mladí bezdomovci
„Pytlík buráků na den“

Německo je zemí blahobytu, a přesto přibývá mladých lidí, kteří nemají stálé bydlení nebo žijí na ulici. Mnoho z nich končí v Berlíně.
 

Na první pohled to vypadá jako na nějakém dobrodružném hřišti. Pestrobarevné stany a boudy z dřevěných prken, graffiti a mezi tím vším mladí lidé, kteří posedávají na skládacích židlích pod stromy a přátelsky se zdraví. Toto nelegálně obsazené, původně ladem ležící prostranství na břehu řeky kdesi v Berlíně působí sice zpočátku romanticky, ale tak romantické ani zdaleka není. Někteří jeho obyvatelé si tento životní styl sami vybrali, ale pro většinu z nich je to spíš řešení akutní nouzové situace. Nechtějí, aby je někdo poznal, protože jejich život by pak mohl být ještě obtížnější, než už beztak je. Místa a osoby v tomto článku zůstanou proto anonymní.

Mladý Španěl Roberto (jméno změněno), ročník 1990, žije v německém hlavním městě jako bezdomovec už osm měsíců, z toho čtyři měsíce v modrém stanu na břehu řeky. Je to jediný příbytek, který bývalému studentovi filozofie z Madridu zůstal. Jako toaleta slouží prkenné bednění. Kvůli sprchování, praní prádla a jídlu jezdí Roberto do charitativního zařízení Klik. Toto kontaktní centrum slouží mladým lidem žijícím na ulici. „Někdy mám k jídlu jen pytlík buráků za den,“ říká Roberto dobrou angličtinou. „Buráky stojí jen 65 centů a dokážou nadlouho zasytit.“

Útěk do stanu

Roberto lebt bei Wind und Wetter im Zelt | © Andrea Marshall Že je takový život náročný, je na tomto mladém muži s krátce střiženými černými vlasy vidět. Je hubený a působí nervózně a vystresovaně. V Berlíně zakotvil při hledání práce – a také kvůli tomu, že rád cestuje. Předtím pokračoval Roberto ve svém studiu filozofie v italském Turíně a pracoval jako učitel španělštiny a v Londýně se pak půl roku živil jako číšník. Obojí bylo spojeno se stálým bydlištěm. Důvodem, proč se zatím nevrátil do svého rodného Španělska, je mimo jiné tamní vysoká nezaměstnanost mladých lidí. 45 % mladých Španělů bylo v dubnu 2016 bez práce. A dalším důvodem jsou i komplikované rodinné poměry – otec architekt, matka inženýrka, ale když se manželství rozpadlo, ocitlo se pět jejich dětí uprostřed ošklivých rozvodových tahanic. Otec mezitím zemřel a s matkou už Roberto nechce mít nic společného. Raději žije za každé nepohody ve stanu v Německu.

Největší přání: registrace

Roberto patří ke zvláštní skupině mladých bezdomovců – ani jeden z nich nemá německý pas. „Snahy mnoha z nich ztroskotaly na německé byrokracii,“ vysvětluje Anett Leach z kontaktního centra Klik. Tam se o tuto skupinu starají. Problém je, že cizinci hledající práci potřebují k výkonu práce úřední registraci. K registraci je však požadován doklad o stálém bydlišti, jenomže byt si zase může dovolit jen ten, kdo má práci. „Je to začarovaný kruh,“ říká Anett Leach.

Klik – Kontaktladen für junge Menschen auf der Straße in Berlin | © Isis e. V. Oficiální cestou se dostane dál jen ten, kdo najde zaměstnavatele nebo pronajímatele, ochotného podepsat smlouvu bez zajištění. Ostatní se protloukají, jak se dá – pracují načerno za žebráckou mzdu například na stavbách nebo si obstarávají živobytí sběrem zálohovaných lahví, žebráním, prodejem novin nebo i kriminalitou.
 
Jako Španěl, tedy občan Evropské unie, by měl Roberto vlastně nárok na státní podporu v Německu. Ale úřady neplatí. Není divu, že Roberto říká: „Moje největší přání? Aby se mi brzy podařilo získat registraci.“ Než se mu to podaří, živí se drobnými pracemi v charitativním centru Klik.

Na ulici nejsou moc vidět

V Německu žije odhadem 400.000 bezdomovců. Podle Německého institutu mládeže postihuje bezdomovectví stále častěji mladé lidi. Studie z roku 2015 hovoří o 20.000 mladých lidech do 27 let, kteří žijí mimo systém. Nechodí do školy, nemají práci a nedostávají ani podporu od státu. Mnoho z nich končí jako bezdomovci nebo narkomani. „Tyhle mladé lidi ale na ulici příliš často neuvidíte,“ říká sociální pracovnice Ines Fornaçon z berlínské streetworkerské stanice Station Off Road Kids. Oni obvykle nespí přímo na ulici, ale přespávají u různých kamarádů – často i celé roky. Říká se jim tu „Sofa-Hopper“. Své sociální kontakty přesunuli na internet: „Setkávají se spíš na internetových aplikacích, jako je WhatsApp, než na veřejných prostranstvích.“ Vzniklo tak vlastně skryté bezdomovectví. Tento trend lze však pozorovat už zhruba deset let.

Na ulici žijí už třináctileté děti

Die jüngsten Wohnungs- und Obdachlosen sind etwa 13 Jahre alt | © Roman Bodnarchuk - Fotolia.com Mladí lidi v Německu se stávají bezdomovci z různých důvodů. Jen zřídka je však důvodem chudoba. Většina takto postižených zažila zanedbávání, násilí nebo zneužívání v rodině. „Odpírání lásky existuje ve všech vrstvách,“ potvrzuje Ines Fornaçon.
 
Nejmladším bezdomovcům je kolem 13 let, většinou utekli z domova, z dětského domova nebo pěstounské rodiny, tvrdí pracovníci kontaktního a poradenského centra KUB, které se stará o třináctileté až dvacetileté bezdomovce, žijící na berlínských ulicích. V roce 2015 jich bylo přesně 555. Mnoho těchto mladých lidí přijíždí do hlavního města z jiných oblastí Německa. Přijíždějí často v žalostném stavu – vyhladovělí, podvyživení, zanedbaní a bez jakýchkoli kontaktů. Jejich všednodenní život určují stále častěji drogy, kriminalita a prostituce.

Pomoc ku svépomoci

Charitativní zařízení se pokoušejí těmto mladým vykořeněným lidem usnadnit kroky do spořádaného života. Sociální pracovníci se s nimi setkávají buď přímo v sociálně problematických lokalitách Berlína nebo ve vlastních poradnách nebo na internetovém chatu. Nabízejí jim krizovou pomoc ve formě lékařské péče, jídla, oblečení a nouzových míst k přespání. Zatímco těm nejmladším bezdomovcům poskytují opatrný doprovod, doplněný o nabídku tvůrčích aktivit, jako je divadlo, hudba nebo kreslení, mladé dospělé se snaží především podpořit v tom, aby si dokázali pomoct sami. Některým mladým bezdomovcům se pak podaří návrat do společnosti. Jiní zase zmizí. Jejich osud zůstává nejasný.

Roberto möchte irgendwann die deutschen Philosophen im Original lesen | © Andrea Marshall" Roberto si chce dál hledat stálou práci a bydlení v Berlíně. Nejpozději do zimy, která bývá v Berlíně tuhá, chce svou situaci vyřešit. Naději vkládá do zahájeného kurzu němčiny, který pro něj zorganizovali pracovníci charitativního centra Klik. Německy se chce bývalý student filozofie Robert učit také proto, aby si mohl přečíst díla německých filozofů v originále. Jeho snem je pracovat v budoucnosti jako učitel – ať už v jakékoli zemi.

Diskutujte s námi

Může bezdomovectví postihnout každého? Znáte mladé lidi, kteří jsou bez domova? Jaká je situace mladých bezdomovců ve vaší zemi? Podělte se s námi o své zkušenosti.