Elektronická hudba 2017 Těžké časy i svobodný sound

Errorsmith
Errorsmith | Foto (výřez): © Camille Blake

Tropical Drums, berlínský hédonismus i slova stížností: elektronická hudba se v Německu i v roce 2017 ukázala jako příjemně rozmanitý žánr a komunita kolem ní jako společensky angažovaná a sledující politiku. Roční bilance od Thomase Venkera.

Člověk by si přál, aby nemusel - podobně jako před rokem na stejném místě - začínat bilanci událostí v elektronické hudbě v Německu za rok 2017 rozebíráním světových společenských a politických podmínek. Vzhledem k znepokojivému úspěchu Alternativy pro Německo (Alternative für Deutschland, AfD) ve volbách do Bundestagu (12,6 %, 94 křesel), konstantnímu twitrování amerického prezidenta a atomovým ambicím severokorejského vůdce se bez toho ale nelze obejít. Tyto události jsou pro každou uměleckou i hudební produkci příliš formující. Když se svět takto divoce hýbe, dotýká se to právě i umění.

A to třeba tak, že se umění zcela samozřejmě zapojuje do důležitých solidárních akcí. Jednou z nich je například Plus 1 - Refugees Welcome. Iniciativa berlínských pořadatelů koncertů, klubů a umělců žádala o příspěvek všechny, kteří si užívali výhod guestlistu. V roce 2017 tak mohla pokořit hranici daru 200.000 €. Doposud mohly být darované peníze převedeny už 13 berlínským iniciativám, které se angažují v práci pro uprchlíky.

Vzhledem k společenské situaci v roce 2017 přešla kapela Zugezogen Maskulin ve svých textech do explicitně útočného postoje. Berlínské duo, skladající se z Grimm104 a Testo, se sice nejčastěji řadí do hiphopu, elektronicky zběhlá produkce alba Všichni proti všem (Alle gegen Alle) ospravedlňuje ale jejich zmínění i na tomto místě - zvláště proto, že hranice mezi žánry jsou dnes naštěstí rozvolněné. Všichni proti všem je nekompromisně burcujícím dobovým dílem plným obžaloby, které se neodvrací od věcí, které v této zemi i ve světě jdou špatným směrem. Naopak, přímo je jmenuje a vybízí k odporu proti nim. To vše s fantastickým, stimulujícím,  flow.

Mnohem subtilněji se proti světovým tendencím (sociálního) vyloučení staví kompilace Tropical Drums of Deutschland, kterou sestavil Jan Schulte (vydal label Music For Dreams). Jan Schulte, pocházející z Düsseldorfu, se coby kurátor zaměřuje na opětovné edice či na nové objevy z řad afrických, jihoamerických a asijských hudebníků a hudebnic, vydávajících v posledních letech na labelech jako Music For Memories, EM Records nebo Awesome Tapes From Africa. Do výběru však vkládá i vlastní perspektivu, když obrací pohled směrem do Německa a zaměřuje se na interkulturní umělecký dialog. Umělci, zastoupení na Tropical Drums, jako například Om Buschman, Total Art Of Percussion, Argile, Rüdiger Oppermann's Harp Attack, Ralf Nowy nebo Sanza - původně vydávané v 80. letech na menších labelech - vyrážejí na introspektivní cestu do world music.

Společně proti všem překážkám - klub jako kosmos sdílených hodnot a postojů

Od Jana Schulteho není daleko k düsseldorfskému Amatérovu salonu, onomu baru, přidruženému k düsseldorfské Kunsthalle, jemuž se dostalo světové pozornosti díky protagonistům jako jsou Lena Willikens, Vladimir Ivkovic, Detlev Weinrich a přávě Jan Schulte. Amatérův salon je příkladem zvuku stylistické svobody, který se nevymezuje ani původem nebo žánrovou příslušností, ani jinou formou pravidel nebo omezení. Místa jako toto mají extrémní význam pro společenskou vzájemnost umělců a milovníků hudby. Jako už tak často je to všem ale patřičně jasné teprve tehdy, když jsou tato místa ohrožena. Amatérovu salonu, odjakživa bojujícím s krachem, hrozí už několik měsíců (dočasné) uzavření kvůli plánovaným větším opravám objektu a s tím spojeným nákladům. Vzápětí sice došlo k vyjádření podpory i k benefičním party (vedle rezidentů pro salon zahráli mimo jiné i John Talabot, Sassy J und M.E.S.H.), tyto akce pokryly ale bohužel jen zlomek nákladů – skutečně zapotřebí by byla městská politika, podporující kulturu.

Může si ale člověk dělat velké naděje? Poté, co v Hamburku v noci na 15. února 2016 vyhořel klub Golden Pudel, hrozilo jeho zavření. Následně vyšlo najevo, že lokální politika není schopná zasáhnout a zajistit kulturní instituci lepší podmínky. Už před požárem eskaloval konflikt mezi jedním z majitelů, Wolfem Richterem, a zbylými vlastníky Rockem Schamonim a Schorschem Kamerunem. Richter chtěl maximalizovat zisk a umístit objekt na trh s nemovitostmi. To je však ambice, která je v největším možném protikladu k myšlence společenského místa, jakým byl Golden Pudel, i k hodnotám, které klub reprezentoval. Úmyslu se bez podpory města podařilo zabránit jen díky semknutosti hamburské kulturní scény a velké mezinárodní podpoře. Klub tak 17. srpna zase otevřel své brány v hamburském přístavu a nabízí od té doby pozoruhodný program za neuvěřitelně nízké vstupné, protože všichni umělci vystupují bez honorářů.

Neandrtálec jménem Konstantin

Takovýto solidární postoj bude pravděpodobně cizí DJ Konstantinovi, hlavní tváři výmarského labelu Giesling (je i součástí ambientně housového dua Kettenkarussel). V rozhovoru s hudební novinářkou Laurou Aha (vyšel se v hudebním časopise Groove) se Konstatin vyjádřil o svých kolegyních-hudebnicích sexisticky.
Citujeme z článku od Aha: „Vnímá jako nespravedlivé, že ženské DJky jsou prý v současnosti velmi podporované, přestože podle jeho mínění hrají hůře, než muži. Podle jeho logiky je proto pro ženy mnohem jednodušší uspět jako DJka, protože těch několik žen, které se o DJing zajímá, je nepřiměřeně tlačeno dopředu. Namísto toho vysvětluje Konstantin svůj postoj pseudovědeckými důkazy o „přirozené“ touze po moci a potřebě uplatnění se, které jsou mužům od přírody vlastní.“
Netrvalo dlouho a na DJ Konstantina se díky vlně nevole na sociálních médiích snesla kritika a tresty. Bohužel potrestání a s ním spojené odmítání vystoupení netrvalo dlouho a Konstantin mohl přes svou neprozřetelnost dále vystupovat ve většině patřičných klubů. Konstantin sice aktivně vyhledával rozhovory s mnoha ženskými DJ i producentkami, de facto ale nikdy nevzal veřejně své prohlášení zpět, jen je relativizoval jako vyhrocenou provokaci.

Hudební i sociální realita v klubech a na festivalech je naštěstí – přes neandrtálce, jako je Konstantin – jiná. Ještě nikdy nevystupovalo na scéně elektronické hudby tolik umělkyň, jako nyní. A právě sety hudebnic jako Helena Hauff, Lena Willikens, Avalon Emerson, Courtesy, Black Madonna, Jennifer Cardini, Honey Dijon a Umbruch (a v seznamu by se dalo velmi, velmi dlouho pokračovat), otevírají v současnosti nové horizonty elektronické hudby.

Kouzlo jiné zvukové reality

Zpráva o smrti frankfurtského DJ a producenta Heiko Schäfera z 17. května 2017 byla naprostým překvapením. Pod svým imprintem Heiko MSO Schäfer výrazně ovlivňoval v 90. letech německé techno i house kolem protagonistů jako Roman Flügel, Ata, Sven Väth a Ricardo Villalobos. Labely Ongaku, Playhouse a Klang Elektronik, na jejichž vedení se podílel, hrály centrální roli, když se Německo stávalo vedle USA a Anglie kolébkou elektronické hudby.
Teprve krátce před smrtí se Schäfer dozvěděl o své rakovině. V několika týdnech, které mu zbývaly, věnoval veškerou svou energii hudbě a složil 12 mixů, které byly na jeho přání vydány až posmrtně. Stejné to je i se soundtrackem k zfilmování románu Svena Regerera Magical Mystery, který portrétuje divoké berlínské roky techna po pádu zdi. Schäferovy mixy, sestávající především z děl z katalogu labelu Ladomat 2000 i z jeho vlastních labelů (mimo jiné byly použity tracky Romana IV, Forever Sweet, Ego Expresse a Losoula), svědčí o mimořádném talentu ponechat trackům jejich vlastní identitu. A zároveň je aranžovat tak, že se ve finálním mixu stanou součástí jiné zvukové reality.

Festivalové léto jubilejí

Fetivalové léto, kterého se Heiko Schäfer od 90. let tak intenzivně zúčastnil, bylo tohoto roku ve znamení jubilejí. Festival Melt! v Gräfenhainichen slavil 20. narozeniny lineupem, ve kterém nezbyl prostor pro snad žádné přání z oblasti elektronické hudby. Mezi jinými vystupovali Bicep, FJAAK, Aurora Halal, Konstantin Sibold, Jennifer Cardini a Richie Hawtin.
Aktuální inkarnace berlínského festivalu Atonal slaví sice teprve 5 let (festival existoval už v letech 1982 až 1990), za tuto krátkou dobu se festival však stal jednou z ústředních adres pro současnou elektronickou hudbu na pomezí drone, ambientu a techna. K vrcholům letošního ročníku patřily performance BBC Radiophocin Workshop, Jasss, Pan Daijing, Regis nebo společné vystoupení Eny a Rashad Becker.
V případě kolínského c/o pop nastane velké dvacetileté jubileum sice teprve až v roce 2018, festival ale už v tomto roce zazářil natolik, že letošní ročník se bezesporu dá označit za úspěšný comeback. Po několika letech s pokulhávajícím programem se festival ukázal na výši ve všech částech programu. V neposlední řadě to bylo velmi podařeným bookingem umělců jako Motor City Drum Ensemble, Cologne Tape, Roman Flügel, I-F, Lena Willikens, Noga Erez, Anthony Naples, DJ Brom & Menki, Sarah San nebo Jules lang.

Zpět k Modeselektorovi a Apparatovi

Moderat hostovali na svém rozlučkovém turné hned na dvou ze tří zmiňovaných festivalů, na Melt! a c/o pop. Opravdu: rozlučkové turné. Berlínská boygroup, sestávající z obou členů Modeselektor, z Gernota Bronserta a Sebastiana Szaryho, stejně jako ze Saschy Ringa, sólo vystupujícího jako Apparat, se totiž rozhodla (alespoň dočasně), přestat vystupovat na zenitu svého úspěchu. Světové turné k jejich albu III, se kterým se dostali až na páté místo německých, rakouských a švýcarských žebříčků, zakončili jak se patří posledním koncertem ve vyprodané berlínské Wuhlheide. Co jednou začalo jako vedlejší projekt, se díky hitům jako Running a Bad Kingdom stalo jednou z nejuznávanějších skupin, tvořících elektronickou hudbu.

Desky roku

Na závěr roční bilance by se pohled měl upřít ještě na desky roku. V případě roku 2017 je ovšem tento výběr velmi složitý, protože se jednalo o velmi dobrý ročník.

Na nové album Errorsmith se po desce Near Disco Dawn muselo čekat celých 13 let. Superlative Fatigue, album vydané na berlínském labelu PAN, se posluchačům za nepříjemně dlouhé čekání odvděčí. Erik Wiegand přidal k experimentálnímu ražení svých starších alb popovější notu, která albu více než sluší.

Také Work, druhé album rezidenta berghainského baru Panorama Nicka Höppnera hraje všemi barvami spektra. Odrážely-li se v jeho předchozím albu Folk ještě zřetelně oba parkety jeho domácího klubu, je Work důkazem jeho vyzrálého housového songwritingu i jeho vůle, nenechat se uzavírat do škatulek. Takříkajíc nová svoboda housu.

Za svým sólovým debutem Thinking About Tomorrow, And How To Build It se vydal zpěvák Ja, Panik Andreas Spechtl v zimě 2016/2017 do Teheránu. Ethno-ambientní dílo spřádá časové osy a narativní prameny zároveň lehce i vzdorovitě a připomíná ve své umělecké nevázanosti Phantom/Ghosta, enigmatický projekt Dirka von Lowtzowa a Thiese Mynthera, v jiných momentech pak zase songwriting Roberta Wyatta a Lou Reeda.

Hamburské DJce a producentce Heleně Hauff, jejíž kariéra začala v klubu Golden Pudel, se s Have You Been There, Have You Seen It (vydal londýnský label Ninja Tune) podařilo vytvořit EP, které nezaostává za vysokou kvalitou jejích setů. Od akusticky-perkusního otvíráku Nothing Is What I Know přes drsný hit Do You Really Think Like That? a acidovou sonátu Continuez Mon Enfant Vous Serez Traité En Conséquence až po energický závěrečný track Gift drží napětí vysoko.

Poslední akordy této roční bilance bych rád věnoval novopečené Berlíňance Honey Dijon, jejíž The Best Of Both Worlds propojuje housovou tradici jejího rodného Chicaga a její druhé vlasti New Yorku s hedonismem dlouhých berlínských víkendů. Už dlouho nezněl house tak vitálně a všehoschopně.

Společensko-politické poměry jsou možná znepokojivé, nedostatek elektronické hudby nám (v neposlední řadě i proto) určitě nehrozí. Můžeme se těšit, co přinese rok 2018 – jak v politice, tak v hudbě.