Rychlý přístup:
Přeskočit přímo k obsahu (Alt 1)Přeskočit přímo k sekundární navigaci (Alt 3)Přeskočit přímo k hlavní navigaci (Alt 2)

300 let barona Prášila
Světoznámý chvástal

Socha barona Prášila v Lotyšsku
Socha barona Prášila v Lotyšsku | © Goethe-Institut

On opravdu existoval? Jeho vylhané příběhy jsou známé po celém světě. Ale baron Prášil není jenom umělecká postava a filmový hrdina, nýbrž také historická osobnost. V roce 2020 slaví fabulující šlechtic 300. narozeniny. Ty si připomínají také v Lotyšsku.

Od: Alexander Welscher

Kdo by neznal barona Prášila, který létal na dělové kouli a vytáhl sebe i koně za vlasy z bažiny. Hieronymus Carl Friedrich Freiherr von Münchhausen (1720–1797) rád s dýmkou v puse a sklenicí punče v ruce vyprávěl v družné společnosti svoje dobrodružné příhody z doby, kdy sloužil v ruské armádě. Dokázal je vždy náležitě obohatit spoustou fantazie. Fantasta a žvanil, který si rád vymýšlel, se proslavil po celém světě. Ve svých pohádkových příbězích nedokázal vždy odlišit sen od skutečnosti. Jeho příhody zná i dnes každé dítě – existují o nich knihy, které byly přeloženy přibližně do 50 jazyků, láskyplně ilustrované obrázkové příběhy a uznávané filmy. 

nadaný vyprávěč nebo prášil?

Münchhausen se narodil 11. května 1720 na rodinném statku v dolnosaském Bodenwerderu. Jeho případ lze považovat téměř za exemplární příklad pomluvy, neboť on sám o svých údajných dobrodružstvích nenapsal ani čárku. Příběhy napsali jiní, a stvořili tak mýtus o baronovi, který se nedobrovolně stal hlavním hrdinou podivuhodných cest po vodě, po souši a ve vzduchu. Dodnes je Münchhausen v německojazyčné oblasti považován za „prášila“. Historička Tina Breckwoldt, která u příležitosti výročí vydala knihu o životě pravého vypravěče, se však domnívá, že ve skutečnosti vlastně žádným lhářem nebyl.

Münchhausenovi prý šlo o vyprávění pěkných příběhů, které ostatní pobaví a potěší. „Byl prostě neskutečně nadaný vypravěč, který dokázal, že jeho příhody ožily,“ zdůraznila Breckwoldt v rozhlasovém pořadu Deutschlandfunk Kultur. Zábavnost vypravěče v ich-formě byla pro jeho posluchače veliká: Münchhausen cestoval do dalekých zemí, mnoho toho zažil a oslňoval svoje kamarády z lovu nejneuvěřitelnějšími anekdotami, ve kterých podle nálady znatelně přeháněl.
 
Také novinářka Anna von Münchhausen považuje svého slavného předka za „nadaného vypravěče“, nikoliv za drzého kecala. „Ačkoliv už mu to asi nikdo nikdy neodpáře, je nálepka ‘prášila‘ nefér. On nelhal. Obohatil svoje zážitky o bezmeznou fantazii, kde splývá pravda s fikcí, čímž se stávají neoddělitelnými a nerozlučnými," píše o negativní image, která je mu podle ní neprávem přisuzována, ve své nedávno publikované knize, vydané u příležitosti Münchhausenových 300. narozenin.

život a láska v lotyšsku

Vyprávění „prášila“, který byl za dob svého života z tohoto pojmenování zděšen, popisovala jeho životní osudy a zážitky z cest z období, které strávil v armádě. Některé z nich podle všeho zažil v obci Dunte, která se nachází v dnešním Lotyšsku. Zde, na livonském statku své první ženy Jakobíny von Dutten, Münchhausen prožil celých šest let. S dcerou baltsko-německého vesnického šlechtice se oženil 2. února 1744 v kostele v Pernigelu, dnešním Liepupe nedaleko Dunte – záznam se zachoval v církevní matrice. Münchhausen byl v té době přidělen jako důstojník do posádkového města Rigy, které tehdy patřilo k ruskému carství.
 
„Münchhausen byl zvláštní individualita. Všichni si myslí, že byl jen fiktivní postavou, on ale byl reálnou osobností,“ připomíná Agnese Ašmane z Münchhausenova muzea v Dunte. Tam, přibližně 60 kilometrů severně od Rigy, je známý fantasta všudypřítomný. Muzeum se nazývá Minhauzena pasaule, což v lotyštině znamená Münchhausenův svět. Zdejší plánované oslavy "prášilovského" výročí sice kvůli pandemii koronaviru proběhly v menším rozsahu, přesto dokázalo přehledné, ale s láskou zařízené muzeum za dodržení předepsaných podmínek i nadále vítat hosty.
 
Muzeum sídlí ve znovuobnoveném statku, který se nacházel nedaleko vesnické hospody, která ovšem již shořela. Právě v ní dával Münchhausen svoje lovecké příhody a frašky k dobru. Po návratu do Bodenwerderu v roce 1750 své příběhy ještě vylepšil. Bylo to nicméně právě v Lotyšsku, kde se baron, nadšenec do koní a vášnivý lovec, naučil podle historičky Tiny Breckwoldt své příběhy poutavě předávat publiku: „Existuje tam velká tradice ve vyprávění příběhů,“ domnívá se autorka biografie.

hvězdou proti své vůli

Nedobrovolnou legendu z něj ještě za dob jeho života udělali jiní: spisovatel a učenec Rudolf Erich Raspe (1736–1794) přeložil sbírku příběhů z roku 1781 do angličtiny, aniž by ho o to někdo žádal. U příběhů, které byly připisovány jistému panu M-h-s-n, uvedl jako autora Münchhausena a zveřejnil je v Londýně. Učenec a básník z Göttingenu Gottfried August Bürger (1747–1794) znovu přeložil sbírku povídek zpět do němčiny a rozšířil ji ještě o další vlastní vymyšlené epizody. Kniha se stala bestsellerem – a příběhy o baronu Prášilovi proti jeho vůli světovou literaturou.
 
Také asi nejznámější příběh – let na dělové kouli – pochází podle odhadů expertů od Bürgera. V Německu se stal populárním především díky legendárnímu filmu o baronu Prášilovi z roku 1943. V něm filmová hvězda Hans Albers v hlavní roli letěl vzduchem na tehdejší filmové poměry opravdu velmi věrohodně. V bývalém Sovětském svazu získal baron Prášil věhlas a popularitu díky zfilmování svých dobrodružství ze 70. let 20. století. Carský důstojník, který se sám vytáhne za vlasy z bažiny, je od té doby považován za vzor toho, jak nebrat všechno v životě příliš vážně.
 
Přesně to na Münchhausenovi fascinuje také ředitelku Münchhausenova světa Agnese Ašmane. Baron podle ní ztělesňuje něco, s čím se může každý identifikovat. „Zní to neskutečně, ale přitom i my všichni děláme totéž. Také sebe sami každý den z něčeho vytahujeme,“ myslí si ředitelka, která se v Dunte pro návštěvníky pravidelně mění v Münchhausenovu ženu Jakobínu. Dobrodružství barona Prášila jsou krátké, absurdní epizody, které mají přes svoji skurilitu vždy pravdivé jádro. „Existuje mnoho příběhů, které jsou poměrně pravdivé,“ míní Ašmane. „Všichni si myslí, že byl lhář, ale on měl pravdu.“