V dvojjazyčné sbírce nakladatelství Suhrkamp najdeme pod prostým názvem Erste und letzte Gedichte (První a poslední básně) přesně to, co název říká: Hafnerovy básně z mládí a z posledních let jeho života. Jedná se o básně, které do němčiny nepřeložil sám Fabjan Hafner, takže je mohl nepředpojatě přebásnit Peter Handke, což se mu velmi šetrně povedlo. V dojemné předmluvě poznamenává, že i juvenilní básně jsou míněny naprosto vážně – „dětinsky vážně – fabjanohafnersky vážně“ a že základem všech básní jeho předčasně zemřelého přítele je „něžný a tichý – strach, ale právě protože je něžný, není němý, nevyslovený“.
Všechny básně, které Hafner napsal slovinsky, včetně těchto, jsou součástí souborného díla, které právě vydali Zdenka Hafner Čelan a Aljoša Harlamov (Cankarjeva založba). Název Iz jezika, ki ga ni (Z jazyka, který neexistuje) pochází z ústřední básně: „Psát básně: překládat z jazyka, který neexistuje“ (do němčiny přeložil Fabjan Hafner).
