Magazín - „Krásnější místo pro mě neexistuje“ - Goethe-Institut Tschechien
Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Letní práce: Záchranářka „Krásnější místo pro mě neexistuje“

Susann Stark má ráda svou práci u Vodní záchranné služby obce Graal-Müritz.
Susann Stark má ráda svou práci u Vodní záchranné služby obce Graal-Müritz. | Foto (výřez): © Ula Brunner

Zanícení pro záchranářskou práci je bezpochyby důvodem toho, proč Susann Stark tráví víkendy na záchranářské věži na pláži u Baltského moře – přinejmenším v létě.

Von Ula Brunner

Od května do září je pláž jejím druhým domovem. Tato drobná žena, ročník 1980, s usměvavýma očima a jasným hlasem je už čtyři roky členkou týmu vodních záchranářů v idylických přímořských lázních Graal-Müritz v Meklenbursku. „Vlastně mě k tomu přivedl můj partner. Je tady prvním předsedou a záchranáře dělá snad celý svůj život,“ vypráví 38letá Susann. V hlavním pracovním poměru pracuje Susann u pečovatelské služby. Ve svém volném čase spolu s dalšími dobrovolníky z Německé záchranářské organizace (DLRG) hlídá pláž.

Pevnost v dunách – hlavní věž Pevnost v dunách – hlavní věž | Foto (výřez): © Ula Brunner
Jsou tu tři záchranářské věže. Hlavní věž, ve které Susann Stark převážně pracuje, je průběžně obsazená od května do září. V hlavní sezóně tu má denně službu celkem dvanáct strážců – plavčíků záchranářů. Jejich služba začíná v devět hodin: „Ráno nejdřív vyvěsíme plážové vlajky, zapneme vysílačky, zaznamenáme údaje o počasí a uvaříme si kávu. Když je klid, je čas na pozdní snídani.“ Po úzkém schodišti se vyjde do prvního patra na centrální pozorovatelnu. Dalekohled je vždycky na dosah. Záchranáři tady nahoře slouží většinou ve dvou, aby měli dobrý přehled o tom, jestli se někdo netopí nebo nemává rukama o pomoc. Záchranná služba pak zasahuje. „Že bychom někoho museli zachraňovat před utonutím, to se naštěstí stává jen zřídka,“ vypráví Susanna Stark. Ale prý už zažila situace, kdy záchranáři museli zasahovat kvůli lehkomyslným plavcům: „Jednou plaval jeden mladík hodně daleko od břehu a pak začal divoce máchat rukama – což je jisté znamení, že je někdo v nouzi. Vyjeli jsme ve spěchu se záchranářskými čluny směrem k němu, ale vyšlo najevo, že chtěl údajně jen zamávat svému otci.“
Ošetřovna v přízemí Ošetřovna v přízemí | Foto (výřez): © Ula Brunner
Mnohem častější než zachraňování tonoucích je prý poskytování první pomoci na břehu. V ošetřovně v přízemí záchranáři dennodenně ošetřují třísky v noze, hmyzí bodnutí, náhlé kolapsy, hypoglykémii nebo srdeční infarkty.
Důležitou pomůckou je dalekohled. Důležitou pomůckou je dalekohled. | Foto (výřez): © Ula Brunner
Každé dvě až tři hodiny se záchranáři ve službě na pozorovatelně na záchranářské věži střídají, protože schopnost koncentrace se po určité době snižuje. Kromě toho se v malém prostoru pozorovatelny hromadí horko. Pravidelné obchůzky po pláži podél Baltu jsou potom vítanou změnou: „Člověk pak aspoň vnímá trochu víc dění na pláži,“ říká Susann Stark. Při záchranářských akcích se používá také terénní čtyřkolka. | Foto (výřez): © Ula Brunner
V 18 hodin služba zpravidla končí. Často tu však celý tým zůstává ještě o pár hodin déle. „Chvíli společně posedíme nebo si jdeme zaplavat – jsme prostě skvělá parta,“ říká Susann. Její dvanáctiletý syn je už také aktivní ve skupině mladých záchranářů – i kvůli tomu, že obdivuje svou matku za to, co dělá. Susann Stark obětuje vodní záchranné službě každý volný víkend a ještě několik hodin svého volna po práci. Sama to však nepovažuje za problém. Naopak: „Žádné krásnější místo pro mě neexistuje. Pro nás existuje po celé léto vlastně jenom život na pláži.“
„Jsme prostě skvělý tým.“ „Jsme prostě skvělý tým.“ | Foto (výřez): © Ula Brunner