Rychlý přístup:

Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1) Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Městské črty
„Dit is Berlin“

Berlín je pestrý, hlasitý, uvolněný a trochu přidrzlý, říká se. Platí toto klišé?
Berlín je pestrý, hlasitý, uvolněný a trochu přidrzlý, říká se. Platí toto klišé? | Foto (detail): © picture alliance/Sabine Lubenow/z archivu DUMONT

Berlín je pestrý, hlasitý, uvolněný a trochu přidrzlý. Platí ještě toho klišé? Naše autorka Nele Jensch vyráží na průzkum do německého hlavního města, kde stačí, aby jednou obešla blok, a objeví tam víc, než kdyby v jiném městě strávila celý rok.

Od: Nele Jensch

Vzhůru do nebes

Televizní vysílač patří k nejvyšším německým stavbám a je určující dominantou metropole. Televizní vysílač patří k nejvyšším německým stavbám a je určující dominantou metropole. | Foto (detail): © Adobe
Všechny cesty – nebo spíš pohledy – vedou k němu. Televizní vysílač na náměstí Alexanderplatz tvoří na berlínském obzoru zdaleka nejvýraznější dominantu. Jde o nejvyšší stavbu v Německu a díky kulovitému prostoru uprostřed také o stavbu mimořádně charakteristickou. Otevřen byl roku 1969, u příležitosti 20. výročí od vzniku NDR, a měl demonstrovat velikost socialistického státu. Dnes skýtá panoramatická plošina v kouli jedinečné výhledy na město. O patro výš se v otáčivé restauraci na čtyřiceti napevno namontovaných stolcích podávají nápoje i jídlo, zatímco za oknem se hostům střídá jeden výhled za druhým. Vysílač samozřejmě zaujímá pevné místo i v berlínské kultuře, podle jeho tvarů se vyrábějí třeba chrastítka pro děti nebo vykrajovátka na cukroví. Mimochodem, četným mýtům navzdory věž žádnou přezdívku nemá. Pojem „telechřest“ („Telespargel“), který zavedla vláda NDR, se mezi místními nikdy neujal.

Ohrožené prázdné prostory

Ještě tam jsou – obsazené berlínské domy. Za zachování levicových subkultur se zasazují také mnozí umělci. Ještě tam jsou – obsazené berlínské domy. Za zachování levicových subkultur se zasazují také mnozí umělci. | Foto (detail): © picture alliance/Paul Zinken/dpa V 80. a 90. letech byl Berlín rájem squatterů. Některé z tehdejších squatů přetrvaly až do dnešních dnů, nejznámější je nejspíš dům v Rigaer Straße 94 ve čtvrti Friedrichshain. Přestože hospoda Kadterschmiede v přízemí neuzavřela od obsazení domu žádnou nájemní smlouvu, snahy vystěhovat ji se setkaly s neúspěchem. V její těsné blízkosti se donedávna nacházel „anarchisticko-queer-feministický“ squat Liebig34, další symbol autonomní berlínské scény. Mnoha takovým místům však hrozí zánik a třeba právě komunita Liebig34 byla vystěhována policií. O zachování alternativních squatů a jejich kulturních projektů, které podle některých tvoří podstatnou součást sociálního a kulturního života města, se prostřednictvím iniciativy „Ani o dům méně“ zasazuje řada zvučných osobností, mezi jinými nositelka Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek, zpěvačka Nina Hagen nebo hudební skupina Element of Crime. Zatímco squaterská scéna bojuje o přežití, dobývají si Berlíňané veřejný prostor i dalšími prostředky. Kreativní vesnice Holzmarkt na břehu Sprévy ve Friedrichshainu je například považována za ukázkový projekt alternativního městského plánování. Město rozkvétá při četných akcích na podporu městského zahradničení, jako kupříkladu v zahradách Prinzesinnengärten na náměstí Moritzplatz, kde si každý může zasadit a sklidit vlastní zeleninu. A na zpívání karaoke se v parku u bývalé Berlínské zdi každý týden sjedou stovky posluchačů.

Stopy rozděleného města

Stopy kdysi rozdělené republiky jsou v Berlíně stále všudypřítomné, části Berlínské zdi dnes platí za turistickou atrakci. Stopy kdysi rozdělené republiky jsou v Berlíně stále všudypřítomné, části Berlínské zdi dnes platí za turistickou atrakci. | Foto (detail): © Adobe A když už mluvíme o Zdi, pořád můžete ve městě vidět její pozůstatky. Například na pamětním místě Berlínská zeď, které bylo zřízené podél 1,4 km dlouhého hraničního pásma a připomíná jeho oběti. Stejně tak slouží jako muzeum i bývalé vězení tajné služby Stasi v městské části Hohenschönhausen. Velmi oblíbená East Side Gallery je přístupná veřejnosti po celý rok. Jde o pozůstatek Zdi, pestře pomalovaný umělci, který turisté rádi využívají jako pozadí pro focení selfie. Ani tento berlínský symbol však není v bezpečí před přestavbami města a zájmy podniků. Části pomníku byly přesunuty, aby uvolnily místo pro stavbu hotelů a luxusních bytů přímo na břehu řeky. Pozorní návštěvníci však objeví pozůstatky rozděleného města i mimo pomníky a muzea. Napříč celým Berlínem se táhne pás dlažebních kostek, které označují někdejší polohu Zdi. Pokud by někdo chtěl znát celý obrys Západního Berlína, může se vydat kousek po značené, asi 160 km dlouhé stezce podél Zdi, která je vhodná pro pěší i cyklisty a kopíruje někdejší rozestavení pohraničních vojsk NDR.

BVG: Městská hromadná doprava s kultovním statusem

O dobrý slogan tu nikdy není nouze. Reklamní slogany dopravního podniku BVG získaly kultovní status. O dobrý slogan tu nikdy není nouze. Reklamní slogany dopravního podniku BVG získaly kultovní status. | Foto (detail): © picture alliance/Wolfram Steinberg/dpa Jak se stane kultem zasloužilá dopravní společnost? Správně, pomocí dobrého marketingu. To se berlínskému dopravnímu podniku BVG dokonale podařilo díky kampani „Protože Tě milujeme“, která probíhala na sociálních sítích. Za pomoci značné dávky sebeironie a neformálnosti dokázal BVG přetavit frustraci obyvatel z přeplněného, špinavého metra a zpožděných či duplicitních spojů přinejmenším do pocitů obdivu a nechuti. Tvůrčí tým stojící za kampaní #weilwirdichlieben (#protožetěmilujeme) se nezalekne ani politických hesel a podává je zásadně s humorem. Komentuje například změnu klimatu, homofobii, rasismus, sexismus nebo politickou stranu FDP: „Máme mnoho společného – jsme žlutí, vypadáme jako z plakátu a máme potřebu všechno řídit.“ Stále vytváří slogany v duchu motta: „Ať už jsi busexuální, nebo vyznáváš tramgender: Protože Tě milujeme, je jedno, koho miluješ Ty!“ Marketingových trháků je celá řada. V roce 2018 prodával dopravní podnik tenisky, které současně sloužily jako roční jízdenka do metra, autobusu a tramvaje. Před začátkem prodeje stanovala celá řada Berlíňanů přes noc (v zimě!) před obchody, v nichž se limitovaná edice obuvi dala sehnat. Nejnovějším kouskem BVG je snaha o zapsání sebe sama na seznam světového dědictví UNESCO. Nabručení cestující a zastaralé techniky, jako je třeba škrábání mincí o automat na jízdenky v případě, že jím mince stále neúspěšně propadávají, prý koneckonců vytvářejí něco specificky berlínského.

Zelená oáza nad střechami Neuköllnu

Bar s výhledem: V Klunkerkranichu si můžete vychutnat pohled na městské panorama a být přitom obklopeni zelení. Bar s výhledem: V Klunkerkranichu si můžete vychutnat pohled na městské panorama a být přitom obklopeni zelení. | Foto (detail): © picture alliance/Sabine Lubenow/z archivu DUMONT Řadové nákupní centrum se zelenou oázou na vrcholu. Nad průchody Neuköllnu se vznáší střešní zahrádka a kulturní scéna Klunkerkranich. Tento střešní bar je zařízený útulným dřevěným nábytkem, látkovými girlandami třepotajícími se ve větru a spoustou zeleně v truhlících, vyvýšených záhoncích i vyřazených vanách. Díky článku od Lonely Planet se Klunkerkranich proslavil i za hranicemi Neuköllnu, a tak tam často bývá plno. Návštěva v době vrcholícího léta, nebo samozřejmě i kdykoli jindy, je ale i tak nezapomenutelný zážitek. Obzvlášť při západu slunce, kdy vás večerní vánek příjemně osvěží a za výstup budete odměněni impozantním výhledem na celé město.

Berlín vespod

Jak to vypadá uvnitř krytu? Berlín se dá prozkoumávat i „vespod“, tak jako v tomto bývalém nouzovém lazaretu. Jak to vypadá uvnitř krytu? Berlín se dá prozkoumávat i „vespod“, tak jako v tomto bývalém nouzovém lazaretu. | Foto (detail): © picture alliance/Bernd Settnilk/ZB Berlín je pověstný svými podzemními večírky, které se nezřídka konaly v bývalých protileteckých krytech z druhé světové války. Mnoho těchto krytů je však přístupných i přes den a dává nahlédnout do minulosti města. Spolek Berliner Unterwelten (Berlínská podsvětí) nabízí komentované prohlídky celé řady krytů z druhé světové války a také „civilních protiatomových krytů“, které vznikly v Západním Berlíně v době studené války překřtěním těch starých protileteckých. Zvlášť zajímavý protiletecký kryt se nachází poblíž Anhaltského nádraží. „Kdo staví kryty, vrhá bomby,“ stojí nad vchodem do krytu s názvem „Berlin Story Bunker“. Uvnitř sestavili Wieland Giebel a Enno Lenze obsáhlou sbírku na téma „Hitler – jak k tomu mohlo dojít?“ Ve sbírce nechybí ani věrný model „Vůdcova bunkru“. Zpočátku byl tvůrcům prorokován neúspěch na celé čáře, dnes ale jejich zařízení ročně navštíví 200 tisíc lidí z celého světa a k výstavě se pochvalně vyjádřil i izraelský velvyslanec. Kryt zároveň představuje symbol demokracie a lidských práv, mimo jiné Lenze a jeho tým vztyčují během festivalu Berliner Pride Week snad největší duhovou vlajku v Německu. V jiném bunkru, v masivní protiletecké budově ve čtvrti Berlin Mitte, betonovém kolosu v soukromých rukou, sídlí místo historické výstavy jedinečná sbírka současného umění manželů Borosových.

Noci v Kreuzbergu jsou dlouhé…

Mezi stanicemi Kottbusser a Schlesischer Tor najdete snad nejlepší noční podniky z celého města. Mezi stanicemi Kottbusser a Schlesischer Tor najdete snad nejlepší noční podniky z celého města. | Foto (detail): © picture alliance/Stefan Jaitner/dpa … zpívali bratři Blattschussové už v 70. letech. A od té doby se nic nezměnilo. Mezi stanicemi Kottbusser Tor a Schlesicher Tor stále pulzuje noční život. Například na ostrůvku Lohmühlen se v pivnici Birgit&Bier tančí mezi kolotoči a autodromy, v klubech IPSE a Burg Schnabel se tančí v dřevěných boudách a při akcích pod širým nebem i na břehu Sprévy. Club der Visionäre, z jehož dřevěného mola si návštěvník mohl houpat nohama nad vodou, v létě roku 2019 částečně vyhořel. Naštěstí je ztrátu čím nahradit. V těsné blízkosti se nachází hala Kreuzberg a večírková loď Hoppetosse. Jít se pobavit však můžete i v dalších koutech města. Noční klub Berghain, speciální berlínský podnik pro extatickou zábavu, leží ve čtvrti Friedrichshain spolu s areálem RAW, který je domovem mnoha nočních klubů. Technoklub Griessmühle v Neuköllnu se naopak musí přestěhovat, protože majitel pozemku chce nechat budovu strhnout. Klub získal dočasný azyl v městských částech Mitte a Lichtenberg. Také pro hédonismus se v Berlíně vždycky nějaké to místečko najde. Alespoň zatím, stále více podniků (a zvlášť těch v centru) totiž musí vyklidit prostor, protože se domy prodávají, pozemky zastavují nebo se neprodlouží nájemní smlouva. Kluby tak v podstatě doplácejí na vlastní popularitu: technokultura přidává městu na přitažlivosti jak pro mladé, kteří chtějí být cool, tak pro investory. Na druhou stranu se v zachraňování klubů neangažují jen občané, ale také z politiky zaznívají hlasy, které vybízejí k ochraně tohoto jedinečného berlínského kulturního dědictví.

Do čtvrti Berliner Westen za zelení a kulturou

Pestrobarevní pávi ve volné přírodě, a to přímo v centru Berlína. Ostrov Pfaueninsel na jezeře Wannsee. Pestrobarevní pávi ve volné přírodě, a to přímo v centru Berlína. Ostrov Pfaueninsel na jezeře Wannsee. | Foto (detail): © Adobe Že je Berlín jen betonová poušť? Tohle klišé rozhodně neplatí, i když při pohledu na náměstí Alexanderplatz nebo Potsdamer Platz se člověk pomyšlení na něj nevyhne. Ve skutečnosti se ve městě nachází asi milion stromů a 2 500 parků, mezi největší a nejznámější z nich patří zoologická zahrada Tiergarten. Překrásné procházky skýtá západní okraj města, kupříkladu v Grunewaldu, což je nejen nejrozlehlejší městský les v Německu, ale také domov mnoha chráněných a ohrožených druhů zvířat i rostlin. Neobyčejný výhled na tuto chráněnou oblast nabízí pohled z vrcholu Teufelsbergu. Jedná se o druhý nejvyšší bod města, uměle navršený z trosek po druhé světové válce. Kousek jižněji omývají vody jezera pohádkový ostrov Pfaueninsel. Tam mohou návštěvníci spojit odpočinek s vodními sporty, kulturou a vzděláním. Dům, ve kterém se odehrála konference ve Wannsee, leží přímo na břehu jezera. Idylicky situovaná vila, v níž kdysi nacisté plánovali holocaust, dnes slouží jako muzeum a památník. Na protilehlém břehu stojí Literární kolokvium, které už více než padesát let představuje líheň nové literatury. Ve vile, která byla postavena v historizujícím slohu a připomíná spíše zámek, pobývají umělci z celého světa a v létě se zde konají autorská čtení pod širým nebem.

Nekonečná svoboda na Tempelhofském poli

Bývalé letiště Berlin Tempelhof patří svou rozlohou mezi největší městské otevřené prostory na světě Bývalé letiště Berlin Tempelhof patří svou rozlohou mezi největší městské otevřené prostory na světě | Foto (detail): © Adobe Nikde ani dům, ani strom, kam až oko dohlédne. Na bývalém letišti se nebe a svoboda zdají být nekonečné. Vždycky to tak ale nebylo, za nacistické éry se tu odbývaly nucené práce a na pozemku letiště stával i koncentrační tábor Columbia. Od doby, kdy zde na podzim roku 2008 vzlétlo poslední letadlo, je Tempelhofer Feld jedno z největších volných prostranství uvnitř města ve světovém měřítku. Výběh pro psy, pestře splácaná „zahrádkářská kolonie“, plná květin trčících ze starých holínek, pivnice a pár rozhleden, a to je asi tak všechno. Na někdejších vzletových a přistávacích dráhách jezdí lidé na kole, procházejí se nebo provozují kitesurfing. Je to oáza klidu uprostřed městského ruchu. Ani tato idylka však nemusí trvat věčně, jelikož se kvůli bytové krizi množí hlasy, které požadují zastavění plochy. V roce 2014 podobné plány sice během referenda zkrachovaly, od té doby se však v hlavním městě zvýšil jak počet obyvatel, tak ceny nájmů, takže veřejné mínění se může postupně zviklat. Živo je i v bývalé letištní hale, která by se v následujících desetiletích měla přetvořit v nový prostor pro umění, kulturu a kreativní průmysl. Nedávno bylo zřízeno návštěvnické centrum, na bývalé řídicí věži se ještě plánuje terasa a na 1,2 km dlouhé střeše terminálu galerie s historickou tématikou. V této největší stavební památce Evropy už se konají i prohlídky a do bývalého důstojnického kasina US Air Force se nastěhovala kavárna Orville’s, která klade důraz na regionální suroviny a ekologii.

Od amatéra po hvězdy

Street food na tržišti Neun. Kdo se tady nenají dosyta, může si za to sám. Street food na tržišti Neun. Kdo se tady nenají dosyta, může si za to sám. | Foto (detail): © picture alliance4/Paul Zinken/dpa Currywurst a Döner je v Berlíně k dostání na každém rohu (i když už ne za jedno euro) a spousta stánků s rychlým občerstvením se těší velké oblibě, jako například vyhlášený Mustafův zeleninový kebab v ulici Mehringdamm nebo Gel Gör Köfteci na Kottbusser Damm. Metropole se už dávno stala centrem pro mezinárodní kuchyni, které nemá minimálně v Německu obdoby: hvězdní kuchaři jako Tim Raue, Marco Müller, Hendrik Otto nebo Sonja Frühsammer sednou chutím obyvatel jako polička na hrnec. Berlínské publikum vděčně přijímá kulinářské experimenty, jako třeba tradiční gruzínskou hostinu supra nebo peruánskou syrovou rybu ceviche. Do městských tržnic, jako jsou například Neun nebo Marheineke- und Arminius Markthalle, zákazníci nechodí jen nakupovat ovoce, zeleninu nebo pečivo, ale také vyzkoušet některý ze stánků se street foodem. Zde se ostatně ukazuje, k jakým konfliktům vede všudypřítomná gentrifikace: Když vešlo ve známost, že provozovatelé chtějí v kreuzberské tržnici Neun uzavřít pobočku Aldi, konaly se před ní pravidelné protestní akce. Místní se obávali, že by z tržnice mohlo vymizet zboží denní spotřeby a že by ho nahradil „luxusfood“.

Encore

Och dit is Berlin (I to je Berlín). Ve Světových zahradách v Marzahnu si můžete prohlédnout mimo jiné typické čínské pavilony. Och dit is Berlin (I to je Berlín). Ve Světových zahradách v Marzahnu si můžete prohlédnout mimo jiné typické čínské pavilony. | Foto (detail): © picture alliance/Rainer F. Steussloff/imageBROKER Vylíčit v deseti bodech, čím je Berlín typický, a zároveň čím umí překvapit, je dost dobře nemožné. Mnohé zůstane nezmíněno, jako například živá hudební a kulturní scéna, obohacená o mnoho zahraničních umělců. Nebo vládní čtvrť (Berlín koneckonců nevládne jen srdcím), která nabízí působivou architekturu, vlastní kulturní střediska, jako např. Tipi am Kanzleramt, nebo široké zelené plochy. Anebo panské vily v Dahlemu, kolem nichž se potulují studenti z Freie Universität, pokud zrovna není léto a neodbočí-li raději k překrásnému protáhlému lesnímu jezeru Krummer Lanke. Či legendární Ku’damm, nejdelší nákupní ulice, která s každým krokem západním směrem nabízí luxusnější a luxusnější zboží, lemovaná obchodním domem KaDeWe (Kaufhaus des Westens) a pamětním kostelem císaře Viléma. Nebo také kulturní pivovar ve čtvrti Prenzlauer Berg, v jehož sálech nebo na prostorném dlážděném dvoře se denně konají kulturní akce od kina až po koncerty. Nebo Židovské muzeum, které se snaží návštěvníkům zprostředkovat hrůzy holocaustu již svým architektonickým pojetím. Nebo Světové zahrady v Marzahnu, v nichž můžete obdivovat světovou zahradní architekturu (dokonce tam mají i lanovku!). Nebo nesčetné hospůdky, které ještě čepují pivo za dvě eura padesát a tiše ignorují zákaz kouření. Nebo Karneval kultur, který umožní Kreuzbergu o letnicích zazářit všemi barvami, i když pestrý je dost i bez něj. Nezbývá proto než vyrazit na cestu a všechna další berlínská lákadla objevit osobně!