Německá knižní cena Útěk před sebou samým

Nositel ceny Bodo Kirchhoff
Nositel ceny Bodo Kirchhoff | Foto (detail): © Laura J. Gerlach

Bodo Kirchhoff získal za svou novelu „Widerfahrnis“ Německou knižní cenu za rok 2016. Prodejní úspěch jeho knihy je tím naprogramovaný – stejně jako v případě laureátů jiných literárních ocenění v Evropě i ve Spojených státech.
 

Spravedlnost občas dodatečně zavládne i na literární scéně: Bodo Kirchhoff si nominaci na Německou knižní cenu vysloužil již roku 2012 svým mnohovrstevnatým románem Die Liebe in groben Zügen, navzdory řadě nadšených recenzí se mu však nepodařilo postoupit do užší nominace. Teď uspěl a za novelu Widerfahrnis získal na Frankfurtském knižním veletrhu cenu dotovanou částkou 25 000 eur.
 
Děj knihy začíná zcela obyčejně v moderním činžovním domě v předhůří Alp. Jedné sychravé dubnové noci usedá pár, který již překročil šedesátku a v srdci si nese spoustu deziluzí, do auta a vydává se do Itálie. Muž se ženou projíždějí zemí křížem krážem, aniž by v podstatě věděli, co hledají. Bývalý majitel malého vydavatelství a zkrachovalá majitelka obchodu s klobouky, kteří se sotva znají, utíkají před svými životy uvízlými ve všednosti, před minulostí, před sebou samými. Marně.

zdánlivá láska k bližnímu

Neboť uniknout samozřejmě nemohou. V Itálii kromě toho všude narážejí na lidi prchající opačným směrem. A pak před nimi v sicilské Catanii stojí najednou zhruba dvanáctileté děvče v roztrhaných šatech a nabízí jim bez jediného slova řetízek. Muž se ženou vezmou dítě s sebou do hotelu, koupí mu oblečení a vžívají se do role jeho rodičů, pomocníků a zachránců. Za zdánlivou láskou k bližnímu se však ani tak neskrývá nezištnost jako deficity stárnoucího páru a typicky německé fantazie o spasení světa. Kirchhoff spojuje v novele Widerfahrnis suverénně svá velká témata – lásku, muže a ženy a nikdy nekončící hledání životního štěstí s aktuální problematikou uprchlíků. „Neslýchanou událostí“, která je pro novelu typická, je zde vlastně celá cesta, především však její zneklidňující konec…
 
Pocta, která podle názoru řady kritiků přichází s několikaletým zpožděním a platí vlastně celému Kirchhoffovu dílu, je také zadostiučiněním autorovi, který patřil k iniciátorům Německé knižní ceny. „Byl jsem přesvědčen, že by v Německu měla existovat nějaká forma podpory románové tvorby“, vzpomíná v rozhovoru pro deník Die Welt. Ne všichni byli stejného názoru. „Požadavek na vznik ‚německé‛ literární ceny se tehdy u lidí setkal téměř se zděšením.“

dlouhá cesta ke knižní ceně

Je jen těžko představitelné, že navzdory všem dotovaným oceněním a stipendiím, Ceně Georga Büchnera a Mírové ceně německých knihkupců neexistovalo dlouho žádné ocenění pro nejlepší román či nejkvalitnější beletristické dílo v německém jazyce. Avšak na rozdíl od situace panující například ve Francii, Spojených státech či Velké Británii vládla v Německu nechuť k výběru jednoho konkrétního díla z přehršle nově vydaných titulů.
 
Coby spisovatel, pro něhož je psaní zdrojem obživy, myslel Kirchhoff samozřejmě i na marketingový efekt takovéhoto ocenění. Ten je obzvláště dobře patrný v případě Goncourtovy ceny, nejvýznamnějšího literárního ocenění udělovaného ve Francii od roku 1903 nejkvalitnějšímu beletristickému titulu roku. Cena je dotována pouze symbolickými deseti eury, avšak z oceněných knih se stávají bez výjimky bestsellery. Skutečnost, že díla laureátů vydávají převážně velká nakladatelství Gallimard, Grasset či Seuil, je trvalým terčem kritiky.  

žádné ocenění se neobejde bez diskusE

Odlišná situace panuje v případě její britské obdoby, Man Bookerovy ceny za literaturu, dotované částkou 50 000 liber. Aby velká nakladatelství neměla na cenu vliv, využívá se složité procedury: Nadace udělující ocenění svolává poradní sbor, který každý rok volí nové porotce. Také ve Velké Británii se knihy postoupivší už jen do užšího výběru automaticky lépe prodávají. Vlastní ceremoniál předávání ocenění přenášený televizí je pak definitivní zárukou, že se vyznamenané dílo zařadí mezi bestsellery. To platí rovněž pro Pulitzerovu cenu, jíž jsou v USA od roku 1917 oceňovány vedle textů novinářů také divadelní hry, poezie, naučná literatura a románová tvorba.

Diskuse, zda si ten či onen autor cenu zasloužil, provázejí rovněž Německou knižní cenu již od prvního ročníku. Některá díla se přirozeně dočkají obliby u širšího publika, jako tomu bylo v případě románu Julie Franck Die Mittagsfrau či Kehlmannova Die Vermessung der Welt, jiným, náročnějším titulům (např. Die Erfindung der Rote Armee Fraktion durch einen manisch-depressiven Teenager im Sommer 1969 Franka Witzela) se podaří dostat do žebříčku bestsellerů jen na krátký čas. Ostatně vždy se projeví osobní preference jednotlivých lidí a ty se nakonec vzájemně vyváží“, říká Bodo Kirchhoff, jenž může být coby iniciátor ocenění a nyní také jeho laureát spokojen: „Je třeba objevit knihu, která by si měla najít své čtenáře, a spolu s ní i další, srovnatelně zajímavé tituly. A to se tomuto ocenění vždy povedlo.“