Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

Umělá inteligence
Umělá, ale přesto kreativní

Portrét Edmonda de Belamy
Portrét Edmonda de Belamy | Volné dílo

Každodenně se s ní setkáváme, ať při čtení zpráv v mobilu, při hledání nejrychlejšího dopravního spojení, při internetovém bankovnictví nebo během jízdy autem. Usnadňuje nám život a stala se pro nás samozřejmostí. Zatímco v technice je umělá inteligence zcela běžná, ve světě umění, které bylo donedávna spojováno pouze s emocemi a lidskou kreativitou, může stále ještě vzbuzovat rozpaky.

Od: Lucie Drahoňovská

GAN portrétuje Belamyho

Případů, kdy algoritmy strojového učení dobývají svět umění, neustále přibývá. Již v říjnu 2018 na sebe strhla velkou pozornost aukční síť Christie's, která za nečekaně vysokou cenu 432 500 USD, tedy 9,8 milionu CZK, vydražila fiktivní portrét Edmonda de Belamyho. Na strojově generovaném obrazu, natištěném na tradičním plátně, je jeho autor podepsaný algebraickým vzorcem „min G max D x [log (D(x))] + z [log(1 – D (G(z)))]“. S nápadem, aby počítač zhotovil umělecké dílo, přišli členové pařížského uměleckého kolektivu Obvious, který se zasazuje o demokratizaci umění prostřednictvím umělé inteligence. Umělci "nakrmili" neuronovou síť souborem dat 15 000 klasických portrétů, z nichž si počítač pomocí speciálního algoritmu známého jako Generative Adversarial Network (GAN) posléze vygeneroval řadu nových obrazů členů fiktivní La Famille de Belamy, mezi nimi i  zmíněného slavného portrétu z aukce.

Tvůrci projektu dokázali, že umělecká inteligence zvládne napodobovat inteligenci lidskou. Po tzv. počítačových "diskriminátorech", které posuzovaly a vybíraly jednotlivé obrazy, byla do projektu zapojena i porota z masa a kostí. Ta měla odhadnout, zda se jedná o dílo člověka, nebo algoritmu. Kromě toho pařížští umělci zjišťovali, zda lidé počítačem "seskládané" obrazy vůbec považují za umění. Došli k závěru, že lidé reagují na umění vytvořené roboty podobně, jako na umění vytvořené lidmi. Jak však experti současně zdůraznili, neznamená to, že by superinteligentní technologie mohla tvořit umění na úrovni člověka; tedy pokud se umění považuje za ryze estetickou záležitost.

Algoritmus dokončuje Beethovena

Symbiózu algoritmu a hudby inicioval v rámci Beethovenova jubilejního roku 2020 také Deutsche Telekom. Mezinárodní tým odborníků se pustil do dokončení 10. symfonie, již skladatel před 250 lety zanechal načrtnoutou pouze v několika notových záznamech a poznámkách. Skupina hudebníků a počítačových mágů v podstatě testovala možnosti a hranice techniky při vytváření hudby. „Nakonec jsme užili některé moduly, které se inspirují přirozeným zpracováním jazyka. Jde o tzv. Natural Language Processing. Tyto moduly jsme přizpůsobili generování v hudbě a pokoušeli se, abychom je dostali co nejdále", vysvětlil člen mezinárodního týmu, profesor Ahmed Elgammal. Překvapením byl fakt, že kromě toho, že algoritmus plynule navázal na Beethovenovy nápady, k nim dokonce občas "přikomponoval" i svoje vlastní. A výsledek? Skladba zní jako monotónní sekvence, která připomíná počítačové hlasy, takže působí uměle a roboticky. Hudební opus se však rázem změní, jakmile jej začne interpretovat člověk.

Část skladby, která zatím byla dokončena, a již členové Beethovenova orchestru na sklonku roku 2019 představili odborné veřejnosti, si lze poslechnout na internetu. Na to, jak bude vypadat světová premiéra dokončené Beethovenovy 10. symfonie, si však kvůli koronavirové pandemii musí posluchači počkat předběžně až do listopadu tohoto roku.
Deutsche Telekom: Beethovenův rok 2020 Deutsche Telekom: Beethovenův rok 2020 | © Deutsche Telekom

Čapek z "kláves"

V tutéž dobu se na prknech pražského Švandova divadla začne zkoušet unikátní experiment. Jde o vůbec první divadelní hru "z kláves" umělé inteligence. Projekt "THEaiTRE", podpořený Technologickou agenturou České republiky, iniciovali vědci z Matematicko-fyzikální fakulty Karlovy univerzity. I je prvnotně zajímalo, nakolik je umělá inteligence schopná napsat kvalitní divadelní hru.

Scénář hry vznikal tak, že si neuronové sítě systému načetly co největší množství anglických textů dostupných na internetu, aby se naučily, jak má divadelní hra vypadat. Na tomto základě vygenerovaly obecný jazykový model, který výzkumníci v současnosti nadále žánrově i tematicky "obrušují". Ve volbě tématu navazují zcela přirozeně na Karla Čapka, autora utopického dramatu R.U.R. Jde o vůbec první divadelní hru, kterou napsal člověk o robotech. „Kdyby se nám povedlo, aby hra vypadala jako nové dílo Karla Čapka, byl by to ideální stav, ale víme, že je to velmi těžce postihnutelné," objasňuje vedoucí projektu Rudolf Rosa z Ústavu formální a aplikované lingvistiky Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. „Každopádně se chceme držet Čapkových témat, která v dnešní době nabývají na aktuálnosti, a toho, co hra reflektuje: vztah člověka a robota. Pokoušíme se do jisté míry ovlivnit téma hry, ale zároveň chceme, aby lidský vklad do scénáře byl co nejméně patrný, a aby celý scénář nebo jeho drtivou většinu skutečně napsala umělá inteligence," zdůrazňuje Rosa. K určitým zásahům sice docházet musí, vše nicméně probíhá v rámci symbiotické spolupráce mezi umělou inteligencí a člověkem, přičemž každý z partnerů vykonává to, co umí nejlépe. Konečné slovo mají dramaturg a herci Švandova divadla, kteří budou se scénářem dále pracovat. Nazkoušená inscenace se divákům představí v lednu 2021, tedy přesně k 100. výročí premiéry R.U.R.

Na příkladě propojení divadelní hry, science-fiction, počítačovém zpracování i generování jazyka Karla Čapka chtějí tvůrci přispět k oddémonizování umělé inteligence. „Naším cílem není ukázat, že vyspělá technologie je všemocná. Protože to, co zvládne, je závislé na datech, která do ní člověk vloží. Umělá inteligence může být poradcem, v ideálním případě by mohla svoje návrhy i zdůvodnit, ale většinou jde o neprůhledný proces, na kterém nás zajímá, proč vygeneruje právě ty či ony výstupy. Učí se a jen napodobuje, co viděla, na co ji připravili vývojáři. Je méně flexibilní než člověk, a člověk je zároveň tím, kdo nakonec nese veškerou zodpovědnost," uzavírá Rudolf Rosa.
THEaiTRE