Společenské hry
Hravé trávení času

Německo je země hravosti
Foto (výřez): © ebednarek - Fotolia.com

Dny společenských her nejsou ve věku počítačových her ještě ani zdaleka sečteny. Naopak: Německé společenské hry jsou oblíbené i za hranicemi Německa.
 

Hráčky postupně přicházejí. Pozdraví se, prohodí spolu pár slov a fenka Luna se mezitím uvelebí pod stolem. Za chvilku už se čtyři ženy ve věku mezi padesátkou a osmdesátkou pohrouží do hry. „Před 25 lety jsme se seznámily prostřednictvím novinového inzerátu a od té doby se scházíme každých 14 dnů a hrajeme dvojitou hlavu,“ vypráví Barbara Böhlke. Už čtvrt století má hrací večer pevné místo v jejím diáři.

Tato skupina žen ze severu Německa, která se schází u karetní hry zvané Dvojitá hlava (německy Doppelkopf), rozhodně není se svou vášní pro hru jediná. Téměř každý druhý Němec (47 %) tráví alespoň příležitostně čas deskovými, karetními nebo jinými společenskými hrami, jak zjistil institut pro výzkum trhu Ipsos v roce 2015.

PŘITAŽLIVOST A ZÁHADNOST HRY

Puzení ke hře je v člověku hluboko zakořeněné. Hra člověka baví, probouzí motivaci a uvádí do chodu učební procesy. Už německý dramatik a básník Friedrich Schiller rozpoznal význam hry: „Člověk si hraje pouze tehdy, je-li v plném významu slova člověkem, a celým člověkem je pouze tehdy, když si hraje.“

Dodnes však neexistuje žádná uznávaná definice toho, co lze vůbec chápat jako hru. Ani otázka, proč hra člověka baví, není definitivně vyjasněná. Že se hra dá tak obtížně uchopit, souvisí pravděpodobně s rozpory, které spočívají ve hře samotné. Na jednu stranu umožňuje hra únik ze všednodenního života, na druhou stranu se hra daří pouze tehdy, když se hráči podřídí jejím pravidlům. Ani to, že hra člověka baví, nevylučuje, že je hrána s maximální vážností. A koneckonců hra umožňuje také ledacos z toho, co by ve skutečnosti možné nebylo – vžít se do cizích rolí, podstoupit riziko bez následků a poměrně jednoduše dosáhnout vítězství a uznání.
 
Harun Maye, vědec z Mezinárodního kolegia pro výzkum kulturních technik a pro mediální filozofii (IKKM) na Univerzitě Bauhausu ve Výmaru, tvrdí, že „dobrá hra musí být především opakovatelná. Hra, kterou nestojí zato hrát víckrát, se vlastně nehodí ani k tomu, aby ji člověk hrál jednou nebo dvakrát“.

HRY JAKO HOSPODÁŘSKÝ FAKTOR

Německo je země her, a to nejen kvůli tomu, že setkávání při hře patří k časté náplni volného času, jako je tomu i u zmíněné karetní skupiny kolem Barbary Böhlke. V Německu se také propůjčuje cena „Hra roku“, které je nejvýznamnějším oceněním v oboru her. V Essenu se každoročně koná největší mezinárodní spotřebitelský veletrh společenských her (SPIEL). V Horních Francích vychází časopis Spielbox, věnovaný deskovým hrám, který se mezi časopisy tohoto druhu pyšní nejvyšším nákladem na světě. „Více než 30 milionů prodaných her vytváří ročně obrat 400 milionů eur,“ shrnuje situaci na trhu předseda Svazu herních vydavatelství, Hermann Hutter. 20 % až 50 % německých her se prodává do zahraničí, což dělá z těchto her úspěšný vývozní artikl.

TYPICKY NĚMECKÉ

Začátek mezinárodního vítězného tažení německých společenských her souvisí s kultovní hrou Osadníci z Katanu (v německém originálu Die Siedler von Catan). V průběhu dvaceti let od jejího vzniku v roce 1995 bylo prodáno více než 22 milionů kusů této hry a hra byla přeložena do více než 30 jazyků. Od té doby získaly německé deskové hry jako Katan nebo Carcassone celosvětově velké renomé. Ba co víc: Označení „german-style games“ pro autorské hry v německém stylu, které se vyznačují poměrně jednoduchými pravidly, jedním nadřazeným tématem a únosnou dobou trvání, se postupem času už vžilo jako specifický žánr. „German-style“ přitom není ani tak označením národního původu, jako spíš synonymem pro náročné a kvalitní hry.

DIGITÁLNÍ KONKURENCE

Zástupci analogového herního odvětví se digitální konkurence podle vlastních slov obávat nemusejí. V roce 2015 stoupla v Německu poptávka po společenských hrách o 11 % ve srovnání s předchozím rokem. Podle Hermanna Huttera mohou analogové a digitální hry „dobře koexistovat“. Takzvané hybridní hry, které jsou spojením klasických deskových her s elektronickými komponentami, vytvářejí nový žánr. Když například smartphone vysvětluje pravidla, dohlíží na herní tahy a počítá body nebo když tablet slouží jako hrací deska, vznikají neobvyklé herní zážitky. Deskové hry bývají také stále častěji převáděny do mobilních aplikací a lze je pak hrát na smartphonu.

Proti digitální konkurenci pomáhají však také jiné herní principy. Při stolních RPG hrách (anglicky Role Playing Game),  označovaných také jako „Pen & Paper“, zaujímají hráči role fiktivních postav a prožívají prostřednictvím vyprávění společné dobrodružství. Hlavní herní pomůckou je při této hře tužka a papír k zaznamenání charakteru postav, často se používají také kostky nebo jiné náhodné prvky. Kombinace deskových her a improvizačních vyprávění, jako je tomu například u hry Černé oko (německy Das Schwarze Auge) představuje podle Haruna Maye avantgardu analogových společenských her. Dobrodružství, která jsou společně prožívaná prostřednictvím vyprávění, „se počítačovou hrou nedají simulovat, ale dají se zažívat pouze při sezení u jednoho stolu“. K radosti ze hry vždycky patří také družnost. To může potvrdit i Barbara Böhlke: „S hraním karet jsem vyrůstala a hraju prostě ráda, ale k našim večerům u karet patří také to, že si navzájem dobře rozumíme.“

DISKUTUJTE S NÁMI

Jsou deskové hry vůbec ještě aktuální? Co se hraje ve vaší zemi? Sdělte nám svůj názor.