Obrázkové knihy s tématem útěku a odlišnosti cizinců v novém prostředí Příběhy psané citlivě, avšak bez příkras

Nové obrázkové knihy z produkce německých nakladatelství přibližují dětem problematiku uprchlíků, války a xenofobie.  

Jedno je jisté – doma již nejsou v bezpečí. Jakkoli mají odlišný původ i osud, jejich životní cesty je svedou dohromady, aby se vydali na společnou pouť. Výchozí situace jedné z nejznámějších německých pohádek – Brémských muzikantů ze sbírky bratří Grimmů –  připomíná úděl spojující v tuto chvíli statisíce uprchlíků. I ústřední moto pohádky, které v její grimmovské verzi pronáší osel a které se z pozdějších adaptací pro děti vytratilo, lze vztáhnout také na ně: „Něco lepšího než smrt najdeme všude.“

Témata jako útěk, vyhnání a putování bez konce jsou v pohádkách bratří Grimmů klíčová. Avšak navzdory tomu, že nejeden z jejich motivů zřetelně rezonuje se společenskými výzvami naší doby, tituly z aktuální produkce nakladatelství se pro citlivé seznamování dětí předškolního věku s tak náročnými tématy hodí lépe. Německá nakladatelství vydala celou řadu obrázkových knih tematizujících problematiku běženců a odlišnosti v novém prostředí. Vytvářejí prostor pro komunikaci s dětmi a vedou k porozumění – a to v lepším případě pro obě strany: uprchlíky i ty, k nimž migranti na konci své pouti dorazí.     

Poetická hra s cizími slovy

V obrázkové knize V den, kdy k nám přišla Saída (Am Tag, als Saída zu uns kam), jejíž autorkou je Susana Gómez Redondo a kterou v únoru 2016 vydalo s ilustracemi Sonji Wimmer nakladatelství Peter Hammer Verlag, vypráví jedno neposedné děvčátko o příchodu své mlčenlivé, posmutnělé vrstevnice z Maroka. „V den, kdy k nám přišla Saída, jsem okamžitě věděla, že ji budu mít už napořád ráda“, čteme na jedné z prvních stran knihy. Nakonec se děvčátko dovídá, že její nová kamarádka možná vůbec není němá: „Snad svým jazykem nechtěla mluvit jen proto, že byl jiný než ten náš.“ Obě děvčátka ukazují na věci a dávají jim jména, učí se od sebe a nová kamarádka nachází zalíbení v arabských písmenech, neobvyklém způsobu psaní a zvuku neznámého jazyka. Vzájemné zkoumání se stává poetickou hrou se snovými obrazy plnými slov a znaků, která obě holčičky stále více sbližuje: Překonávání odlišnosti může být tak snadné a krásné, víme-li hned od začátku, že se budeme mít rádi.   

Ponuré obrazy xenofobie
 

„Die Insel“; „Die Insel“; | © Armin Greder/FISCHER Sauerländer Kam to vede, má-li člověk hned od začátku jasno v tom, že by příchozího ze všeho nejraději okamžitě poslal tam, odkud přišel, vypráví Armin Greder ve své obrázkové knize Ostrov (Die Insel), která byla poprvé vydána roku 2002 a kterou na trh nyní nově uvedlo nakladatelství Sauerländer Verlag. Muž, kterého i s jeho vorem vyplavilo na pláž moře, „nebyl jako oni“, toho si byli obyvatelé ostrova vědomi okamžitě: byl nahý. Rybáři bylo jasné, že na moři by nepřežil. „A proto muže přijali“, stojí v knize. Na doprovodné ilustraci vidíme odulé, zlostné tváře mužů s košťaty, hráběmi a vidlemi, jak před sebou ženou trosečníka. Tak tedy vypadá přijetí ve světě, v němž lidé nenabídnou cizinci nic než kozí chlívek a žrádlo pro prasata, a i tak se strachují, vzájemně podněcují ve své nenávisti, dokud se všichni svorně neshodnou na tom, že bude nejlepší muže i s jeho vorem poslat zase zpátky na moře. Ponurý příběh v temných obrazech mající jasné poselství, jež dětem předškolního věku působivě přibližuje, co je to nenávist vůči cizincům a jak málo společného může mít s konkrétními lidmi.

O obtížnosti nových začátků
 

„Bestimmt wird alles gut“; „Bestimmt wird alles gut“; | © Klett Verlag Kniha Všechno určitě dobře dopadne (Bestimmt wird alles gut) autorky Kirsten Boie, kterou v lednu roku 2016 vydalo nakladatelství Klett Kinderbuch, má naději již v názvu. A tahle naděje provází sourozence Hassana a Rahaf ze syrského Homsu, kterým je devět a deset let, celým příběhem. Že je jejich život na konci v zásadních otázkách skutečně lepší, byť rozhodně ještě ne dobrý, ukazuje opatrnost a citlivost, s níž autorka příběh dětem vypráví, aniž by něco přikrašlovala: Své hrdiny a čtenáře nevystavuje pohledu na umírající oběti bombových útoků ve zpustošeném městě či uprchlíky ztroskotavší během nebezpečné plavby přes Středozemní moře, avšak i přesto je z jejího vyprávění patrné, co mají uprchlíci za sebou a co na ně po příchodu do Evropy čeká. Po tříměsíčním pobytu v záchytném táboře se děti musí rozloučit se svými novými kamarády. Ve třídě vzbudí Rahaf zprvu zvědavost několika dívek, ty ale o syrské děvče kvůli jazykové bariéře rychle ztratí zájem. Otcova naděje, že bude v Německu moci znovu pracovat jako lékař, se až do konce knihy nenaplní. Šestičlenná rodina i nadále společně obývá třílůžkový pokoj v ubytovně z unimobuněk. Avšak když je otec na ulici svědkem dopravní nehody, dokáže poskytnout pomoc před příjezdem sanitky a tak ukázat své schopnosti.

Každá strana knihy je rozdělena na dvě poloviny, přičemž ve spodní části je uveden arabský překlad příběhu. Na konci knihy pak stojí první slova a věty v obou jazycích – počínaje otázkami „Jak se jmenuješ?“ přes „Máš chuť?“ až po „Chceš se se mnou kamarádit?“ Objevují se ale rovněž věty jako „Nech mě být!“ a „Nemám chuť!“. Kniha Všechno určitě dobře dopadne není tak jen vyprávěním o novém začátku v cizí zemi, nýbrž dokáže tento začátek i usnadnit.