Beuys v Československu
Známý neznámý Joseph Beuys
Změnit zaběhnuté modely lidského myšlení – to bylo uměleckým záměrem Josepha Beuyse, jedné z nejvýraznějších postav druhé poloviny dvacátého století. Neúnavně se snažil přenést uměleckou kreativitu do všech oblastí života, neboť věřil, že se na ní mohou podílet všichni lidé bez rozdílu.
Od: Olga Staníková
Když v létě roku 1968 uspořádal Jindřich Chalupecký v pražské Špálově galerii výstavu Západoněmecké a západoberlínské avantgardy Lidicím, byla zde zastoupena i tvorba Josepha Beuyse. Náznakový charakter Beuysových kreseb působil na tehdejší veřejnost přinejmenším nezvyklým dojmem. V 70. a 80. letech neměla česká a slovenská veřejnost skoro žádnou možnost zahlédnout projevy současných světových výtvarných umělců, a pokud se to přeci jen částečně podařilo, šlo pouze o zprostředkované poznání ve formě strohých informací a reprodukcí v dostupných výtvarných časopisech a katalozích. Není proto divu, že Beuys zůstával v Československu dlouho skoro neznámý.
Zásadní posun pro recepci zahraničního, tedy i německého umění, nastal až po pádu komunistického režimu. První samostatná výstava Josepha Beuyse v Československu se konala v pražském paláci Kinských na přelomu let 1991 a 1992, tedy až pět let po umělcově smrti. Pod názvem Joseph Beuys. Kresby, objekty, grafika ji tehdy pořádala Národní galerie spolu s Institutem pro zahraniční vztahy ve Stuttgartu.
Krok za krokem k Beuysovi
V následujících letech bylo v Česku možné vidět Beuysova díla hned na několika skupinových výstavách, představujících vzácné sběratelské kolekce či mapujících určitou epochu nebo aktivity hnutí Fluxus. Za velmi specifickou lze označit kolekci Beuysových objektů a dokumentů, které se trvale nacházejí na našem území ve sbírkách českých umělců. Na přelomu let 1995 a 1996 byla v Domě U Černé Matky Boží představena zajímavá kolekce děl hnutí Fluxus ze sbírek manželů Knížákových, kde bylo Beuysovo dílo konfrontováno s výtvory jeho kolegů z Fluxu. S možností srovnání tvorby domácích umělců s jejich světovými kolegy z různých časových period 20. století přišla výstava Objekt/Objekt. Metamorfózy v čase, která se v roce 2001 plně soustředila na rozdílný autorský přístup k objektu. Přehlídka německého umění posledních 40 let v Galerii hlavního města Prahy o pět let později ukázala Beuysův velký vliv na německé i světové nastupující generace.„Posuzování Josepha Beuyse se vždy pohybovalo mezi dvěma krajními polohami – naprostým neporozuměním a výhradním obdivem. Jeho práce nezapadají do žádné tradice, nebál se na veřejnosti upozorňovat na problémy doby a nikoho svým originálním jednáním nenechával bez názoru. I s tímto těžkým faktem se museli potýkat organizátoři výstavy a o to si lze více vážit úsilí, které vynaložili při první Beuysově ucelené výstavě na území tehdejšího Československa,“ napsala v katalogu k výše zmíněné výstavě v paláci Kinských historička umění Věra Jirousová.
Multiply jako kousky umělcovy duše
Na další sólovou výstavu děl Josepha Beuyse si Praha musela počkat. Teprve v roce 2006 zavítala do Muzea Kampa bohatá kolekce Beuysových multiplů, tedy zmnožených výtvorů a grafických tisků zapůjčená ze sbírky Kunstmusea Bonn, kterému ji poskytla rodina sběratele umění Güntera Ulbrichta. Tato výstava byla důležitá především pro mladé lidi, kteří si po jejím zhlédnutí mohli uvědomit vzájemné souvislosti a trvalou aktuálnost umělcových myšlenek. Právě prostřednictvím multiplů, tedy zmnožených výtvorů, se totiž Beuys snažil promlouvat ke společnosti a oslovovat umělce v každém jednotlivci.Idea objektů rozmnožených do sérií totožných a signovaných exemplářů není Beuysova, přišel s ní již Marcel Duchamp v roce 1914, když pořídil autorskou repliku svého Sušáku na lahve. Ovšem zatímco Duchampovo gesto se vztahovalo k úvahám na téma originálu a reprodukce, Beuys viděl v multiplech především obrovský potenciál k šíření vlastních myšlenek. Tím, že zajišťují přenos energie mezi umělcem a společností, se podobají bateriím, které mohou působit jako impulzy a podněty ve vědomí lidí i po smrti jejich tvůrce. V průběhu let svá díla násobil i v řádu několika tisíců kusů; podle svého svědectví všechna nejen vlastnoručně podepsal, ale i vyrobil. Mezi multiply zahrnul vedle objektů rovněž tisky, fotografie, letáky, magnetofonové pásky, filmy, videozáznamy… Multiply sehrály důležitou roli nejen pro rozšíření Beuysova díla, ale také se staly součástí obchodu s uměním. Beuys sám považoval multiply za ústřední část své tvorby, neboť, jak se jednou vyjádřil v rozhovoru se sběratelem Günterem Ulbrichtem: „Když máte všechny mé multiply, máte mne celého.“
Beuys nesouhlasil s praxí muzeí, kde je umělecké dílo izolováno od lidí a přístupné většinou jen odborníkům. Chtěl, aby jeho tvorba byla intuitivně srozumitelná všem vrstvám veřejnosti, v centru jeho umělecké tvorby vždy stála otázka: Co je to umění? Tou se snažil lidi přimět k tomu, aby o umění jako takovém začali přemýšlet. Postupem času dosáhl Beuys díky svému nezdolnému úsilí značného vlivu a silně zapůsobil na nastupující umělecké generace nejen v okolí svého působiště v Německu, ale i daleko za hranicemi. Aniž po tom toužil, stal se legendou, a to již na konci svého života. Odkaz Beuysova díla k nám živě promlouvá dodnes. Vždyť propojení umění se společností i upozornění na ekologická rizika stávajícího životního stylu jsou v našem prostředí neustále přítomná.
Komentáře
Komentovat