Městské črty
Bonn že je fádní?

Stojí Bonn ve stínu Kolína? Zažívá krizi identity? Autorka Leonie Gubela vysvětluje, čím je Bonn nezaměnitelný a proč by měl člověk přehodnotit některé zažité asociace.

Od: Leonie Gubela

Třešňové květy a dlažební kostky

Růžová klenba bonnského historického centra v období rozkvetlých třešní. | Foto (detail): © Adobe Historické centrum v Bonnu, to jsou klikaté uličky, památkově chráněné stavby z doby industrializace, hospody a ateliéry. Jako motiv na Instagramu se objevuje hlavně v období od půlky dubna do konce května, když rozkvete třešňová alej v ulici Heerstraße a vytvoří hustou klenbu z růžových květů. Ambiciózní fotografové se mohou zapojit do soutěže o nejlepší fotku třešňových květů, a kdo se bojí, že by krátké období květu promeškal, může se na stránkách soutěže přihlásit k odběru novinek. Mimo růžovou sezónu patří k atrakcím také přepychová pizza v restauraci Tuscolo u bazénu Frankenbad a Muzeum žen. Pokud by si někdo chtěl odpočinout od městského ruchu, může se procházet na starém hřbitově mezi nakloněnými náhrobky porostlými mechem.

Beton pro Bonn

Bonnský skatepark na louce u Rýna. | Foto (detail): © Beton für Bonn Spolek Subculture Bonn pořádal se svojí iniciativou Beton pro Bonn benefiční akce, tomboly nebo koncerty, prodával zboží a sháněl investory po celé čtyři roky. V létě roku 2018 se nakonec podařilo na louce u Rýna v městské části Beuel otevřít první bonnský skatepark. Dosud se dala využívat jenom u-rampa na protějším břehu řeky, ale jezdit na rampě není nic pro začátečníky. Členové Subculture usilovali o něco většího mimo jiné proto, aby se z Bonnu za skateboardingem nemuselo jezdit mimo město.

Hofgarten a gumoví medvídci

Přestože vlna senzace okolo Harryho Pottera už opadla, v bonnském parku Hofgarten se nadále hraje famfrpál. | Foto (detail): © picture alliance/dpa/ Volker Lannert Studenti pospávají mezi napnutými slackline (pás natažený mezi dvěma stromy, na němž se procvičuje rovnováha), dva tři týpci brnkají na kytaru a v zadní třetině trénuje vedle spolku Ultimate Frisbee i místní famfrpálové mužstvo. Za běžného slunečného dne působí park Hofgarten před hlavní budovou univerzity dokonale bezstarostně. Rekreační oblast rozprostírající se před budovou, která kdysi sloužila jako rezidence kurfiřta Clemense Augusta, však prošla pohnutou historií. Krátce po druhé světové válce pozemek sloužil jako tábor, do něhož se dočasně umisťovali propuštění váleční zajatci. Když se později Bonn stal sídlem vlády, opakovaně se tu scházely statisíce demonstrantů. Například roku 1968 při demonstraci proti změnám v ústavě ohledně nouzového stavu nebo na počátku osmdesátých let proti dvoukolejnému rozhodnutí NATO. Dnes se sem chodí hlavně lenošit nebo na procházky, v noci pak údajně kšeftovat. Jistě ne zrovna s gumovými medvídky, jelikož ti jsou k dostání zcela legálně pár kroků od parku v první prodejně Haribo v celé spolkové republice. A každé malé dítě ví, co znamená „bo“ v názvu, nebo ne? (Pro všechny, kdo nejsou z Bonnu, název pochází ze jména zakladatele HAnse RIegela z BOnnu.)

Luxusní kempování ve skladištní hale

Kemp uvnitř bonnského skladiště zvaný Basecamp. | Foto (detail): © Basecamp Skladová hala ve čtvrti Bonn-Dottendorf se zaměřuje na klienty, kteří rádi přespávají v útulných přívěsech, ale s plynovým vařičem, mobilními záchody ani přírodou nechtějí mít nic do činění. V kempu uvnitř budovy stojí více než tucet nákladně renovovaných retro přívěsů se speciálním designem. Větší skupiny si mohou pronajmout vyřazený spací vůz Německých drah. Kemp se o svých až 120 hostů stará jako na hotelu, každé ráno pro ně chystá snídaňový bufet a postele se denně stelou. V hale je dokonce možné uzavřít sňatek. Ovšem jen v případě, že tapeta Karibiku snoubencům nebude připadat jako pozadí příliš kýčovitá.

Politika od minulé po současnou

Světelné věže Galerie Spolkové republiky Německo. | Foto (detail): © picture alliance/ imageBROKER/ Karl F. Schöfmann Poválečné dějiny lze jen málokde zažít tak bezprostředně a uceleně jako v bonnském historickém muzeu Haus der Geschichte. Během několika minut se dá prosvištět celými desetiletími: skrze nákladní prostor letadla, nazývaného rozinkový bombardér, kolem zelených sklápěcích sedadel ze sálu spolkového parlamentu v sekci o padesátých letech a nakonec dovnitř do napodobeniny biografu na krátké představení německého filmu Grün ist die Heide. Návštěvníci si mohou sáhnout na studené kameny Berlínské zdi či vyběhnout po příkré rampě na Měsíc. Haus der Geschichte je jedno z pěti muzeí, které dohromady tvoří takzvanou Bonnskou muzejní míli. Ta se rozpíná podél silnice Bundesstraße 9 a věnuje se postupně biologii (muzeum König), historii (Haus der Geschichte), umění (Kunstmuseum Bonn), ještě jednou umění (Bundeskunsthalle) a technice (Deutsches Museum). Na protější straně silnice B9 se nachází kampus Spojených národů, který představuje centrum OSN v Německu. V Bonnu současná politika probíhá paralelně s tou historickou, odděleny jsou jen čtyřproudovou silnicí.

Viva Viktoria!

Ne nákupnímu centru. Občanská iniciativa Viva Viktoria! podnítila úspěšný protest proti stavebním plánům. Plakát „Zachraňte Viktoriaviertel před stržením!“ visel v roce 2015 na bývalých lázních Viktoriabad. | Foto (detail): © picture alliance / Oliver Berg / dpa Aby člověk pronikl do krás čtvrti Viktoriaviertel, musí se pozorně rozhlížet. Pokud návštěvník čtvrtí jen projde, sotva si povšimne kamínků s mozaikou před vstupy do obchodů nebo oken z umělé pryskyřice v opuštěném bazénu Viktoriabad. Čtvrť s budovami z padesátých a šedesátých let spojuje centrum s parkem Hofgarten. Před pár lety město oznámilo, že některé nemovitosti hodlá prodat rakouskému investorovi. Ten potom na pozemcích plánoval zřídit nákupní centrum a univerzitní knihovnu. Plány u mnoha obyvatel vyvolaly zděšení, a tak vznikla občanská iniciativa Viva Viktoria!. Propagovala „zachování místo využívání“, organizovala ve čtvrti večírky a na konci roku 2015 iniciovala občanskou žádost (Bürgerbehehren). A povedlo se, žádné obchodní centrum se stavět nebude. Přesto by čtvrť měla projít přestavbou, ještě ale není zřejmé, v jakém rozsahu.

Volný pád v zábavním parku a zříceniny hradu

Pohled na zámek Drachenburg. Kopec Drachenfels je nejoblíbenější výletní cíl v pohoří Siebengebirge. | Foto (detail): © Adobe Z Bonnu se dát jít buď po proudu Rýna, nebo naopak proti proudu, přičemž tyto cesty jsou diametrálně odlišné. Zatímco cesta po proudu je lemovaná chemickými závody, ropnou rafinérií a zábavním parkem Phantasialand, cesta proti proudu vede po úpatí nízkého pohoří Siebengebirge a nestojí tu ani jeden kouřící komín nebo pouťová atrakce, jako věž, ze které by se návštěvníci řítili volným pádem. Zato skrývá původní zříceninu hradu a notnou dávkou rýnské romantiky. Zvláštní oblibě se těší vrchol Drachenfels mezi městy Königswinter a Bad Honnef. Je 320 metrů vysoký a podle pověsti zde kdysi sídlila nestvůra. Před staletími se tu prý usadil drak, který naháněl strach celému údolí Rýna. Aby na ně neútočil, obětovali mu obyvatelé každý rok jednu pannu, dokud nepřiklusal na svém koni Siegfried (ten z Písně o Nibelunzích), nestvůru nezabil a nevykoupal se v její krvi. Veškeré stopy po drakovi jsou však už ty tam a Drachenfels je dnes oblíbený především jako místo pro jednání a jako motiv krajinomaleb. Nahoru se dá dostat také nejstarší německou ozubnicovou dráhou nebo na oslím hřbetě. Z vrcholu je za dobrého počasí vidět i kolínský dóm.

Diverzita v prostorách lidové vysoké školy

BU: Alte VHS: het gebouw van de voormalige volkshogeschool werd omgevormd tot een links cultureel centrum. | Foto (detail): © Alte VHS V budově bývalé lidové vysoké školy je frontální výuka již minulostí. Spolek Rhizom přeměnil prázdné prostory na kulturní centrum Alte VHS, v němž se konají diskuze o nahrazení uhlí v energetice, feministické workshopy nebo jazzové improvizační večery. Alte VHS je založená na darech a dobrovolnících a nabízí třeba sítotiskovou dílnu, burzu gramofonových desek, víceúčelový dětský koutek nebo širokou paletu kurzů, jógou smíchu počínaje a kickboxem konče.

Od Beethovena až po spolkového kancléře

Ludwig van Beethoven, obklopený sedmi sty dvojníky. Umělecká instalace byla vytvořena při příležitosti 250. výročí skladatelova narození. | Foto (detail) © picture alliance/ Sven Simon Bonn, to je také Beethoven. Jeho rajón se rozkládá hlavně na náměstí před dómem. Stojí na působivém podstavci hned před budovou pošty a se zachmuřeným výrazem nejspíš právě skládá nějakou symfonii. Zpodobněn je i v parku Stadtgarten, ovšem už mnohem moderněji. Koncertní hala na břehu Rýna je pochopitelně pojmenována po něm a na jeho počest se každoročně pořádá i festival Beethovenfest s četnými koncerty a dalšími akcemi. Bonn je však spjatý i s dalšími osobnostmi, například s celou řadou spolkových kancléřů. Bonn byl po druhé světové válce v letech 1949 až 1999 hlavním městem Spolkové republiky Německo. Sídlilo zde celkem sedm spolkových kancléřů. Před bývalým úřadem spolkového kancléře, který stojí v ulici příznačně pojmenované po Adenauerovi, se nachází bronzová socha tohoto prvního spolkového kancléře. Jde o hlavu v nadživotní velikosti, na jejímž týlu jsou zvěčněny symboly vázající se k jeho životním epochám. V městské části Venusberg se nachází vila Willyho Brandta. Méně okázale už se připomíná dvojice kancléřů Helmutů: Helmut Schmidt dostal vlastní kruhový objezd na silnici B9, 400 metrů dlouhý úsek silnice před objezdem potom nově nese jméno Helmuta Kohla.

Nudné noci

Kromě nočního života v klubech a hospodách Bonn nabízí v létě i festivaly a koncerty pod širým nebem, jako je právě Green Juice Festival. | Foto (detail): © Michael Sondermann / Bundesstadt Bonn S nádechem škodolibosti se říká, že název Bonn je vlastně akronym pro Bezkonkurenčního odborníka na nudné noci. Vznikl nejspíš proto, že se bonnský noční život často srovnává s blízkým Kolínem, který má však třikrát více obyvatel. V Bonnu je nabídka tak příjemně omezená, že si člověk snadno vybere a skutečně někam vyrazí, místo aby se cítil zahlcen možnostmi a zůstal sedět na pohovce. Klasický páteční večer vypadá asi takhle: Dát si koktejl Mexikaner v hospodě Babel, ve stánku Aksoy v ulici Vorgebirgestraße si koupit takzvané pivo na cestu (což je speciální pivo s sebou, které se kupuje u stánku – v místním žargonu „u boudičky“ – a díky němuž lze překonat cestu k dalšímu klubu nebo baru) a pak pár hodin tancování, třeba v nočních klubech Underground, Blow Up nebo Carpe. A potom se v pizzerii Cala Dor posílit na poslední zastávku: bar Wache na starém městě. Ten má zaručeně otevřeno pořád.
 

Městské črty

Zahrádkářské kolonie v Berlíně nebo koupání mezi nudisty v Mnichově. Společně prozkoumáme německá města, a to i poněkud netradičně. Seznámíme čtenáře s klasickými místy, skupinami nebo akcemi, které se k městu neodmyslitelně vážou, ale načrtneme i nové obrysy a rozptýlíme jimi nejedno klišé.