Jazz 2021
Opak ustrnutí

„Jakou hodnotu má naše hudba?“ V roce 2021 byly v jazzu požadovány strategie mezi produktivní soudržností, politickou solidaritou, solidním networkingem a individuálně inovativním přístupem.
 

Od: Renate Da Rin

Na úvod jedna dobrá zpráva: Díky pokračování programu na udržení a posílení hudební infrastruktury v Německu (Erhalt und Stärkung der Musikinfrastruktur in Deutschland) mohly některé kluby a další místa provozující živou hudbu požádat o další finanční prostředky na rok 2022 – a tak přinejmenším prozatím zajistit svou existenci. Ministerstvo kultury dalo pro tento účel na rok 2022 k dispozici 17 milionů eur, program měla na starost organizace Initiative Musik. Tyto prostředky znamenají pro hudebníky a hudebnice možnost vystupovat – a možnost výdělku i pro všechny další profese, bez kterých by se hudební akce nedaly realizovat – od organizátorů a managementu až po technický personál a nepostradatelné kulisáky, bedňáky a další. Ti všichni se i v roce 2021 potýkali s drastickými výpadky příjmů. „Diskuse o prekarizaci struktur v jazzu pokračuje. Díky novému nastartování kultury („Neustart Kultur“) bylo teď do systému vloženo – na jazzové poměry – hodně peněz, zejména do infrastruktury a do umělecké práce. Teď bude zajímavé, jaké poznatky z této doby získáme a jestli se budou věci v budoucnu řešit tak, aby byly dlouhodobě udržitelnější,“ říká Kathrin Pechlof, hudebnice a zároveň jednatelka organizace IG Jazz Berlin. Robert Landfermann, který má jako kontrabasista angažující se v několika projektech a jako profesor Hudební akademie v Mannheimu přesný přehled o „jazzové profesní oblasti“, lituje, že struktura v distribuci zdrojů v rámci jazzového světa „nedokázala držet krok, což mělo za následek mnoho nespravedlností.“

VÍC NEŽ (JEN) PLÁN b: STREAMOVÁNÍ

Souběžně s živými hudebními akcemi, jejichž konání bylo v roce 2021 opět možné – ať už s finanční podporou nebo bez, v každém případě však vždy za přísných bezpečnostních podmínek –, se rozvíjely stále profesionálnější streamovací formáty. Jedna iniciativa v této souvislosti vyčnívá nad průměrem – Berta.Berlin, odborně zpracovaný formát koncertních videí se zaměřením na Berlín. „Nezávisle, neziskově a s použitím samofinancování“ se v roce 2021 podařilo prostřednictvím různých digitálních kanálů zveřejnit a uvést na trh nahrávky řady jazzových akcí ze všech možných míst. Digitálnímu kulturnímu prostoru německých jazzových hudebníků nastavily tyto nahrávky svým vysoce kvalitním zvukem a videm ve vysokém rozlišení vysokou laťku...

Také jednotlivá místa konání streamovala své akce s různými koncepty – například Loft v Kolíně nad Rýnem, Ella & Louis v Mannheimu nebo Jazzhalle v Hamburku. Berlínský Jazzfest pro improvizovanou hudbu (4.-7. listopadu) se dokonce pokusil o bezplatný transatlantický online festival s vyhrazenými telefonními linkami do Káhiry, Johannesburgu a São Paula. Hybridní a decentralizovaný festivalový koncept se sice ještě musel potýkat s technickými nedostatky, ale jistě může posloužit jako vzor do budoucna. V betonové hale berlínského kulturního centra Silent Green bylo speciálně pro tuto příležitost navrženo multiprojekční prostředí se čtyřmi nezávisle ovladatelnými projekčními plochami, obklopujícími diváky. Na těchto plochách se promítaly zadané audiovizuální práce ze São Paula a živé dění z partnerských míst.

Jazzový veletrh jazzahead! 2021 probíhal v dubnu a květnu z velké části online – podle motta Close together from afar. Živý přenos byl nejdříve puštěn pouze pro registrované návštěvníky a návštěvnice z oboru, potom byly s časovým zpožděním k dispozici i showcasové koncerty pro veřejnost.

REAKTIVACE FESTIVALŮ VŠECH VELIKOSTÍ

(Opět) se konaly festivaly různých velikostí a s velice rozdílnými rozpočty – od koncertní řady rušného klubu Jazzkeller69 pod záštitou Wolfa P. „Assiho“ Glödeho na novém místě v Berlíně, přes experimentální festival Moers (který oslavil 50. výročí svého vzniku), malý program ve wuppertalském klubu Ort nebo Zimní jazz (Winterjazz) s kurátorkou Angelikou Niescier v Kolíně nad Rýnem či novou experimentální festivalovou řadu Monheimské trienále (Monheim Triennale) s působivým červnovým zahájením až po (velice otevřené) Jazzopen ve Stuttgartu na impozantním náměstí Schlossplatz.

NĚMECKÁ JAZZOVÁ CENA JAKO NÁSTUPKYNĚ CENY ECHO

Německou jazzovou cenu udělila státní ministryně kultury Monika Grütters poprvé jako mezinárodní jazzovou cenu z Německa za zvláštní umělecké výkony v jazzu nebo na podporu jazzu. Cílem udělení této ceny je „odrážet a zachovávat rozmanitost jazzové tvorby v Německu, ocenit mezinárodní jazzovou scénu v její inovativní kreativitě a práci a přispět k hlubšímu ukotvení jazzu jako umělecké formy ve společnosti“. Tato cena vystřídala cenu Echo Jazz (v podstatě jako její „emancipovaná verze“), je dotovaná částkou 10.000 eur a byla udělena v 31 kategoriích. Mezi oceněnými jsou například japonská jazzová pianistka Aki Takase, která žije v Berlíně, kytarista narozený v Karl-Marx-Stadtu (dnes Chemnitz neboli Saská Kamenice) Ronny Graupe, Julia Hülsmann Quartet s Uli Kempendorffem (album roku) a kapela PHILM Philippa Groppera (kapela roku). Dvě ocenění – jako bubeník a jako umělec roku – získal Berlíňan Christian Lillinger, který v různých konstelacích zkouší stále nové způsoby kolektivní improvizace a zkoumá oblast mezi jazzem a novou hudbou.

A JEŠTĚ VÍCE OCENĚNÝCH HUDEBNÍKŮ A HUDEBNIC

Za své celoživotní dílo dostala berlínská jazzová pianistka a skladatelka Aki Takase cenu Alberta Mangelsdorffa (dříve Německá jazzová cena). Hessenská jazzová cena byla udělena pianistovi Christofu Sängerovi, Jazzová cena Bádenska-Württemberska stuttgartskému kytaristovi a skladateli Christophu Neukirchovi. Berlínskou jazzovou cenu převzal berlínský skladatel a pianista Hannes Zerbe a Hamburskou jazzovou cenou Nadace Dr. E. A. Langnera byl oceněn allgäuský skladatel a hráč na bicí Silvan Strauss. Několika cenami byl oceněn také Peter Brötzmann, saxofonista, klarinetista, výtvarník, aktivista a žijící legenda, která v roce 2021 oslavila 80. narozeniny.

ANGAŽOVÁNÍ SCÉNY – POLITIZACE JAZZU?

V reakci na udílení Německé jazzové ceny vyjádřila skupina hudebníků a hudebnic ve veřejném stanovisku svou nespokojenost – konkrétně s nedostatečným zastoupením lidí jiné barvy pleti (resp. „black and people of color“) mezi členy představenstva a poroty a mezi nominovanými. „(...) dosažení genderové parity na letošním udílení Německé jazzové ceny je pro jazzovou scénu velmi důležitým krokem, ale pouze malým aspektem rozmanitosti – a zdaleka ne dostačujícím,“ uvedli podepsaní hudebníci a hudebnice.

Politicky aktivní ve vlastní záležitosti byla také Německá jazzová unie. Před volbami do Spolkového sněmu v roce 2021 položila politickým stranám Bündnis 90/Die Grünen, Die Linke, CDU/CSU, SPD a FDP osm otázek. Svými odpověďmi vyjádřily tyto politické strany v mnoha bodech v zásadě velkou podporu kulturněpolitickým a profesněpolitickým postojům Německé jazzové unie. Ať už z toho konkrétně vyplyne cokoli, je zřejmé, že jazz v Německu usiluje o lobbování za své zájmy v politice – a od politických činitelů požaduje do budoucna rozhodně víc než jen prohlášení o záměrech.

Podle Reinera Michalkeho, který je mimo jiné ředitelem festivalu v Monheimu, se právě „mladá generace pokouší uvést svou hudbu a život do souladu se svou představou o lepším světě“. Jinak řečeno, jazz se v Německu (konečně) vrací ke společenským otázkám. To se projevilo i v tematickém zaměření Jazzového fóra Jazzového institutu v Darmstadtu, které se konalo od 30. září do 2. října 2021 a které bylo tentokrát koncipováno jako bienále pod názvem Roots/Heimat: Wie offen ist der Jazz? (Kořeny/vlast: Jak otevřený je jazz?). Diskutovalo se o „afiliacích“, „kořenech“ a významu emocionálního, rodinného nebo etnického původu hudebníků a hudebnic všude ve světě. S tím souvisí také generační výměna v nejstarším jazzovém magazínu v Německu, která byla po přechodné fázi dokončena v roce 2021. S Adamem Olschewskim a Anjou Freckmann se podařilo úspěšně přeměnit Jazz Podium, aniž by při tom došlo ke ztrátě obsahové podstaty a především politického uvědomění.

Své zaměření rozšířila také Německá jazzová unie. Od 13. října nabízí profesionálním a začínajícím jazzovým hudebníkům a hudebnicím online akce k tématům gender a diverzita, dlouhodobě udržitelný rozvoj, vzdělávání a profesionalizace. Digitální akademie Insight Out je financována organizací Initiative Musik.

BERLÍN A KOLÍN NAD RÝNEM ZŮSTÁVAJÍ NĚMECKÝMI HLAVNÍMI MĚSTY JAZZU

Koncem léta 2021 se v Kolíně nad Rýnem s velkým úspěchem uskutečnil první Cologne Jazzweek. Kolínská jazzová scéna představila v mezinárodní výměně rozmanitost a vitalitu jazzu. Na různých místech ve městě vystupovali jak němečtí hudebníci, včetně mnoha hudebníků z Kolína nad Rýnem, tak i hudebníci ze zahraničí. Tímto festivalem reflektuje Kolín nad Rýnem konzistentní vývoj. Úroveň zdejšího hudebního vzdělávání, role tohoto města jako mezinárodní křižovatky poblíž Francie a Nizozemska a vysoká hustota jazzového muzicírování profesionální kvality se sloučily do podoby atraktivního mezinárodního festivalu. Podstatným prvkem je zde aktivní účast scény, která se od roku 2015 formuje na Kolínské jazzové konferenci a která určuje zaměření nového festivalu.

V dubnu byl Berlínský jazzový festival uznán za jeden z nejstarších jazzových festivalů v Evropě. Asociace Europe Jazz Network (EJN) mu na jazzové konferenci EJN v estonském hlavním městě Tallinnu udělila ocenění EJN Award for Adventurous Programming. Tato cena se každoročně uděluje festivalu nebo místu, které vyniká svými vzrušujícími, zajímavými programy. V odůvodnění mimo jiné stálo: „Už tři roky je Nadin Deventer jako první žena v historii jazzového festivalu uměleckou ředitelkou. Během koronavirové pandemie vytvořila na několika místech fantastický program – včetně digitálního ,hudebního mostu‘ mezi Berlínem a New Yorkem, který dal jasně najevo, jak důležité je v dobách izolace hledat spolupráci.“ Berlínská jazzová scéna je v rámci celého Německa i nadále považována za nejexperimentálnější scénu s největšími přesahy mezi žánry  – bez prostoje mezi technem, hip-hopem a volnou improvizací.

Pro všechny, a zejména pro mladé jazzové hudebníky a hudebnice, je formující zkušeností, že chtění a dělání lze nyní skloubit ještě obtížněji než v „normálních“ časech. Pozitivním efektem by mohlo být, že více než kdy jindy (opět) hraje roli také otázka: Jaká je souvislost mezi mým vlastním konáním a aktuálním společenským vývojem? A také: Čím víc než hudbou je vlastně jazz?