Fotografie v Německu
Škola vidění

Fotografie „Klaun na Islandu“ je součástí fotoseriálu o životě u cirkusu
Fotografie „Klaun na Islandu“ je součástí fotoseriálu o životě u cirkusu | Foto (detail): © Johanna-Maria Fitz

Fotografové mohou pracovat na mnoho různých způsobů: ve vlastním fotoateliéru, pro noviny a časopisy nebo jako svobodní umělci. Ale jakou školu musí člověk navštěvovat, aby se takovým fotografem stal? Představujeme vám jednu z nich: berlínskou fotografickou školu Ostkreuzschule für Fotografie.
 

Oblakem páry, která stoupá z horkých pramenů k nebi, se po dřevěné lávce nemotorně pohybuje klaun. Na svých chůdách, s bíle nalíčenou tváří a červenou čapkou působí v této nehostinné krajině podivně nepatřičně - ale totéž by platilo zřejmě i pro jakoukoli jinou osobu. Snímek, který je součástí fotoseriálu o životě u cirkusu, pořídila autorka Johanna Maria Fritz na Islandu, a přivezla jej do berlínské Ostkreuzschule für Fotografie, kde se stal tématem diskuse studentů v její třídě. „Tato výměna názorů byla velmi důležitá“, říká J. M. Fritz, jejíž cirkusové fotoseriály byly otištěny např. v časopisu Zeitmagazin a také se staly součástí mnoha výstav. V tuto chvíli má J. M. Fritz studium na Ostkreuzschule v Berlíně již ukončené: „ Ačkoliv student začíná s fotografováním od píky, nepřipadá si tu ani moc jako ve škole. Je zde spousta prostoru k seberealizaci a zároveň mají studenti blízký kontakt s učiteli i mezi sebou.“

mezinárodní renomé

V Německu vedou k povolání fotografa v podstatě tři cesty: člověk se může vyučit ve fotoateliéru ateliéru, studovat fotografii na vysoké škole nebo navštěvovat nějakou specializovanou soukromou školu. Pro každou z těchto vzdělávacích možností hraje klíčovou roli jiná složka - ať už jde o praktické dovednosti, rozvoj osobnosti fotografa nebo náklady na studium. Volba té správné cesty k povolání fotografa závisí na profesních cílech jednotlivce.
V zásadě ale platí, že německé vysoké školství a německý vzdělávací systém obecně nabízí v této oblasti řadu možností a studijních programů, které si vysloužily i v mezinárodním měřítku vynikající jméno. Například existuje ryze umělecká fotografická třída na Umělecké akademii v Düsseldorfu ušitá na míru konkrétnímu profesorovi, stylově otevřenější Umělecká univerzita Folkwang v Essenu nebo soukromá fotografická škola Ostkreuzschule v Berlíně, kterou řídí dva zástupci renomované fotografické agentury Ostkreuz.

ZPÁTKY KE KOŘENŮM: CAMERA OBSCURA

„Ostkreuzschule je tak trochu netradiční“, říká student posledního ročníku Hannes Wiedemann. „Neznámkuje se, neskládají se zkoušky, ale hodně se tu diskutuje. A s fotografováním se v podstatě začíná znovu úplně od začátku: Práce s analogovými přístroji je podle Wiedemanna pro většinu studentů něco zcela nového.
 
  • „Grinders“ Hannese Wiedemanna Foto: © Hannes Wiedemann
    „Grinders“ Hannese Wiedemanna
  • „Grinders“ Hannese Wiedemanna Foto: © Hannes Wiedemann
    „Grinders“ Hannese Wiedemanna
  • „Grinders“ Hannese Wiedemanna Foto: © Hannes Wiedemann
    „Grinders“ Hannese Wiedemanna
  • „Grinders“ Hannese Wiedemanna Foto: © Hannes Wiedemann
    „Grinders“ Hannese Wiedemanna
  • „Grinders“ Hannese Wiedemanna Foto: © Hannes Wiedemann
    „Grinders“ Hannese Wiedemanna
Thomas Sandberg, jeden ze zakladatelů školy, přirovnává vyučování na Ostkreuzschule ke způsobu výuky na hudební škole: „Člověk se naučí hrát na nástroj a osvojí si určité dovednosti.“ U Sandberga začíná výuka tématem Camera obscura a pokračuje klasickými kapitolami z analogového fotografování: temná komora - osvětlení - černobílá fotografie. „Velmi nám záleží na tom, aby studenti řemeslně dobře zvládali probíranou látku“, říká Sandberg. „Všichni naši pedagogové jsou z praxe, osobní příklad je totiž ten nejlepší učitel.“

najít si svůj styl

Vyučování na Ostkreuzschule má jasnou strukturu, přičemž jednodušší úkoly předcházejí složitějším: Po zvládnutí řemesla přicházejí první menší potom i větší projekty. Počáteční semestr slouží k tomu, aby studenti zjistili, co jim vyhovuje. Hannes Wiedemann si vzal celý rok volno, aby mohl pracovat na svém mnohokrát publikovaném fotoseriálu o lidech, kteří si nechávají do těla implantovat elektronické čipy (tzv. grinding – pozn. překladatele). Podobně jako Wiedemann se snaží většina studentů Ostkreuzschule dostat k dokumentární časopisecké fotografii, kterou se zabývá také fotografická agentura Ostkreuz; vyučování však pokrývá všechny žánry - fotodokumentací architektury počínaje a fotografováním módy konče. Thomas Sandberg chce od každého studenta znát odpověď na důležitou otázku: „Jak chceš to, co ses u nás naučil, v budoucnu využít?“

hlavně neplýtvat časem

Sandberg nemůže a ani nechce absolventům Ostkreuzschule slibovat vyhlídky na úspěšnou kariéru fotografa. Odhaduje, že z každé  osmičlennétřídy, bude se později jako umělecký fotograf nebo fotožurnalista živit jen „jeden, maximálně dva“. „Pro to, aby byl fotograf úspěšný, je třeba mnoha vlastností, které se dají získat jen částečně“, dodává. Student třetího semestru Johannes Kleinert to vidí podobně: V současné době pracuje na reportáži o lidech v berlínské podzemní dráze, kterou sám označuje jako „subjektivní obrazové vyprávění“. Uvědomuje si, že se nebude moci živit pouze tímto fotografickým žánrem. Zároveň ale dodává že „fotografové s dobrými technickými znalostmi a dovednostmi budou potřeba vždycky. Třeba najdu něco v oblasti portrétní nebo divadelní fotografie.“
 
  • „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta Foto: © Johannes Kleinert
    „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta
  • „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta Foto: © Johannes Kleinert
    „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta
  • „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta Foto: © Johannes Kleinert
    „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta
  • „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta Foto: © Johannes Kleinert
    „Lidé v berlínském metru“ Johannese Kleinerta
V Německu existují i další fotografické školy, které jsou v úzkém sepětí s pracovním trhem, a fungují jako vzdělávací instituce pro konkrétní fotografické žánry. Například fotografická vysoká škola v Hannoveru vychovává cíleně fotožurnalisty pro noviny a časopisy a zprostředkovává jim praxi během studia. Ostkreuzschule v Berlíně sází naproti tomu na vlastní zodpovědnost studentů: Vyučování zahrnuje pouze šest dní povinné docházky v měsíci, studenti však mají neomezený přístup k technickému vybavení školy. Stejně jako na jiných soukromých školách se i zde vybírají studijní poplatky. Pro Thomase Sandberga to ale představuje problém až ve chvíli, kdy studentům kvůli vydělávání peněz na školné nezbývá dost času na fotografování. Jako pozitivní vnímá Sandberg i skutečnost, že se tak studenti naučí, že si nemohou dovolit plýtvat časem - to se jim později v zaměstnání bude určitě hodit.“