CARTE BLANCHE MIDDLE EAST „MOŽNÁ VŠICHNI BOJUJÍ spíš SAMI SE SEBOU“

Aktivista Lukáš Houdek se v rámci projektu Carte Blanche Middle East vydal na dva týdny do jordánského Ammánu a navštívil tamní LGBTI scénu.
Aktivista Lukáš Houdek se v rámci projektu Carte Blanche Middle East vydal na dva týdny do jordánského Ammánu a navštívil tamní LGBTI scénu. | Foto: Lukáš Houdek

Existuje v Jordánsku LGBTI scéna, tedy scéna leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů resp. transgender osob a intersexuálů? A je postoj Čechů k homosexuální lásce opravdu tak liberální, jak se na první pohled zdá? V Goethe-Institutu se diskutovalo na téma „Amman Same Sex Love“. Výsledky možná překvapí.

Tato diskuse uspořádaná v Goethe-Institutu v Praze byla plná smíchu, přestože témata byla závažná – homosexualita v muslimské zemi, rodinné konflikty, hra na schovávanou v běžném životě. Diskuse s názvem „Amman Same Sex Love“ se zúčastnili Khalid Abdel-Hadi, šéfredaktor jediného LGBTI magazínu na Blízkém východě, Hana Kulhánková, ředitelka festivalu filmů o lidských právech Jeden svět, a Mohammad, který nechtěl uvést své příjmení, člen LGBTI scény v Ammánu. Akci moderoval Lukáš Houdek, který v rámci iniciativy Hate Free bojuje v Česku proti nenávisti a rasismu.

Toto pražské setkání stojí v mnoha ohledech za povšimnutí. Česká republika je sice považována za zemi, která je velmi tolerantní vůči sexuálním menšinám, ale zato výhrady vůči muslimům jsou zde značně rozšířené. Odpůrci islámu zde v uplynulém roce dokázali vícekrát zmobilizovat stovky účastníků demonstrací proti domněle hrozící islamizaci. „Mluví se hodně o nich, ale nikdy s nimi,“ říká Houdek.

Český aktivista Lukáš Houdek (vlevo) a Khalid Abdel-Hadi, šéfredaktor jediného LGBTI magazínu na Blízkém východě Český aktivista Lukáš Houdek (vlevo) a Khalid Abdel-Hadi, šéfredaktor jediného LGBTI magazínu na Blízkém východě | Foto: František Šeda/Goethe-Institut

 „PROBLÉMEM NENÍ NÁBOŽENSTVÍ, ALE TRADICE“

Podle Mohammada a Khalida Abdel-Hadiho nemůže za to, že je život pro homosexuály v jejich zemi těžký, víra. Abdel-Hadi je LGBTI aktivista – a praktikující muslim. „Znám mnoho lidí z LGBTI komunity, kteří jsou věřící muslimové nebo také křesťané. Problémem však není náboženství, ale tradice.“ Mohammad – zda je to jeho pravé jméno, zůstává nejasné – s ním souhlasí. Tento mladý architekt se ke své homosexualitě doposud nehlásil. Jeho rodiče, u kterých žije, o tom sice vědí, ale jeho bratři se o tom v žádném případě nesmějí dozvědět. „To by pro mě bylo nebezpečné.“

Mohammad je jedním z jordánských homosexuálů, se kterými se Lukáš Houdek seznámil v jordánském hlavním městě Ammánu, když tam v rámci projektu Carte Blanche Middle East dva týdny pobýval, aby poznal tamní LGBTI scénu. V rámci tohoto projektu vytvářejí tři Goethe-Instituty ze severní Afriky a Blízkého východu společné kulturní programy se třemi Goethe-Instituty ze střední a východní Evropy. Bejrút se tak dostává do Bratislavy, Káhira do Vilniusu a Ammán do Prahy – a tak se dostali do Prahy také Khalid Abdel-Hadi a Mohammad. Mohammadova rodina o tom však nemá ani potuchy. Co tedy řekl doma? Mohammad jen pokrčí rameny a ušklíbne se: „Pro ně jsem na odborné konferenci s ostatními architekty.“

HOMOSEXUÁLNÍ ŠEJKOVÉ A „MIPSTERZ”

„Homosexualita v Jordánsku sice není trestná, ale v naší společnosti jsou beztak mocnější zákony rodiny,“ říká Abdel-Hadi, který už devět let píše ve svém internetovém magazínu My.Kali články zaměřené proti sociální stigmatizaci. Na titulní stranu jeho magazínu se už nechaly vyfotografovat různé hvězdy, jako například zpěvačka Yasmine Hamdan. Na první pohled se titulní strana nijak neliší od titulních stran lifestylových magazínů pro ženy – pestré barvy, vysoký lesk a k tomu titulky typu „Co jsme na rande přes internet zatím nestihli“. Za tím vším se však skrývá koncept, který Abdel-Hadi vnímá jako jasně aktivistický. „Reprodukujeme stereotypy a pak je rozbíjíme,“ říká o své práci. A dodává, že chce ve společnosti šířit osvětu.

Hana Kulhánková, ředitelka festivalu dokumentárních filmů o lidských právech „Jeden svět" Hana Kulhánková, ředitelka festivalu dokumentárních filmů o lidských právech „Jeden svět" | Foto: František Šeda/Goethe-Institut Před nedávnem začal magazín My.Kali vycházet také v arabštině. Do té doby byly příběhy o homosexuálních šejcích a muslimských hipstrech (označovaných jako „mipsterz“) a příslušné filmové tipy uveřejňovány pouze v angličtině, čímž si Abdel-Hadi vytvářel i jakýsi „ochranný štít“. Po prvních vydáních v arabštině zažil magazín My.Kali skutečně zpětný úder. Internetová stránka byla v Jordánsku zablokována. Abdel-Hadi se tím však nechce nechat odradit a prostřednictvím jedné mezinárodní internetové platformy publikuje dál.

BOJ ZA SPOLEČENSKou akceptaci

Hana Kulhánková se domnívá, že navzdory dalekosáhlé toleranci je i v České republice nutné ještě ledacos udělat, než bude dosaženo rovnoprávnosti leseb, gayů, bisexuálů a transsexuálů. „Existuje tu sice registrované partnerství, ale to není totéž jako svatba.“ Také ve věci adopce nemají podle ní LGBTI osoby stejná práva jako heterosexuální jednotlivci nebo páry. Chybějí tu podle jejího názoru také commingouty veřejných osob. „Politikové a jiné veřejné osoby u nás svou menšinovou sexuální orientaci téměř vůbec nezveřejňují,“ říká Kulhánková. U mnoha z nich je přitom jejich sexuální orientace veřejným tajemstvím. „Měli bychom jednou zveřejnit jejich seznam,“ dodává se smíchem.
 
Návštěvnice a návštěvníci akce „Amman Same Sex Love“ v Goethe-Institutu v Praze Návštěvnice a návštěvníci akce „Amman Same Sex Love“ v Goethe-Institutu v Praze | Foto: František Šeda/Goethe-Institut Proč se lidé v České republice i dnes ještě rozhodují pro dvojí život? Odpověď na tuto otázku Hana Kulhánková nemá. „Neexistuje tu velká LGBTI komunita, která by bojovala za skutečnou společenskou akceptaci,“ pokouší se o vysvětlení. Každá a každý možná bojuje spíš sám se sebou.


Autorka: Katharina Wiegmann

Katharina Wiegmann je redaktorka německojazyčného týdeníku Prager Zeitung.