KOMENTOVANÉ VYDÁNÍ KNIHY „MEIN KAMPF“ „MNOHÉ BYLO NAZNAČENO“

Vydavatelé (zleva doprava): Thomas Vordermayer, Othmar Plöckinger, Christian Hartmann, Roman Töppel
Vydavatelé (zleva doprava): Thomas Vordermayer, Othmar Plöckinger, Christian Hartmann, Roman Töppel | Foto: © Institut für Zeitgeschichte/Alexander Markus Klotz

70 let po smrti Adolfa Hitlera vypršela autorská práva k propagandistickému spisu Mein Kampf, který platí za „nejnebezpečnější knihu světa“. Historici Ústavu pro soudobé dějiny v Mnichově uvedli bezprostředně po uvolnění autorských práv začátkem roku 2016 na trh kritické vydání. Přinášíme rozhovor s vedoucím projektu Christianem Hartmannem.
 

Pane Hartmanne, Váš záměr připravit kritické vydání spisu „Mein Kampf“ narazil dle očekávání na pochybnosti. Jedna z námitek Vašemu počinu vyčítá, že dopřává opět pozornost duchu zloby a nenávisti. I když je text, jak říkáte, „obklíčen poznámkovým aparátem“, základní vyznění se nemění.  

Přichází-li kritika ze strany lidí, kteří přežili holocaust a s knihou už prostě nechtějí být konfrontováni, je třeba ji brát vážně. Na druhou stranu mohu pouze říct: Ta kniha je na světě. Řada exemplářů se dochovala do dnešních dnů, na internetu jsou k dispozici její překlady, je k dostání na celém světě. Bylo tu riziko, že po vypršení autorských práv zaplaví trh dotisky či komentované edice dávající Hitlerovi za pravdu. Teď se ke čtenářům dostává naše vydání. Je otázkou, jakou podobu by měla možná alternativa. 

Vydaní knihy vyvolalo mimořádný zájem. Nebylo o Hitlerovi řečeno už téměř vše?  

Nešlo nám ani tolik o nová fakta jako spíše o shrnutí výsledků 70 let bádaní. Důvody velké pozornosti vidím tři: Prvně: Mein Kampf je tabu. Zadruhé: Kniha je velmi rozšířená a řada lidí chce vědět, co na ní vlastně je. Zatřetí: Teoretických materiálů k nacistické ideologii není příliš mnoho a Mein Kampf má mezi nimi postavení grálu zla. Lidé čekají, že tato kniha přináší souhrn ideologie a umožňuje uchopit fenomén nacismu.   

„masové vyvražďování je přinejmenším naznačeno“

Do jaké míry se kniha kryje s pozdější nacistickou politikou? Je v ní již nastíněna genocida?

V polovině 20. let, kdy Mein Kampf vznikl, nebyla nacistická ideologie ještě propracovaná, mnohé je však naznačeno. Čtyři základní prvky ideologie – rasismus, imperialismus, násilí a diktatura – jsou zde již zřetelně vymezeny a nechybí rovněž návrhy scénářů budoucí války. Co se týče holocaustu, víme, že cesta k němu nebyla přímočará. Mein Kampf sice obsahuje onu pověstnou pasáž, že se mělo „zplynovat 12 tisíc těchto hebrejských prznitelů národa“, rozhodnutí o masovém vyvražďování však padlo teprve mezi červnem a prosincem 1941. Mein Kampf tento vývoj přinejmenším naznačuje.

Které vnější vlivy jsou v knize patrné?

Hitler byl produktem určitého prostředí a Mein Kampf je koláží vlivů, které na něho působily. Formoval ho mimo jiné radikální národní antisemitismus. Jeho zástupci byli v období císařství ještě v menšině, během 1. světové války však byly jejich představy stále více akceptovány. Kořeny nacistické ideologie sahají obecně hluboko do 19. století, či – co se určitých antisemitských stereotypů týče – až do středověku.

„nezměrná drzost, s níž hitler lhal“

Odhalil jste v knize řadu lživých tvrzení – které z nich Vás nejvíce udivilo?

Celkově mě překvapila nezměrná drzost, s níž tento muž lhal. Tvrdí například, že otázka příčin vzniku 1. světové války po roce 1918 nikoho nezajímala a kladl si ji pouze on a jeho strana. Přitom byla tenkrát v Německu tématem čísla jedna.

Po celou dobu se hodně spekuluje o tom, kolik Němců „Mein Kampf“ skutečně četlo. Jaký je Váš odhad?

Myslím, že pravda leží někde uprostřed: tu knihu lidé četli i nečetli. Před rokem 1933 se jí prodalo 240 tisíc výtisků. To číslo se zdá vysoké, ve světle 12 milionů voličů však působí relativně. Hodně lidí volilo Hitlera kvůli jeho proslovům či z jiných nejasných důvodů. Nedokážu si ani skutečně představit, že by někdo takovou knihu četl od začátku do konce. Nejen proto, že je špatně napsaná a zčásti prostě nudná a hloupá. Hitler kromě toho neustále skáče z tématu na téma – genezi strany střídá s obecnými úvahami, vlastní situací, zahraniční politikou. Tento typ „traktátové literatury“ byl tehdy velmi rozšířen, protože otázka dalšího politického vývoje lidi zajímala. I Mein Kampf si během let mohly přečíst miliony lidí, nebyla to však „kniha Němců“, jak tvrdili nacisté.

„vydání nikoliv pro odborníky, nýbrž pro všechny“

Může Vaše vydání pomoci mladým lidem lépe pochopit dobu nacismu?

Koncipovali jsme je každopádně jako populárně-naučný projekt – nejde o edici pro odborníky, ale pro všechny. Úprava je vstřícná ke čtenářům a jazyk srozumitelný. Jistě, na 2 000 stranách je 3 700 poznámek, jiné řešení však nepřicházelo v úvahu. Myslím, že se naše koncepce osvědčila. Vždy mě potěší, když dostanu dopis od lidí, kterým neušla drobná chyba. Kdo zjistí, že na straně 1 712 chybí čárka, knihu skutečně četl.

Hodně reakcí přišlo i ze zahraničí.

Mimo jiné jsme obdrželi řadu žádostí o překlad a jako první se zabýváme možností vzniku anglické verze. Celý svět se zajímá o to, jak v Německu zpracováváme naši historii. To platí zejména pro země, pro něž je vyrovnání se s pozůstatky diktátorských režimů zásadní z existenčního hlediska. Považuji za důležité, že jsme ukázali možný přístup.