ROZMANITOST V KNÍŽKÁCH PRO DĚTI HLEDAJÍ SE HRDINOVÉ Z MIGRANTSKÉHO PROSTŘEDÍ

Malí přátelé literatury;
Foto (detail): © Christopher Futcher/iStock

Při zobrazování moderní německé společnosti má literatura pro děti co dohánět.

Když paní Copáková konečně otevře podivný balík, nestačí se obyvatelé Jasmánie divit – poštou bylo doručeno miminko tmavé pleti a to teď velkýma očima rozhlíží kolem sebe. Ani čtenáři klasické dětské knížky Michaela Endeho Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema, (v německém originále Jim Knopf und Lukas, der Lokomotivführer) se při vydání této knížky v roce 1960 asi nestačili divit, že je řadou napínavých dobrodružství provází mladý hrdina Jim, jaký v německy psané literatuře pro děti neměl tehdy obdoby: milý, podnikavý, chytrý a – jak bychom řekli dnes – z migrantského prostředí.

V současnosti jsou už milé, chytré děti z migrantského prostředí neodmyslitelnou součástí školek a škol v Německu. V obrázkových dětských knížkách však ještě ani zdaleka nejsou tak samozřejmě zastoupeny jako ve skutečnosti. Tato okolnost se dotýká především rodin, které nemají své kořeny výhradně v Německu. Nakladatelství dostávají tu a tam dopisy, ve kterých takové rodiny líčí svou situaci – jejich děti často nenacházejí v dostupných knížkách hrdiny, se kterými by se mohly ztotožnit.

LIDÉ TMAVÉ PLETI SE V DĚTSKÝCH KNÍŽKÁCH TÉMĚŘ NEVYSKYTUJÍ

Podobnou zkušenost udělalo mezikulturní zařízení sociální péče Maiouma v Hamburku, když chtělo v roce 2012 vystavit dětské knížky s hrdiny tmavé pleti. Vychovatelé zjistili, že ve většině dětských knížek vydávaných v Německu se lidé tmavé pleti vůbec nevyskytují. Nalezli je však v knížkách pro děti, vydávaných v USA a ve Velké Británii, což Klause Humanna z nakladatelství Aladin nepřekvapuje: „Knihy o cizosti,“ říká, „nakupujeme spíš ze zahraničí.“ Tam je podle něj přístup k tomuto tématu obvykle samozřejmý a nekomplikovaný, zatímco knihy vycházející v Německu působí často úporně snaživě.

I v německých knížkách pro děti se sice vyskytují postavy z migrantského prostředí – ale téměř vždycky jen jako součást skupiny, nikoli jako samostatní hrdinové. Ať už jde o knihy jako Dancing Girls od Heike Abidi nebo Fußball-Haie od Andrease Schlütera a Irene Margil – v německých knížkách pro děti dnes už téměř každá parta prázdninových kamarádů, každá dívčí parta nebo sportovní tým zahrnuje členy, jejichž rodiny nebo přinejmenším jeden rodič pocházejí z jiných zemí. Tak tomu nebylo vždy. „Jak jsme byli hrdí, když jsme asi po 15 letech vydávání knížek o dívence Conni zahrnuli mezi děti v mateřské škole, kde se příběh odehrává, postavu turecké holčičky,“ vzpomíná Klaus Humann, který byl do roku 2012 ředitelem nakladatelství Carlsen. Ediční řada Conni, která prostřednictvím děvčátka Conni vysvětluje dětem svět, patří k oblíbeným stálicím nakladatelství Carlsen.

O takový úspěch usiluje evidentně mnoho nakladatelství. „Dětská knížka s hrdinou cizího původu,“ říká knihkupec během rozhovoru, „je okamžitě vnímána jako problematická, a to především ze strany rodičů. A knížky kupují dětem nejvíc právě rodiče.“ Pracovnice jednoho velkého německého nakladatelství se dokonce zmínila, že postavy, kterým jsou v příbězích připisovány zcela jasně africké nebo asijské kořeny, jsou v ilustracích na obalech knih vědomě vyobrazovány nejednoznačně. Nakladatelství prý příležitostně nechává při překladech cizojazyčných titulů dokonce předělávat ilustrace tak, aby barva kůže jednotlivých postav byla pro německý trh světlejší. Také zde je to opět kvůli rodičům, kteří by se mohli domnívat, že tématem takové knížky je integrace – místo aby integraci samozřejmě předpokládali.

NA DRUHÉ STRANĚ: DOGMATIČTÍ INTERNETOVÍ RECENZENTI

Toto téma je choulostivé a nakládání s ním vede často od zdi ke zdi. Kdo píše příběhy, které se odehrávají v Africe a mají hrdiny tmavé pleti, doslechne se na jedné straně, že bílý Evropan by měl od takových námětů dát ruce pryč. To bylo řečeno i autorce dětských knížek Kirsten Boie, když vyšla její nejnovější kniha o čiperném chlapci Thabovi, který v jedné zemi na jihu Afriky začne jako detektiv a gentleman řešit případ s nosorožcem (německy Thabo, Detektiv und Gentleman: Der Nashorn-Fall). Na druhé straně se nacházejí hodnocení knih pro děti u společnosti Amazon, které poukazují výhradně na to, kolik dětí z migrantského prostředí se v příslušné knize vyskytuje a jakou roli v ní hrají – vždy ve vztahu k evidentně německým postavám. Monika Osberghaus z nakladatelství Klett Kinderbuch označuje tyto dogmatiky za „sčítače blonďatých kštic“. Podle ní je zapotřebí určitý čas, než se toto téma bez zbytečných emocí a samo od sebe v dětských a obrázkových knížkách opravdu ujme.

Jak by to mělo probíhat? Dobrým příkladem je série Die wilden Zwerge (Divocí trpaslíci) (autoři: Meyer, Lehmann a Schulze) ze stejného nakladatelství. Ne na všech malých klucích a holkách z migrantského prostředí ze skupinky neposedů z mateřské školy je vidět, že jejich rodina pochází z jiné země. Někdy je to jen jediná věta, která prozrazuje, že například rodiče jednoho kluka přišli do Německa jako pozdní vysídlenci z Kazachstánu. Není to nic velkého, ale pro tuto knihu je to drobné obohacení.