GENDEROVÝ RAP Proti sexismům

Leila Akinyi, raperka z Kolína nad Rýnem
Leila Akinyi, raperka z Kolína nad Rýnem | Melting Pot Records

​Na začátku byly role jasně rozdělené: muži zotročují ženy. Čím více se však genderový diskurz diferencuje, tím rozmanitější jsou také přiřazení v prostředí německého hip hopu. Scéna je v pohybu.

Pokud bychom měli důvěřovat videoklipům k rapu - jak píší Kiwi Menrath a Clara Völker v antologii female hiphop, tak „ženy v hip hopu nic neznamenají. Zůstávají němé a pasivní - ženy nejednají, přizpůsobují se a myslí jen na muže, na které mají, ať už z jakéhokoliv důvodu, zálusk.“ Sborník Female hiphop vyšel již v roce 2007, avšak co Menrath a Völker diagnostikují, platí i dnes: Ženy slouží v obrazovém světě hip hopu konajícím mužům jako „symbol statutu“ a jsou v nejlepším případě statistkami, které se redukují „na svou sexualitu a tělesnost“. 

Zároveň by bylo takové jednostranné zjištění v celkovém panoramatu dnes stejně chybné jako bylo již tehdy. Právě toto dokládají obě autorky zobrazením rozmanitých ženských vzorů od Queen Bitch přes Conscious Sista až po Gangstarapperin stejně kontrafakticky jako působivě. Neboť: „Můžeme se na to dívat z různých úhlů, rapová scéna prostě je a bude komický houf plný ambivalencí“ - tak se v té samé antologii vyjádřila queer feministická berlínská raperka a provozovatelka labelu Sookee.

KLIŠÉ A ODMÍTNUTÍ

Tyto protiklady formují dodnes veřejný obraz hip hopu, který se jako urbánní afroamerický hudební styl nacházel a nachází pod palbou kritiky kvůli sexismům tak silně jako žádný jiný žánr pop music. Rap je považován za ženami opovrhující, ultramužské prostředí – zároveň byly ženy v této scéně vždy prezentovány jako sebevědomé aktérky. Nebyly však vnímány natolik silně nebo byly považovány v nejlepším případě za výjimečné úkazy. Německy mluvící průkopnice jako Cora E, Aziza A, Nina MC nebo kvůli svému úspěchu v hlavním proudu často nenáviděné Tic Tac Toe nebo Schwester S alias Sabrina Setlur nejsou dnes dalekosáhle aktivní a jsou známé spíše mezi odbornicemi a odborníky. Od začátku devadesátých let úspěšná skupina Beginner mezitím vydala v létě roku 2016 nové album. Jeho název, Advanced Chemistry, vzdává hold stejnojmenné crew – která byla od konce osmdesátých let součástí stejné scény v Heidelbergu jako Cora E.

SNejpozději od počátku 21. století existují v Německu silnější snahy zviditelnit ženy v rapu a oslovit posluchače genderovou tematikou: pomocí platforem jako femalehiphop.net, časopisu An Attitude, festivalů jako „Female Focus“ a „We B* Girlz“ nebo veřejných diskuzí a vědeckých článků. Ale i dnes naleznete na internetu diskuze k otázce „Jaké existují raperky?“ nebo novinářské příspěvky s názvy jako „Pět raperek, které byste měli znát“ - nemyslitelné, že by mužský pohlavní znak mohl vést ke srovnatelnému zevšeobecnění. Aktérky jako Lady Bitch Ray nebo Schwesta Ewa, které se stejně jako jejich mužští kolegové chlubí sexuální potencí, jsou na portálech jako je Youtube pravidelně označovány za „šlapky“, nahněvaně posílány „zpět do kuchyně“ nebo jsou rasisticky napadány z důvodu jejich tureckých, respektive polských kořenů.

NOVÁ INTERPRETACE A NORMALIZACE

Zároveň však probíhá proces normalizace. Čím zřetelněji a rozmanitěji se ženy jako osoby, které nechtějí být zařazeny do žádného jednoznačného pohlavního vzorce, pohybují v rapu, tím méně musí svoji přítomnost v něm legitimizovat. Vědomě „drsné“ hudebnice jako Antifuchs nyní rapují „ne jako žena“, ale „jako muž“, duo SXTN „šuká tvoji matku“ a Kitty Kat vyžadují stejně jako Sido „vykuř mi péro“. Machistická gesta moci se tedy používají nezávisle na pohlaví, zatímco zároveň mužské formace jako K.I.Z., jež původně vydávala u labelu „Royal Bunker“, který je známý svým agresivně sexistickým battle rapem, představuje sexismus ve svých textech stále více jako žánrovou satiru a pořádá u příležitosti mezinárodního dne žen koncerty „Women Only“.

Haiyti, mysteriózní trap raperka z Hamburku, stejně jako hipster raperka bulharského původu Dena („M.I.A. z Neuköllnu“) všechny přívlastky rovnou opouští. Produkuje zvuk, který zní stejně psychedelicky zdrogovaně jako zvuk jejích kolegů a u kterého pohlaví není tématem. Raperky jako Akua Naru nebo Leila Akinyi z Kolína nad Rýnem naopak s největší samozřejmostí hovoří o rasismu nebo sexismu ve spojení s tím, že jsou černé a ženy – tato forma žánru se nazývá „Conscious-Rap“, jejich texty se zabývají společenskými a politickými tématy. Také Miss Platnum a Eunique, které se pohybují jako veteránka, respektive nováček v oblasti neosoulu a hip hopu, dávají ve svých textech prostor hněvu na sexismus. 

Raperka Haiyti z Hamburku

Berlínský label raperky Sookee „Springstoff“ se ustavičně snaží skrze rozhodně politické a pedagogické povědomí o nízkoprahové zprostředkování feminismu a antisexismu pomocí hudby. Díky hudebnicím a hudebníkům jako FaulenzA nebo Msoke nabízí fórum také transgenderovým osobám, které nechávají svou sebevědomě žitou identitou zhroutit hranice mezi dvěma pohlavími, jež jsou v rapu považovány za zásadní. To samé platí o afroamerickém experimentálním raperovi jménem Black Cracker, který žije v Berlíně a vysoce uměleckým způsobem filozofuje o své přeměně v muže. 

Neboť ženy dávno překonaly status okrasného doplňku v hip hopu. Rap dospěl díky různým aktérkám do éry, ve které je existence pouze dvou jasně definovaných pohlaví zpochybňována – ať už je to skrze hypersexuální vystoupení, která fungují jako maškaráda, skrze dívky, které jsou „one of the boys“ a tím zpochybňují, co vůbec znamená být chlapcem, nebo skrze lidi mimo jakékoliv genderové normy. Neboť nejúspěšnější populární hudební žánr, který bývá často považován za sexistický a homofobní, je naštěstí právě tím, co z něj dělají jeho protagonistky a protagonisté.