Město kultury 2025
Saská Kamenice ve světle ramp

Saská Kamenice, tedy Chemnitz, žila dosud coby jedno ze tří saských velkoměst tak trochu ve stínu Drážďan a Lipska. To by se však nyní mělo změnit, neboť město bylo vyhlášeno Evropskou kulturní metropolí pro rok 2025. Programově se přitom sází především na tamní obyvatele.

Od: Max Melzer

„V Saské Kamenici se dělá, v Lipsku koná a v Drážďanech se mrhá penězi“ – tak praví lidové úsloví o vzájemném vztahu trojice nejvýznamnějších saských měst. Toto rčení už samo o sobě docela dobře znázorňuje, jaký obraz Saská Kamenice na veřejnosti má – a jaký naopak ne. Lipsko a Drážďany jsou tradičně vnímány jako města staroslavná, ekonomicky a kulturně významná, často se prezentují jako vývěsní štít celého Saska. Na Saskou Kamenici se ale dodnes nahlíží především skrze její průmyslovou minulost z dob socialismu.Město toho přitom může kromě „enderácké“ minulosti nabídnout hodně: dynamickou hudební scénu, velkou architektonickou rozmanitost, pestrost umění i kultury. A to vše teď díky titulu Evropského města kultury 2025 dostává šanci zazářit ve světle ramp po celé Evropě. 

Poněkud překvapivý triumf 

To, že se tak stalo, je nicméně trochu překvapení. Vždyť do finálového výběru se Saská Kamenice dostala se silnými konkurenty, jako byl Magdeburg, Hildesheim, Hannover nebo Norimberk. Celé výběrové řízení navíc komplikovala řada překážek; zejména s ohledem na vypuknuvší pandemii koronaviru musela všechna kandidující města prokázat velkou flexibilitu. Podle Lucie Schaub z týmu Chemnitz 2025 spočívala jistá výzva i v tom, získat pro velkoprojekt evropského kulturního města tamní veřejnost. Nakonec se však podařilo dát dohromady řadu lidí, kteří ke kandidatuře města přispěli s velkou radostí a nadšením – což mohlo evropskou porotu, která titul přidělovala, rovněž pozitivně ovlivnit. 

Garáže jako zlaté doly 

Program města se ponese pod heslem C the unseen a jeho středobodem má být koncentrace pozornosti na dosud nevídané a široké veřejnosti přístupné aktivity tak, aby měl každý šanci se do projektu zapojit. Tento záměr se snad nejlépe dá ilustrovat tím, že významná kulturní úloha byla přiřknuta - garážím. 3 000 garáží se v celém regionu stane jevištěm hned dvou důležitých projektů, a to Garáže coby pokladnice a Garáže pro samouky. Ten první vzniká ve spolupráci se saskokamenickým loutkovým divadlem a jde v něm o vytvoření nových loutkoher, v nichž si zahrají roli předměty ze ztrát a nálezů. Tyto hry budou samozřejmě zpracovány i digitálně a zveřejňovány na instagramu. Druhý projekt, zmíněné Garáže pro samouky, vzniká ve spolupráci s výmarskou Bauhaus-Universität. Jeho cílem je přetvořit konkrétní garáže v malé školy designu a umění, vyučovat v nich například užití nástrojů, barev či kulturní management. A když už mluvíme o autodidaktice: tímto tématem se bude zaobírat i tamní nejvýznamnější uměleckovědná instituce, Kunstammlungen Chemnitz. Ta chce samoukům v umění věnovat do roku 2025 velkorysou řadu výstav, promítnout by se do nich mělo mimo jiné i téma četných experimentů na poli umělé inteligence.  

Projekty, částečně i česko-německé 

Ohled na výše zmíněné motto evropského kulturního města bere i projekt nazvaný Přehlídka jabloní. Plán je vysadit po Saské Kamenici na 4 000 jabloní různých druhů, přičemž každý strom získá svého patrona či patronku z řad obyvatel města – a tito patroni se také o „své“ stromy budou nadále starat. Setkávat se přitom nejen tito lidé budou moci například v rámci dalších akcí, které jsou k tomuto tématu připravovány. Uvažuje se mimo jiné o festivalu jabloňových květů, o hledání receptu na nejlepší jablečný koláč nebo o debatách, které se budou věnovat hnutí Slow Food a udržitelné gastronomii.
 
S ohledem na geografickou blízkost města k českým hranicím je jasné, že svou roli sehrají i přeshraniční projekty. Pod názvem Evropský závod míru se tak například obnoví závody amatérských cyklistů, které byly v zemích východního bloku před rokem 1989 velice populární. Závod odstartuje v Plzni, evropském hlavním městě kultury 2015, a povede trasou, jíž se v roce 1945 ubírala americká a sovětská vojska. Trvat to celé bude dva dny, přičemž se podél 170ikilometrové trasy počítá s pestrým kulturním programem. 

„Já jsem z Karl-Marx-Stadtu“ 

Když Felix Kummer, frontman indie-rockové skupiny Kraftklub, která je v Německu velice populární, zpívá tyto řádky, tak by se jeden téměř divil – vždyť Kraftklub přece pochází ze Saské Kamenice, tak jakýpak prosím vás Marx? Odpověď je jednoduchá: jde o jedno a totéž město. Saská Kamenice (německy tedy Chemnitz) byla v roce 1953 přejmenována na Karl-Marx-Stadt, aby ukázala, že jsou dělníci z tohoto průmyslového města pevně spjati s myšlenkami socialismu. Ze socialistických dob však v Saské Kamenici nezůstaly jen vzpomínky na jméno, od kterého se na základě referenda v roce 1990 zase upustilo, ale například také impozantní stavby ze 70. let, které dodnes formují architektonickou tvář města. K nim lze připočíst i nejslavnější městskou pamětihodnost, památník Karla Marxe, místními láskyplně nazývaný „Nischl“ (tj. „Hlava“ v saském dialektu). Saská Kamenice je také známá jako město s více než dvousetletou průmyslovou tradicí, která se formovala v textilních továrnách a která dodnes pokračuje v inovativních oblastech automobilového průmyslu a strojírenství.

Šance na změnu image

Právě to, jak Saská Kamenice přistoupí k negativnímu image, které si s ní veřejnost nezřídka spojuje, bude obzvlášť důležité. Předrevoluční průmyslová síla města se do dnešních dob uchovala jen částečně, socialistická sídliště naopak dodnes poznamenávají městské panorama a – stejně jako řada jiných měst – i Saská Kamenice se musí vypořádat s politickými extremismy; vzpomeňme například na násilnosti, kterých se tam v létě 2018 dopustila extrémní pravice.
 
Právě skutečně problémy, jako je tento, nabízí městu šanci chopit se pod hlavičkou evropské kulturní metropole řady nových výzev a neupadnout přitom do zajetých kolejí, jako se to často stává městům, v nichž už je takříkajíc “všechno hotovo”. V Saské Kamenici takovou novou šanci představují například nevyužívané průmyslové areály, které teprve čekají na svůj druhý život. Se svými kreativními nápady se přitom může zapojit každý obyvatel města – i to byl jistě jeden z důvodů, proč se porota rozhodla udělit titul Evropské hlavní město kultury 2025 právě Saské Kamenici.