Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Léto v Německu
„V kraťasech a žabkách hraju Lohengrina“

Cellista Matthias Schreiber hostuje každé dva roky na Hudebních slavnostech v Bayreuthu (Bayreuther Festspiele).
Cellista Matthias Schreiber hostuje každé dva roky na Hudebních slavnostech v Bayreuthu (Bayreuther Festspiele). | Foto (výřez): © Ula Brunner

Když jeho kolegové z Orchestru lipského Gewandhausu odjíždějí na prázdniny, sedává cellista Matthias Schreiber v orchestřišti operního divadla na Hudebních slavnostech v Bayreuthu. Neužívá si sice dovolenou, ale zato si dosyta užívá Wagnera.
 

Od: Ula Brunner

Frak může Matthias Schreiber letos v létě klidně nechat viset ve skříni. Ne snad proto, že by Orchestr Gewandhausu v Lipsku měl šest týdnů pauzu. Už téměř čtyřicet let je cellista Schreiber stálým členem tohoto patrně největšího profesionálního orchestru na světě. Ale každé dva roky to tohoto „zarytého wagnerovce“ táhne v létě do Bayreuthu. Zatímco jeho lipští kolegové a kolegyně mají dovolenou, potí se Matthias Schreiber spolu s přibližně 200 ostatními hudebníky z celého světa v orchestřišti bayreuthského festivalového divadla. Orchestřiště je zapuštěno hluboko pod jevištěm a v létě tam bývají až nesnesitelně vysoké teploty. Proto může být oblečení hudebníků ležérní, bez ohledu na etiketu. „Lohengrina hraju v kraťasech a plážových žabkách, nepřevlékám se. To je pak do jisté míry můj způsob relaxace,“ říká Schreiber.

Vlastně by potřeboval dovolenou a chtěl by strávit i nějaký čas bez hudby, aby si vyčistil hlavu, přiznává pak s mírným úsměvem. Jeho běžný den v Lipsku určují zkoušky, koncerty a turné. Členem Orchestru lipského Gewandhausu je Matthias Schreiber od roku 1981, kdy se orchestr přestěhoval do nové budovy na Augustusplatzu. Když tento vysoký muž energickými kroky, s nástrojem volně připnutým na zádech, pospíchá chodbami Gewandhausu, je znát, jak samozřejmě je už s tímto domem spojený.

Rychlým krokem po Gewandhausu Rychlým krokem po Gewandhausu | Foto (výřez): © Ula Brunner
Matthias Schreiber, ročník 1958, vyrostl ve Wernigerode v Harcu. Pochází z rodiny, ve které se doma hodně muzicírovalo. Nejstarší bratr hrál na klavír, prostřední bratr na housle, mladší na violu a on sám se rozhodl pro violoncello. Za svůj profesní postup vděčí prý represím bývalého východoněmeckého režimu: „Nesměl jsem si udělat maturitu, protože můj otec byl farář. Ale hudbu jsem vystudovat mohl.“ Nakonec se ale ukázalo, že všechno zlé je k něčemu dobré, dodává Matthias. Jeho žena je houslistka a dvě z jeho čtyř dětí studují hudbu. „Nikdy jsem je k tomu nenutil, ale hudba obohacuje život a je to krásné, když vidím, jak se ze záliby stane povolání,“ říká Matthias Schreiber.
V prázdném koncertním sále V prázdném koncertním sále | Foto (výřez): © Ula Brunner
S Orchestrem lipského Gewandhausu bývá Matthias Schreiber často na cestách: “Jsme orchestr, který mívá koncertní turné po celém světě. Byl jsem skoro všude – až na Afriku.“ A pak ještě Bayreuth! Od začátku zkoušek až do posledního představení trvá bayreuthský festival deset týdnů. To musí být náročné. Matthias Schreiber na to ale jen mávne rukou: „Přesto přese všechno tam panuje uvolněná atmosféra.“ Jeho rodina ho často doprovází, Matthias nehraje každý den, a tak má čas na výlety a na pěší turistiku. Hodinovou pauzu mezi dějstvími rád využije k procházce po lese nebo k návštěvě nedaleké Kneippovy lázně.
Téměř celý svůj život hraje Matthias Schreiber na violoncello. Téměř celý svůj život hraje Matthias Schreiber na violoncello. | Foto (výřez): © Ula Brunner
„Považuji samozřejmě za důležité podniknout příští rok ‚pořádnou‘ dovolenou s rodinou, abychom strávili víc času společně,“ připouští Matthias Schreiber. Rodinní příslušníci totiž podle nových pravidel festivalu už nesmějí chodit na zkoušky orchestru. Že by se ale Matthias vzdal své účasti na wagnerovském festivalu, to si nedokáže představit. Jednak je to samozřejmě čest být na tento festival pozván. Tím nejdůležitějším je však pro něj pocit sounáležitosti a setkání s kolegy: „Bayreuthský festival funguje, protože tam všichni jezdí dobrovolně a jsou to vášniví obdivovatelé Wagnera. Je potěšení tam hrát.“