Britové v Německu O osobním exitu z brexitu

Daniel Raisen pracuje od roku 2008 v Německu jako překladatel. Bydlí ve Stuttgartu.
Daniel Raisen pracuje od roku 2008 v Německu jako překladatel. Bydlí ve Stuttgartu. | Foto (výřez): © Daniel Raisen

V červnu 2016 padlo rozhodnutí o vystoupení Velké Británie z Evropské unie, těsná většina Britů hlasovala v referendu pro „brexit“. Do roku 2019 mají být dokončena všechna jednání o vystoupení a Spojené království má z EU odejít. V Německu dnes žije více než 100.000 Britů, kterých se jako občanů EU v zahraničí toto rozhodnutí přímo dotýká. Co si tito Britové myslí o brexitu a jak se s ním vypořádávají? Několika z nich jsme se zeptali.
 

  • Naomi Ryland žije v Německu od roku 2005. Je zakladatelkou a jednatelkou berlínského podniku tbd*. Foto: © Naomi Ryland
    Naomi Ryland žije v Německu od roku 2005. Je zakladatelkou a jednatelkou berlínského podniku tbd*. Mám britské občanství a bezprostředně po referendu jsem požádala i o občanství německé. V Německu žiji deset let a jsem zakladatelkou a jednatelkou jednoho podniku, ale přesto bych se o občanství pravděpodobně nestarala, kdyby bylo nepadlo rozhodnutí o brexitu. Jsem nesmírně šťastná, že mám tuto možnost; mnoho mých přátel ve Velké Británii teď marně hledá způsob, jak si udržet své evropské občanství. Člověk prostě neví, jaké účinky to všechno bude mít. Já jsem se zatím ještě úplně nevzdala naděje, že k brexitu nakonec nedojde. A pokud ano, tak si samozřejmě přeji, aby Evropská unie a Anglie měly úzké a přátelské vztahy, i když britští politikové se o to svým chováním doposud ne vždy zasloužili. Bez EU je Velká Británie podle mého názoru ztracená – ale mnoho Britů si to vůbec neuvědomuje.
  • Daniel Raisen pracuje od roku 2008 v Německu jako překladatel. Bydlí ve Stuttgartu. Foto (výřez): © Daniel Raisen
    Daniel Raisen pracuje od roku 2008 v Německu jako překladatel. Bydlí ve Stuttgartu. V Německu žiji vlastně od svého vstupu do pracovního života a poznal jsem zde také svou ženu. Proto jsem už delší dobu přemýšlel o tom, že požádám o německé občanství. Když přišla šokující zpráva o brexitu, podal jsem okamžitě žádost a přijal jsem dvojí občanství. V této souvislosti tedy brexit už hodně ovlivnil můj život. Jinak ale v souvislosti s brexitem pozoruji jen málo změn, protože moje budoucnost je teď zajištěná. Kampaň takzvaných „brexiteers“ – tedy těch, kteří chtěli z EU vystoupit – byla plná zastrašování a nedůvěry a bylo smutné sledovat, jak moji spoluobčané hlasují pro odchod z EU. Myslím si, že ve skutečnosti nepochopili hospodářské důsledky toho všeho. Nepřátelství vůči cizincům, které vzplanulo po referendu o brexitu, je hrozné a zároveň i trapné.
  • Malcolm Bell je překladatel, který v Německu žije už od roku 1978. Bydlí v dolnosaském městě Goslar. Foto (výřez): © Malcolm Bell
    Malcolm Bell je překladatel, který v Německu žije už od roku 1978. Bydlí v dolnosaském městě Goslar. Rozhodnutí o brexitu mě emocionálně silně zasáhlo. Musel jsem se vypořádat s úplně novými pocity – styděl jsem se, byl jsem zklamaný a měl jsem zlost na svou vlast. Po referendu jsem požádal o německé občanství – zčásti ze vzteku. Zatím ještě můžu mít dvojí občanství, ale až Velká Británie přestane být členem EU, budu možná nucen si vybrat, jestli chci být Brit, nebo Evropan. Pak radši Evropan. Doufám, že ve Velké Británii vzroste zájem o druhé referendum. Sleduji toto téma v britském tisku dost podrobně a myslím si, že mnoho podporovatelů brexitu – právě v mém domovském regionu v severní Anglii – nesprávně pochopilo důsledky: Země, která volí izolaci ve světě, který je stále propojenější, plave proti proudu.
  • Sarah Blick je grafická designérka, která se v roce 2017 přestěhovala se svým mužem do Berlína. Foto (výřez): © Sarah Blick
    Sarah Blick je grafická designérka, která se v roce 2017 přestěhovala se svým mužem do Berlína. Před rozhodnutím o brexitu jsme já a můj muž žili ještě v Londýně. Poměrně často jsme přemýšleli o tom, že bychom nějakou dobu žili někde jinde, ale porozhlíželi jsme se především po jiných městech v Anglii. Po referendu nám bylo jasné, že v budoucnosti bude obtížné přestěhovat se do zahraničí v rámci EU, a tak jsme náš akční rádius rozšířili. Můj muž je vývojář softwaru a vždycky chtěl poznat Berlín. Loni v létě mu v Berlíně nabídli práci, a tak jsme se sem v září přestěhovali. A v říjnu se nám v Německu narodilo dítě. Jsme tady zatím na dva roky. Když byl v roce 2016 oznámen výsledek referenda o brexitu, pomyslela jsem si: Co to Velká Británie udělala? Nikdy bych byla nevěřila, že budou lidé skutečně hlasovat pro vystoupení z Evropské unie. Vždycky jsem si myslela, že jsme otevření a že máme radost z té spousty lidí z jiných kultur. Londýn je velmi kosmopolitní a já jsem si užívala toho, že můžu spolupracovat s lidmi z jiných zemí.
  • Daniel Abbott je grafický designér a umělec. Od roku 2008 žije v Berlíně. Foto (výřez): © Daniel Abbott
    Daniel Abbott je grafický designér a umělec. Od roku 2008 žije v Berlíně. Brexit prostupuje mou rodinou jako trhlina, protože mám německou ženu a děti. Sice bych neřekl, že se cítím jako Němec, ale přesto si myslím, že bych měl přijmout německé občanství. Moje práce je velmi mezinárodní a právě spolupráce s mými partnery v Londýně bude obtížnější. Výsledek referenda o vystoupení z Evropské unie mě emocionálně hluboce zasáhl a vzdálil mě od mé vlasti. Nikdy by mě nenapadlo, že referendum dopadne ve prospěch brexitu. Většina Němců byla ale podle mě ještě překvapenější než sami Britové. Když jsem druhý den vedl své děti do školky, tak se mě všichni ostatní rodiče ptali: Co to Britové udělali? Je to pocit, jako by se budoucnost stala mnohem nejistější. Nové referendum by společnost určitě ještě víc rozštěpilo, ale doufám, že Velká Británie bude udržovat s EU co nejužší vztahy.
  • Susanna Brackenbury žije v Německu od roku 1996. Je učitelkou na jednom gymnáziu v Hamburku. Foto (výřez): © Susanna Brackenbury
    Susanna Brackenbury žije v Německu od roku 1996. Je učitelkou na jednom gymnáziu v Hamburku. Kromě toho, že byl pro mě brexit strašný šok, dělala jsem si starosti o svůj status státního zaměstnance, pro který je předpokladem má příslušnost k Evropské unii. Okamžitě jsem proto požádala o německé občanství a následně jsem k tomu nabádala i všechny své britské přátele. Na získání německého občanství je dobré, že můžu volit v Německu. Vzhledem k tomu, že už přes 14 let žiji mimo Anglii, nesměla jsem tam už volit – nemohla jsem se tedy zúčastnit ani referenda, které se mě přímo týká. Moje vlastní rodina je v této otázce rozdělená. Moje německá matka, která žije od začátku 60. let v Anglii (a v Africe), přemluvila mého anglického otce, aby hlasoval pro brexit. Můj otec mluvil často o tom, že by se jako důchodce přestěhoval do Německa. Tak jsem mu řekla, že po brexitu to bude asi je stěží možné. Cítím se jako součást obou zemí a využívám toho, že mohu pracovat a žít, kde chci. Doufám, že německá vláda vyjde britským občanům v Německu vstříc. Touha potrestat Velkou Británii za vystoupení z EU by se neměla dít na úkor Britů žijících v Německu.