Rozmanitost ve filmové branži
„Všichni jsme vzory!“

Herečka, režisérka a producentka Sheri Hagen se angažuje za větší rozmanitost v německé filmové branži. V interview hovoří o tom, co se před kamerou i za kamerou musí změnit.
 

Od: Ana Maria Michel

Sheri Hagen se narodila v roce 1968 v nigerijském Lagosu, ale vyrůstala v Hamburku. Jako herečku ji lze vidět v kinech i televizi, například v Das Leben der Anderen (Životy těch druhých), Baal nebo Tatort (Místo činu). V roce 2015 založila svou produkční firmu Equality Film. Po filmech Auf den zweiten Blick (Na druhý pohled) a Fenster Blau (Modré okno) pracuje Sheri Hagen momentálně na svém třetím hraném filmu Billie. | Foto (detail): © picture alliance/dpa/Roland Popp Paní Hagen, studie zabývající se rozmanitostí ve filmu letos ukázala, že velkým problémem v německé filmové branži je diskriminace. Vyplývá to z online ankety, které se od července do října 2020 zúčastnilo přes 6.000 lidí ze 440 filmařských profesí. Proč jste se podílela na práci iniciativní skupiny, která vytvářela obsah dotazníku?
 
Chtěla jsem vědět, do jaké míry jsme my, lidé před kamerou a za kamerou, skutečně rozmanití. Chtěla jsem vědět, jestli mě můj pocit monotónnosti klame nebo jestli bude konečně číselně doloženo, že naše filmová a televizní branže některé lidi vylučuje.
 
Objevilo se ve výsledcích něco, co vás překvapilo?
 
Skutečnost, že 81 % žen často zažívá v pracovním kontextu sexuální obtěžování a že více než 70 % lidí s migrantskými kořeny má zato, že jsou vnímáni na základě různých klišé. To potvrzuje, že náš obsah je vyprávěn jen pro určité publikum.
 
Změnilo se něco od uveřejnění studie?
 
Studie rozpoutala debatu ve svazech a filmových institucích, ale i nadále chybí odvaha podniknout velké kroky a rozmanitost ve filmu skutečně realizovat. Dekonstrukce institucí na podporu filmu je nutná. Produkce je nutné posílit takovým způsobem, aby byl možný bezbariérový přístup. Film musí být vnímán jako vzdělávací hodnota, aby se odbourala diskriminace. Film musí každému nabízet vzory a ukazovat lidi v jejich různosti.
 
Jakou roli doposud hraje téma rozmanitosti u institucí na podporu filmu?
 
Opravdu si nejsem jistá, jestli Německo více rozmanitosti skutečně chce. Obsah se skoro nemění a existuje i málo rozmanitých týmů. Například v klíčových pozicích nejsou vidět téměř žádní lidé tmavé pleti nebo lidé se zdravotním postižením. Dokud se za kamerou ani v obsahu nic nezmění, zůstane rozmanitost ve filmu spíše utopií.
Herec Murali Perumal to z německého filmu a televize dotáhl až do Hollywoodu. V roce 2014 si zahrál ve filmu Sejmi prezidenta (s anglickým názvem Big Game). | Foto (detail): © picture alliance/Eventpress/Eventpress Radke V roce 2020 zavedla instituce na podporu filmu Filmförderung Hamburg Schleswig-Holstein kontrolní seznam zjišťující rozmanitost. Váš filmový projekt Billie dostal na základě toho dotaci ve výši 25.000 eur. Jaké byly vaše zkušenosti s tímto kontrolním seznamem?
 
Jsem velice ráda, že tento užitečný nástroj sebekontroly existuje. Kontrolní seznam vyvolal debaty a otevřel prostory. Od té doby dostávají šanci noví vypravěči a nové vypravěčky příběhů. Jen je škoda, že ne mnoho institucí na podporu filmu se rozhodlo tento postup následovat. Mnozí sice o větší rozmanitosti mluví, ale přitom lpějí na starých strukturách. Ani kontrolní seznam pro kreativce není dostatečný, potřebujeme něco podobného pro lidi, kteří mají v televizních společnostech rozhodovací pravomoc.
 
Kritikové kontrolního seznamu říkají, že omezuje svobodu umění.
 
To slýchám poměrně často. Co je ale myšleno pojmem svoboda umění? Neznamená svoboda umění lpění na starých mocenských strukturách? To musím snášet celou dobu. Systémově konformní příběhy, které nemají s realitou nic společného. Kontrolní seznam zjišťující rozmanitost je pokus o něco nového. Rozmanitost znamená víc možností vyprávět, větší mnohovrstevnatost v příbězích, ale také reflektování reality i v týmech za kamerou – rovnoprávnou účast pro všechny.
 
Jaký význam by měla mít rozmanitost ve filmu?
 
Vlastně žádný. Mělo by být samozřejmostí, že jsme všichni viděni a slyšeni. Naše společnost je mnohovrstevnatá a rozmanitá, naše realita je mnohovrstevnatá a rozmanitá, proč by to nemělo být samozřejmé i ve filmu a televizi a v tvůrčích týmech? Jako dítě jsem se v německém filmu a televizi nikdy neviděla a ani moje děti se tam nevidí. Doufám, že moje vnoučata se už samozřejmě budou smět vidět, bez vystavování, prostě lidsky, bez označování původu.
Herečka Maria Furtwängler se už dlouho zasazuje za větší rozmanitost ve filmovém průmyslu. Na snímku z roku 2017 při interview, ve kterém mluvila o zobrazování jednotlivých pohlaví ve filmu a televizi. | Foto (detail): © picture alliance/dpa-Zentralbild/Martin Schutt Také filmová společnost UFA chce lépe zobrazovat rozmanitost. Byla tu iniciativa #actout a při natáčení jedné epizody seriálu Místo činu (Tatort) v produkci televize NDR se pracovalo s nástrojem „inclusion rider“. Které přístupy považujete za smysluplné?
 
Za správné a nezbytné považuji všechny. Ta nevyváženost je prostě příliš velká, a proto je důležitá každá iniciativa, každé poukázání na to, že mediální tvůrci a tvůrkyně mají společenskou odpovědnost.
 
Jaké máte požadavky pro budoucnost německé filmové branže?
 
Požaduji kvótu 50:50 na intersekcionální bázi. Dále adaptaci britských standardů rozmanitosti BFI, kouče pro všímavost a intimitu na scéně a v produkcích i bezbariérově přístupné filmy.
 
Režisérka Sarah Blaßkiewitz na konto každodenního rasismu v běžném životě říká, že lidé, které rasismus postihl, na problémy upozorňují, ale nedokážou nabídnout žádné řešení. Jak to vnímáte?
 
Podobně. Organizace, které různé neprivilegované lidi zastupují, už některá řešení nebo opatření nabízejí. Nejsou však akceptována, a to ani ze strany politiků. Rasistické útoky zůstávají pro pachatele až příliš často bez následků. My všichni přitom máme společenskou odpovědnost, zejména lidé s rozhodovací pravomocí, nejen tvůrci. Všichni jsme vzory!
Herečka Minh-Khai Phan-Thi se proslavila díky hudební stanici VIVA. Dnes ji lze často vídat v televizních krimi seriálech a ve filmu – například v komedii z východního Berlína Sluneční ulice (Sonnenallee). | Foto (detail): © picture alliance/Eventpress/Eventpress Fuhr