Jazykový sloupek
Příliš mnoho informací?

„Velká nechuť cokoli odpoledne dělat.“ Tento zápisek z deníku Thomase Manna, datovaný 10. srpna, se líbil 4 400 lidem. Tedy alespoň soudě podle toho, kolik „srdíček“ získal tweet tomuto zápisku věnovaný. Dirk von Gehlen píše o hodnotách a hodnocení nejen v digitálním světě.
 

Od: Dirk von Gehlen

Autor zmiňovaných deníků, Thomas Mann, získal v roce 1929 Nobelovu cenu za literaturu, a to za svůj román Buddenbrookovi, ve kterém líčí historii jedné rodiny z vyšší lübecké společnosti 19. století. Na Amazonu se toto dílo může pochlubit 205 hodnoceními z celého světa, přičemž jen dvě procenta hodnotitelů mu udělila pouze jednu z pěti hvězdiček. Nicméně od dubna 2022 získal pohled na autora Buddenbrookových novou dimenzi, tedy alespoň v prostoru německojazyčného internetu. 67 let po své smrti se velký spisovatel vyjevuje svým čtenářkám a čtenářům v novém, pozoruhodně důvěrném světle.

Světobol, s nímž se lze ztotožnit

„Všední dny každého z nás jsou podobné těm, které žil nositel Nobelovy ceny,“ shrnuje Felix Lindner, doktorand z kolegia "Malé formy“ při Humboldtově univerzitě v Berlíně. Právě Lindner je člověk, který dokázal internet pro Thomase Manna nadchnout. V dubnu 2022 začal tento literární vědec tweetovat výňatky z Mannových deníků, a to v souladu s daty, kdy byly napsány. Jeho účet @DailyMann od té doby sleduje již téměř 30 000 uživatelů Twitteru a většina z nich se zjevně světobolem slavného nobelisty výborně baví: „Nechtít pracovat, být unavený a špatně naladěný, cítit nechuť k celému světu stejně, jako Thomas Mann, to je něco, s čím se lidé mohou ztotožnit. A také to rádi udělají, protože se přitom navíc příjemně rozplývá i mýtus Manna coby vždy disciplinovaného hrdiny práce a vzoru pro vzdělaného měšťana,“ vysvětluje Lindner, jenž při tweetování nemění ani čárku na tom, co velký spisovatel napsal. Jen vše světu zpřístupňuje v jiné podobě, digitálně.

Krátké a výstižné tweety dělají z laureáta Nobelovy ceny tzv. „oversharera“, tedy člověka, který toho o sobě a na sebe říká na síti snad až příliš. „Oversharing“ byl dosud v kulturně pesimistických kruzích vnímán především jako symptom pro úpadek digitální doby. Na webu se do sebe cyklí kultura sebestřednosti, říkalo se, a dodávalo,. A že prý jazyk digitálna odkazuje sám na sebe: skutečná „vysoká kultura“ už na internetu není možná.

Jenže kdo čte tyhle mannovské tweety – pardon, deníkové zápisky nositele Nobelovy ceny –, ten se musí nad touto diagnózou přece jen zamyslet. Při pohledu na níže uvedené zápisky totiž poněkud bledne mýtus o tom, že analogovou měšťanskou kulturu lze předávat jen tiskem,:
„Protože jsem na sobě neměl tílko, byla horní část mého trupu vystavena průvanu, což jest velice příjemný pocit.“ (21. květen)
„Protože jsem odpoledne nosil krátké spodky, škrábě mě teď trochu v krku.“ (18. srpen)
„Velmi silné podráždění v oblasti konečníku.“ (6. říjen)
„Neklidný spánek coby důsledek večerních erotických představ.“ (22. prosinec)
„Ta sexualita – neuvěřitelná.“ (12. listopadu).

Skutečně menší hodnoty?

Jak bychom asi nahlíželi na autora těchto řádků, kdyby si je nezapisoval do deníku, ale sdílel je prostřednictvím storíček na Instagramu? Odmítli bychom jeho význam pro literaturu? Četli bychom vůbec jeho knihy? Zeptal jsem se na tento aspekt deníkových tweetů Felixe Lindnera. Literární vědec odpověděl, že tento velký spisovatel by pravděpodobně nesouhlasil s tím, aby se jeho obraz stal natolik veřejným: „Thomas Mann by si raději nechal useknout obě ruce, než aby tweetoval,“ říká Lindner. „Všechny tyhle pocity a citlivosti pro něj byly ryze soukromou záležitostí,“ dodává.

„Oversharing“ informací, které byly původně zamýšleny jako soukromé, nicméně otevírá zajímavý aspekt internetové komunikace. Ta bojuje se vžitým předsudkem: Co je digitální, to je považováno za méně hodnotné, než tištěné slovo. To, co se na papír nepíše – například emoji nebo emotikon – je považováno za hloupé, neseriózní a v žádném případě nepatří do kánonu měšťanské vzdělanosti. Už před dubnem 2022 a před začátkem mannovského tweetování jsem se ale ptal sám sebe: Proč vlastně ne? \_(ツ)_/¯

Kromě nového pohledu na Thomase Manna vděčíme tweetům Felixe Lindnera ještě za jednu změnu perspektivy: za tu, která nám může pomoci lépe porozumět digitálnímu jazyku. Tím, že @DailyMann komunikuje Mannovy deníky digitálně, poukazuje na slepou skvrnu v tom, jak s internetovým jazykem zacházíme. Jazyk internetu dosahuje jen zřídka stejné hodnoty a uznání, s nímž je nahlížena klasická literatura, a je tomu tak pouze kvůli kontextu, v němž je šířen. Aby se toto změnilo, vyzývám vás, abyste svůj pohled na jazyk na webu změnili. Jakých jeho aspektů si všímáte? Napište mi na sprachkolumne@goethe.de.