NĚMECKÁ KNIŽNÍ CENA
NĚMECKOU KNIŽNÍ CENU ZA ROK 2017 ZÍSKÁVÁ ROBERT MENASSE

Spisovateli se za jeho román „Die Hauptstadt“ dostalo nejvýznamnějšího profesního ocenění. Kniha líčící politické dění v Bruselu je obhajobou Evropy nezatížené nacionalistickou sebestředností.
 

Než ze sebe Robert Menasse dojatý k slzám vypravil „děkuji“, chvíli to trvalo. Že ocenění získal, ho prý velmi dojalo. Zároveň si je však také jistý, že by si pětice jeho konkurentů cenu zasloužila stejně tak.  

Porota Německé knižní ceny odůvodnila své rozhodnutí slovy: „Z Menasseho knihy jednoznačně vyplývá, že ekonomika sama není s to zajistit nám mírovou budoucnost.“ Vždy má smysl usilovat o lidskost, která nikdy nebude samozřejmostí. Že tato premisa platí i pro Evropskou unii, dokazuje Menasse vehementně svým románem.

zdařilý obraz atmosféry hlavního města evropy

Tématem románu Die Hauptstadt (Hlavní město) je politické dění v Bruselu. Rakušan Robert Menasse tam materiál pro svou knihu sbíral čtyři roky, během nichž začal na unijní byrokraty a jejich lidská pochybení nahlížet s láskyplnou kritikou. Kniha je satirou, detektivkou i analýzou zároveň – a mimoto také obhajobou Evropy nezatížené nacionalistickou sebestředností. Sedmičlenná porota ocenila knihu jako „mnohovrstevnatý text mistrně propojující existenciální otázky osobního a politického charakteru, který čtenáře propouští do neurčita“. S dramaturgickou obratností se Menasse „zlehka probírá spodními vrstvami světa, který nazýváme svým vlastním“.  

Robert Menasse se účastnil řady diskusí na téma evropské politiky, mimo jiné v návaznosti na sbírky svých esejů věnovaných Evropě. Roku 2012 se v knize Der europäische Landbote (česky Evropský systém) pozitivně vyjádřil o nadnárodních institucích a evropských úřednících. Teď už se vlastně chce bavit jen o svém románu. Téma mu však nejde z hlavy ani mimo terén literárních úvah. „Je to pozvolná revoluce. Už šedesát let se tu pro celý kontinent systematicky generují rámcové podmínky. A pokud se něco takového děje, pak mě zajímá, kdo za tím je, a jak to dělá. To byl důvod, proč jsem tehdy odletěl do Bruselu.“

„je tŘeba vyprávět o tom, co je na evropské unii dílem lidí“ 

„Lidé, kteří říkají, že EU představuje problém, že nás připravila o naši suverenitu, že z ní musíme pryč, že je potřeba ji zlikvidovat, jsou podle mě naprosto neinformovaní, ba skoro obecně nebezpeční“, uvedl Menasse v rozhovoru, který poskytl po převzetí ceny. „Ta myšlenka je smělá, závažná a představuje pro nás pro všechny jedinou šanci, máme-li mít na tomto kontinentu ještě budoucnost. Abychom tuto myšlenku dále rozvíjeli, musíme podrobovat kritice vše, co není v pořádku. A abychom toho byli schopni, musíme vědět, jak to všechno funguje. Co je to za lidi, kteří tam pracují? Oč jim jde?“ Je prý toho spousta, o čem lze vyprávět, a je prý také nutné ukázat, že Evropská unie není nic abstraktního. „To, co se tam děje, je dílem lidí, a o všem, co je dílem lidí, je možno a nutno vyprávět.“ Takový je jeho přístup coby romanopisce. „Máme tak větší šanci reflektovat naši dobu a lépe jí porozumět. A ovlivňovat ji!“   

 „Evropská Republika“ jako konkrétní Utopie 

Robert Menasse se narodil roku 1954 ve Vídni. Jeho židovský otec uprchl v roce 1938 před nacisty a do Rakouska se vrátil až po skončení války. Menasse studoval ve Vídni, Salcburku a Messině germanistiku, filozofii a politické vědy, doktorát získal roku 1980 za práci na téma „Typus des Außenseiters im Literaturbetrieb“ (Postava outsidera na literární scéně). Do roku 1988 působil jako lektor rakouské literatury a docent v Ústavu literární teorie na univerzitě v brazilském Sao Paulu, kde také začal psát.
  Prosadit se na poli literatury se mu podařilo v roce 1995 díky románu Schubumkehr (česky Čelem vzad), v němž líčí změnu poměrů koncem 80. let na příkladu vesnice na česko-rakouském pomezí. Problematikou Evropské unie a kritikou globalizace se Menasse ve svých esejích zabývá již od roku 2005. Jeho postoj k Evropské unii nebyl přitom v zásadě kritický už tehdy – nedostatky v oblasti demokracie přičítal především vlivu a moci jednotlivých národních států. Důsledkem jeho bruselské zkušenosti nebylo prý obrácení na víru, vypráví ve Frankfurtu, nýbrž utvrzení se v ní. Že je pro něho „Evropská republika“ konkrétní utopií, demonstroval již roku 2013.   

ani ti, kteří nominaci nepromění, neodcházejí s prázdnou

„Jsem bez sebe“, reagoval autor galantní narážkou na titul románu rovněž favorizované Sashy Marianne Salzmann, když se ho novináři ptali, jak se coby čerstvý laureát ceny cítí. „Každý autor, který tvrdí, že si takovéto ocenění nepřeje a nepotřebuje je, lže.“ Jen od chvíle, kdy cenu získal, se zaražením konstatuje: „Připadám si jako podvodník vyjadřující se k románu, který napsal někdo jiný.“

Do nejužší nominace na nejlepší román roku v německém jazyce se mimoto dostali ještě tito autoři a jejich díla: Gerhard Falkner (Romeo oder Julia), Franzobel (Das Floß der Medusa), Thomas Lehr (Schlafende Sonne), Marion Poschmann (Die Kieferninseln) a Sasha Marianna Salzmann (Außer sich). Všichni obdrží 2 500 euro. V loňském roce získal Německou knižní cenu Bodo Kirchhoff za knihu Widerfahrnis (česky Příhoda).

Ocenění uděluje od roku 2005 Svaz německých knihkupců. Jeho cílem je vybrat nejkvalitnější román roku v německém jazyce. Své tituly mohou do klání nominovat německá, rakouská a švýcarská nakladatelství. Sedmičlenná porota, jejíž složení se každoročně mění, zvolí nejprve dvacítku titulů do širšího výběru. Do užší nominace se pak dostává pět až šest autorů. Vítěz získává 25 000 euro a dílo má zpravidla rovněž jisté místo v žebříčku bestsellerů. Slavnostní vyhlášení se každoročně koná v prostorách frankfurtské radnice Römer den před zahájením Frankfurtského knižního veletrhu.