celém Německu se najde nespočet expertů na tento seriál i zanícených fanoušků.

Oblíbený německý cyklus kriminálních příběhů běží už od roku 1970, tedy déle než kterýkoli jiný detektivní seriál v německy mluvících zemích. V průměru vždy téměř deset milionů lidí sleduje, jak komisaři a komisařky honí zločince. Lidé se na tento seriál dívají nejraději společně, často i v kavárnách a hospodách. Oproti obecnému trendu sledují Místa činu nejčastěji v aktuálním vysílacím čase, a ne až později ze záznamu v mediatéce – to proto, aby o něm mohli rovnou twittrovat nebo se o něm druhý den bavit. Sledování Místa činu je prostě rituál, který uzavírá víkend.

Přesto znamená nedělní detektivka více než jen zábavu. Odráží německé rozpoložení, dokumentuje dobovou historii a tematizuje to, co hýbe společností – násilí ve školách, uprchlíky, kyberšikanu nebo třeba dlouhodobě rozestavěné letiště Berlín-Braniborsko.

Příchod mladých vyšetřovatelů

Mohlo by se zdát, že formát zestárne společně se svým publikem, ale kdepak. „Diváci sledující Místa činu Münster nebo díly s Tilem Schweigerem v roli komisaře jsou dokonce mladší než diváci amerických hraných filmů,“ informuje Gebhard Henke, vedoucí programové divize Televizní inscenace, film a seriál u společnosti Westdeutscher Rundfunk. Po všeobecném poklesu diváckého zájmu, způsobeném konkurencí soukromých televizí od poloviny osmdesátých let a zhruba desetiletou stagnací od poloviny let devadesátých, začaly počty diváků od roku 2007 zase stoupat a tento trend trvá. Jestliže tehdy to bylo ještě sedm nebo osm milionů, v roce 2015 je to až třináct milionů diváků. Přibývá však nejen lidí před televizními obrazovkami, ale také komisařů. A diváci i komisaři jsou stále mladší. Ke konceptu kriminálního cyklu, na jehož tvorbě se podílejí společnosti ARD, ORF a SRF, patří už odjakživa to, že různí kriminalisté cestují po nejrůznějších regionech. V ARD má dnes už každá zemská pobočka této televizní společnosti nejméně jeden tým vyšetřovatelů – v roce 2015 jich je celkem kolem dvaceti. Jen od roku 2010 přibylo deset nových týmů.

Obliba nových týmů

Vědomá strategie ohledně omlazování však prý podle Gebharda Henkeho neexistuje. Na základě federativního principu společnosti ARD produkují zemské pobočky to, co samy považují pro Místa činu za dobré – mimo jiné také rozpouštějí staré vyšetřovatelské týmy a sestavují nové. Tím je tento formát pestrý, ale také nevypočitatelný. Jde o pestrý mix, který má společné jen místo ve vysílacím čase, typickou úvodní pasáž a skutečnost, že vždycky dojde k objasnění zápletky. Zdá se, že současná divácká obec, která sleduje Místa činu, považuje tento pohyb za dobrý. To každopádně vypozoroval i Gebhard Henke: „Jestliže dříve diváci milovali především dominantní ‚chlapáky‛, slavné hlavní komisaře, jako byl Schimanski (Götz George) a Stoever (Manfred Krug), nebo suverénní komisařky, jako byla Charlotte Lindholm (Maria Furtwängler), dnes oslavují diváci nové týmy bezmála jako bundesligové hráče.“ Více týmů musí existovat také kvůli tomu, že prominentní herci jako Til Schweiger (Hamburk), Ulrich Tukur (Wiesbaden) nebo Meret Becker (Berlín) nemají příliš chuť uvázat se do role vyšetřovatele na dlouhou dobu. Více týmů a tím i více míst je také v souladu s regionalizací, která je součástí celkového konceptu seriálu – co na tom, že málokdo z nových vyšetřovatelů mluví dialektem příslušného regionu, a proto dialektem promlouvají obvykle jen vedlejší postavy.

Osvěžující jinakost

Noví komisaři jsou často mladší nejen papírově, ale také se tak chovají. Moderní hipstři, kteří se suverénně pohybují v městském prostředí a jsou důvěrně obeznámeni se všemi sociálními médii, občas jezdí na skútru a plynule ovládají cizí jazyky. Také porušování společenských pravidel patří u nich k normě. Ne že by jejich předchůdci byli nějací neomylní úředníci – i oni měli své lidské chyby a často si nedokázali uspořádat svůj soukromý život. Ale mladí komisaři už tak úporně neusilují o empatii diváků a dokonce publikum polarizují. Komisařka Nora Dalay (Aylin Tezel) jde například na potrat, když zjistí, že čeká dítě se svým kolegou. Od komisařky Niny Rubin (Meret Becker) v Berlíně se její životní partner už na začátku – po jedné výstřední noci z její strany – odstěhuje.
  Trailer k filmu Im Schmerzen geboren (Zrozený v bolesti) ze seriálu Tatort (Místo činu) (Youtube.com)

Dokonce i samotný formát je experimentálnější a rozmanitější. Díl s názvem Im Schmerz geboren (Zrozený v bolesti), který vysílala televizní a rozhlasová společnost Hessischer Rundfunk v říjnu 2014, byl kritikou vychválen a získal mnoho cen. Krvavé tažení msty jednoho bývalého komisaře lze považovat za to nejlepší experimentální umění v oblasti kriminálního žánru – upletené podle shakespearovského vzoru a inscenované jako western Quentina Tarantina. Konečný výsledek – 47 mrtvých. Herec Ulrich Tukur, který hraje wiesbadenského vyšetřovatele Murota, vykoná likvidaci rychlopalnou zbraní.

Ledacos se může měnit (místa, komisaři, tradice vyprávění), nikoli však úvodní pasáž každého dílu – ta zůstává od prvního vysílání stále stejná. Když se seriál prodává do zahraničí, objevují se často výtky, že tento úvod už neodpovídá duchu doby. V Německu je však kritika úvodní pasáže naprosto tabu. To musel vnímat i herec Til Schweiger, když úvodní pasáž označil za hloupou a zastaralou a navrhl její odstranění. Takhle nehorázně přestřelit – to si prostě ani noví a nespoutaní komisaři nesmějí dovolit.