Filmový snímek "Western"
Setkání s neznámým

Moderní western na východě Evropy: „Western“ vypráví o německých stavebních dělnících, kteří v Bulharsku budují vodní elektrárnu a přitom přicházejí do kontaktu s obyvateli vesnice. Seznamování s nimi však neprobíhá, mírně řečeno, vždy hladce.
 

Již takřka zapomenutý žánr slouží k vyprávění nanejvýš aktuálního tématu: Western, třetí hraný film německé režisérky Valesky Grisebach, naplňuje charakteristiku právě tohoto žánru. Od premiéry na filmovém festivalu v Cannes 2017 na něj filmoví kritici pějí chválu. Důvodem je nepochybně i fakt, že témata migrace a xenofobie dominovala v roce konání festivalu politickým debatám v Evropě. Valeska Grisebach popisuje ve Westernu, jak se lidé ze dvou evropských zemí sbližují navzdory všem kulturním rozdílům a jazykové bariéře, a také to, jak alespoň mezi některými z nich vzniká přátelství.

„zvláštní nostalgická Fascinace“

„Žánr westernu, na němž jsem v 70. letech v západním Berlíně vyrůstala, má pro mě dodnes zvláštní nostalgickou fascinaci“, vypráví Valeska Grisebach. To byl také důvod, proč pro svůj první western zvolila kulisy, před nimiž si již v 60. letech minulého století přísahali pokrevní bratrství Pierre Brice a Lex Barker v rolích Vinnetoua a Old Shatterhanda: řada filmů natočených podle knih Karla Maye, jež se tehdy v Německu těšily oblibě, nevznikla ve Spojených státech, nýbrž na Balkáně. 

Avšak na rozdíl od předlohy se příběh Westernu neodehrává v Americe, nýbrž právě zde: na bulharském venkově. Skupina německých stavebních dělníků vyslaných na práci do ciziny má na řece vybudovat vodní elektrárnu. Na pozadí dlouhých záběrů krajiny vytváří režisérka portrét skupiny mužů prozkoumávajících oblast, o které nic nevědí: Bulharsko je pro dělníky cosi jako Divoký západ – místo, kde všechna známá pravidla a svazující požadavky civilizace pozbývají platnost.
 
I po dramaturgické stránce vychází Valeska Grisebach z tradice klasického westernu a do obou hlavních rolí obsazuje muže, mezi nimiž vládne rivalita. Jedním z nich je ohleduplný a šarmantní Meinhard, jenž jako jediný mezi nově příchozími Němci vyhledává kontakt s bulharskými venkovany. Další postavou je sexistický a neurvalý Vincent, který o místní obyvatele jeví minimální zájem. Meinhard je líčen jako „osamělý kovboj“, tichý samotář, který zkraje filmu pronese: „Jsem tady, abych si vydělal peníze.“ Záhy je však jasné, že v neznámém prostředí hledá rozhodně mnohem více: domov, pocit sounáležitosti, novou kulturní identitu.

Film začíná jako studie postav a prostředí zobrazující vnitřní dynamiku skupiny mužů – naparování před ženami, ritualizovaný machismus, neobratné hovory, ale také okamžiky přátelství a solidarity večer u táboráku. V čem spočívá mimořádnost těchto situací? Skupinu tvoří neherci, „skuteční“ stavební dělníci, z nichž některé režisérka Grisebach oslovila na ulici. Představitele titulní role Meinharda Neumanna objevila například na koňském trhu v Havelbergu poblíž Berlína: „Bylo to, jako když se před vámi zčistajasna zjeví filmová ikona. Jakoby vystoupil z westernu ze 30. či 40. let a mohl teď vstoupit do mého filmu.“ Představitele dalších rolí – například lešenáře Reinhardta Wetreka, který hraje Vincenta – našla prostřednictvím castingu. Fakt, že se herci spolupodíleli na tvorbě dialogů, které ještě k tomu pronášejí svým vlastním dialektem, jim dodává punc autenticity.
 

diváci mezi světy

Na plátně se postupně objevují první setkání mezi Němci a Bulhary. Vzhledem k tomu, že stavbu opakovaně zpomalují logistické problémy, pokračují práce na plánované vodní elektrárně jen pozvolna. Muži mají čas prozkoumávat okolí. Kontakt s obyvateli nedaleké vesnice však nenavazují – opatrně řečeno – vždy snadno. Důvodem je mimo jiné chování nově příchozích: nad svým táborem vztyčí německou vlajku a necitlivě balí venkovanky.

Komunikace často troskotá na jazykové bariéře – jak stavební dělníci, tak obyvatelé vesnice hovoří svým rodným jazykem, z angličtiny ovládají obě strany jen naprosté základy, pokud vůbec něco. Dialogy nejsou synchronizované a nedorozumění jsou tak o to zřetelnější. Valeska Grisebach staví návštěvníky kina mezi světy: díky titulkům rozumí diváci vždy replikám obou účastníků rozhovoru.

Film však zároveň ukazuje, jak může komunikace navzdory jazykové a kulturní bariéře fungovat: Meinhard se záhy spřátelí s hlavou vesnice Adrianem. I oni se v hovoru často míjí, rozumí si však v jiné, spíše emocionální rovině. V jedné obzvláště dojemné scéně líčí Meinhard trauma způsobené ztrátou bratra. A ačkoliv Adrian neumí jediné slovo německy, pochopí okamžitě, že Meinhard vypráví o něčem smutném.

Odpověď na otázku, jak se správně chovat v kontaktu s neznámým, nechává Western otevřenou – není zde jednoznačné rozdělení na dobro a zlo, jak je známe z klasického westernu, a tudíž ani žádní vítězové a poražení. Snímek nepřináší obecně platnou odpověď, ale spíše řadu podnětů k zamyšlení. Je to dílo hledající, zkoumající, které odráží výzvy naší doby a pokouší se přijít na to, jak v nich obstát.

valeska grisebach

Režisérka a docentka Německé filmové a televizní akademie v Berlíně se narodila roku 1968 v Brémách, dnes žije a pracuje v Berlíně. Po studiu filozofie a germanistiky pokračovala od roku 1993 ve studiu na Vídeňské filmové akademii. Již její absolventský film Mein Stern (Moje hvězda, 2001) získal několik ocenění, nejinak na tom byl i její druhý hraný film Sehnsucht (Touha), který představila v roce 2006 na Berlinále. Western je jejím třetím snímkem. Jeho premiéra se uskutečnila v rámci filmového festivalu v Cannes roku 2017.