Daheim není románem o teple rodinného krbu, ale o odchodu, potřebě svobody a strachu z osamělosti. V drsné krajině u chladného, mělkého moře a s pomocí místní umělkyně se vypravěčka stane silnější, naváže milostný poměr a otevře se novému začátku.
Hermann zůstává věrná svému stylu – její text je protkán lakonickými větami a „prázdnými místy“, která provokují k zamyšlení. Nevyřčené, existencionální pasáže spolu s překvapivými body zvratu zaručují intenzivní četbu a vysloužily románu nominaci na Cenu lipského knižního veletrhu.
